McCulloch proti Marylandu (1819): federální moc vs. státní pravomoci

McCulloch v. Maryland (1819): klíčové rozhodnutí o federální moci vs. státních pravomocích, které posílilo ústavní nadřazenost a rozvoj federálních institucí.

McCulloch v. Maryland (1819) bylo přelomové rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států. Americký stát Maryland se rozhodl zdanit všechny bankovky bank, které nebyly státem Maryland pronajaty. Jedinou bankou v Marylandu, která v té době neměla státní statut, byla Druhá banka Spojených států. Tato banka byla pobočkou federální banky založené v roce 1816.

Pozadí případu

Konflikt začal poté, co stát Maryland přijal zákon, kterým ukládal zvláštní daň na papírové peníze (bankovky) vydané bankami, jež nebyly přímo zřízeny státem. James McCulloch, pokladník pobočky Druhé banky Spojených států v Baltimoru, odmítl daň zaplatit. Maryland podal žalobu a případ se dostal až k Nejvyššímu soudu Spojených států.

Hlavní právní otázky

• Zda má Kongres pravomoc založit federální banku na základě článku I Ústavy (zejména Necessary and Proper Clause).
• Zda může stát Maryland zdanit nebo jinak omezit činnost federální instituce — tedy zda státní moc může zasahovat do výkonu federálních pravomocí.

Rozhodnutí a odůvodnění

Nejvyšší soud v rozhodnutí z roku 1819, autorovaném předsedajícím soudcem Johnem Marshalem, rozhodl jednomyslně ve prospěch federální vlády. Soud konstatoval, že:

• Kongres má nejen výslovně vyjmenované pravomoci, ale i takzvané implicitní (implied) pravomoci, které jsou nezbytné k provedení úkolů vyplývajících z ústavně přiznaných pravomocí. To je založeno na Necessary and Proper Clause (článek I, oddíl 8).
• Stát nemůže zdaněním nebo jinými zásahy omezit nebo zničit výkon zákonných federálních pravomocí. Jak Marshall proslul formuloval: „the power to tax involves the power to destroy“ — tedy zatížení daní může znamenat moc zničit. To by bylo v rozporu s Supremacy Clause (článek VI), podle kterého má federální právo přednost před státním právem.

Soud tedy potvrdil, že založení Druhé banky Spojených států bylo ústavní a že stát Maryland nemůže uložit daň zaměřenou na její provozování; daň plošně aplikovaná proti federální instituci byla neplatná.

Důsledky a význam

• Posílení federální moci: Rozhodnutí položilo základ pro širší výklad federálních pravomocí a potvrdilo existenci nevyjádřených pravomocí vyplývajících z ústavy.
• Omezení státní suverenity: Státy nemohou svými zákroky účinně zrušit nebo zhatit činnost federálních institucí.
• Dědictví v právní praxi: McCulloch v. Maryland se často citoval při pozdějších sporech o hranici mezi státními a federálními pravomocemi, zejména při posuzování, kdy federální zákony mohou regulovat hospodářství nebo sociální politiku.

Krátké shrnutí

McCulloch v. Maryland (17 U.S. (4 Wheat.) 316 (1819)) je klíčové rozhodnutí, které upevnilo princip, že federální vláda má implicitní pravomoci potřebné k výkonu svých ústavních povinností a že státy nesmějí těmito kroky omezovat či zničit federální instituce. Rozhodnutí značně ovlivnilo rovnováhu moci mezi federálními a státními orgány v USA a zůstává jedním z nejvýznamnějších precedenčních rozhodnutí v americkém ústavním právu.

Hledání podle dopisu