Jacqueline du Pré

Raná léta

Jacqueline du Pré se narodila v anglickém Oxfordu. Její otec pocházel z Jersey. Matka byla talentovaná klavíristka, která vyučovala na Královské hudební akademii. Když byly Jacqueline čtyři roky, uslyšela v rádiu zvuk violoncella a řekla matce, že by chtěla "jedno takové". Začala s lekcemi od své matky, která skládala malé skladbičky s malůvkami. Pak, když jí bylo pět let, šla do Londýnské violoncellové školy. Její první učitelkou byla Alison Dalrympleová.

Brzy se svou sestrou, která hrála na flétnu, vyhrávala místní hudební soutěže. Jejím hlavním učitelem byl v letech 1955-1961 soukromě i na Guildhall School of Music v Londýně slavný violoncellista William Pleeth. V roce 1960 se zúčastnila mistrovských kurzů u Pabla Casalse ve švýcarském Zermattu, v roce 1962 měla několik lekcí u Paula Torteliera v Paříži a v roce 1966 u Mstislava Rostropoviče v Rusku. Rostropovič o ní prohlásil, že je jedinou mladou violoncellistkou, která umí hrát lépe než on.

Kariéra

V březnu 1961, kdy jí bylo 16 let, vystoupila du Pré poprvé v londýnské Wigmore Hall a v roce 1962 zahrála Elgarův violoncellový koncert v Royal Festival Hall se Symfonickým orchestrem BBC pod vedením Rudolfa Schwarze. V roce 1963 vystoupila na festivalu BBC Proms, kde opět zahrála Elgarův koncert se sirem Malcolmem Sargentem. Koncert se lidem natolik líbil, že byla požádána, aby jej hrála každý rok po dobu tří let. Du Pré vystupovala na Proms každoročně až do roku 1969.

V roce 1965, když jí bylo 20 let, nahrála Elgarův koncert pro EMI s Londýnským symfonickým orchestrem a sirem Johnem Barbirollim. To ji proslavilo na celém světě. Podle této nahrávky du Pré se dodnes posuzuje výkon každého violoncellisty v tomto díle.

Hrála s největšími světovými orchestry a dirigenty, včetně Berlínské filharmonie, Londýnského symfonického orchestru, Londýnské filharmonie, New Philharmonia Orchestra, Symfonického orchestru BBC, Newyorské filharmonie, Izraelské filharmonie a Losangeleské filharmonie. Pravidelně vystupovala s dirigenty, jako jsou Barbirolli, Sir Adrian Boult, Sir Malcolm Sargent, Daniel Barenboim (její manžel), Zubin Mehta a Leonard Bernstein.

Du Pré obvykle hrál na dvě violoncella. Jedno bylo Stradivariho violoncello, Stradivarius vyrobené v roce 1673, a druhé bylo vyrobeno v roce 1712 a jmenovalo se Davydov Stradivarius. Oba nástroje byly dary od její kmotry. Na stradivárky z roku 1673 vystupovala od roku 1961 až do roku 1964, kdy dostala davidovky. Na tento nástroj pořídila mnoho svých nejslavnějších nahrávek, včetně Elgarova koncertu s Barbirollim, violoncellového koncertu Roberta Schumanna s Barenboimem a dvou Brahmsových violoncellových sonát. V letech 1969-1970 hrála du Pré na violoncello Francesco Goffriller a v roce 1970 dostala moderní nástroj od filadelfského houslaře Sergia Peressona. Právě na Peressonovo violoncello hrála du Pré po zbytek své kariéry až do roku 1973, včetně druhé živé nahrávky Elgarova koncertu a poslední studiové nahrávky sonát Fryderyka Chopina a Césara Francka z roku 1971.

Často hrála komorní hudbu se svým manželem Danielem Barenboimem a svými přáteli Yehudim Menuhinem, Itzhakem Perlmanem, Zubinem Mehtou a Pinchasem Zukermanem. V roce 1969 byl natočen film, kdy hráli Schubertův Klavírní kvintet ("Pstruh"). Byly natočeny i další filmy o její hře.

Osobní život

Jacqueline du Pré se s klavíristou Danielem Barenboimem seznámila na Silvestra roku 1966. V červnu následujícího roku (1967) se vzali u Západní zdi v Jeruzalémě. Protože její manžel byl Žid, konvertovala k judaismu. Velmi často spolu vystupovali, přičemž Baremboim hrál buď na klavír, nebo dirigoval orchestr.

Jacquelinina sestra Hilary a její bratr Piers o ní později napsali knihu s názvem Génius v rodině. Podle ní byl natočen film Hilary a Jackie. V tomto filmu se tvrdilo, že Jacqueline měla poměr s Hilaryiným manželem. To jí prý pomohlo v době, kdy se nervově zhroutila. Hilaryina dcera později tento příběh kritizovala a řekla, že její otec Jacqueline k sexu donutil.

Na počátku 80. let si Barenboim začal románek s ruskou klavíristkou Jelenou Baškirovou, s níž měl dva syny. Před Jacqueline, která byla v té době velmi nemocná, to tajil.

Nemoc

V roce 1971 začala Jacqueline du Pré trpět roztroušenou sklerózou. Začala ztrácet cit v prstech i v jiných částech těla. Na čas přestala hrát. V roce 1973 pak začala hrát znovu, ale už jí to nešlo tak dobře. Elgarův koncert provedla na svých posledních londýnských koncertech v únoru 1973 se Zubinem Mehtou a orchestrem New Philharmonia.

Její poslední veřejné koncerty se konaly v únoru 1973 v New Yorku, kde se chystala na čtyři provedení Brahmsova Dvojkoncertu s houslistou Pinchasem Zukermanem a Leonardem Bernsteinem, který řídil Newyorskou filharmonii. Du Pré později uvedla, že měla potíže s otevřením pouzdra na violoncello. Byla zrovna uprostřed představení, když její prsty už nemohly hrát. Poslední představení bylo zrušeno.

V říjnu 1973 bylo potvrzeno, že trpí roztroušenou sklerózou. V posledních letech života byla upoutána na invalidní vozík. Někdy pořádala mistrovské kurzy. Zemřela na roztroušenou sklerózu v Londýně 19. října 1987 ve věku 42 let.

Jacqueline du Pré se dostalo mnoha poct. V roce 1976 jí byl udělen titul OBE. Po její smrti po ní Královská zahradnická společnost pojmenovala růži. Je po ní pojmenována hudební budova St Hilda's College v Oxfordu. Zanechala nám mnoho nahrávek své hry.