Protijaderné hnutí
Mnoho lidí, kteří jsou proti jaderné energii, je proti jejímu využívání k výrobě elektřiny, protože si myslí, že je nebezpečná. Riziko jaderné havárie považují za nepřijatelné a obecně se domnívají, že radioaktivní odpad nelze bezpečně ukládat. Mnozí také považují těžbu uranu a přepracování jaderných materiálů za špatné, protože tyto činnosti představují riziko pro životní prostředí. Japonské jaderné havárie z roku 2011 "oživily protijaderné vášně po celém světě, postavily vlády do defenzívy a podkopaly nedávnou renesanci jaderné energetiky".
Protijaderná demonstrace v Colmaru na severovýchodě Francie 3. října 2009.
Shromáždění proti jaderné elektrárně 19. září 2011 ve svatyni Meidži v Tokiu.
Problémy
Obavy proti jaderné energii
Protijaderné skupiny se domnívají, že jaderná energie představuje riziko pro lidi a životní prostředí. Mezi ně patří zdravotní rizika a škody na životním prostředí způsobené těžbou, zpracováním a přepravou uranu, riziko šíření jaderných zbraní, nevyřešený problém jaderného odpadu a možnost dalších vážných havárií. Kritici jaderné energetiky považují jadernou energii za nebezpečný a drahý způsob vaření vody za účelem výroby elektřiny.
Odpůrci jaderné energie dávají do souvislosti mezinárodní vývoz a rozvoj technologií jaderné energie s šířením jaderných zbraní. Zařízení a odborné znalosti pro výrobu jaderné energie lze snadno přizpůsobit výrobě jaderných zbraní. Greenpeace naznačuje, že jaderná energie a jaderné zbraně vyrostly jako siamská dvojčata.
Jaderné elektrárny jsou velmi drahé. Spolehlivé odhady nákladů jsou obtížné a odhady pro nové reaktory v USA se pohybují od 5 do 10 miliard dolarů na blok. Podle několika významných ratingových agentur a investičních analytiků je výstavba jaderných elektráren považována za "riskantní podnikání".
Protijaderné skupiny často uvádějí jaderné havárie jako důkaz inherentního nebezpečí jaderné energie. Nejznámější jaderná havárie, špatně provedený bezpečnostní test v jaderné elektrárně Černobyl v roce 1986 v Kyjevě na Ukrajině, "zabila nejméně 4056 lidí a způsobila škody na majetku za téměř 7 miliard dolarů". Radioaktivní spad z havárie se soustředil v blízkosti Běloruska, Ukrajiny a Ruska a nejméně 350 000 lidí bylo nuceně přesídleno mimo tyto oblasti. Po havárii byly "téměř ve všech zemích severní polokoule nalezeny stopy radioaktivních usazenin, které jsou pro Černobyl jedinečné". Mezi další závažné jaderné havárie patří havárie v Majaku, havárie sovětské ponorky K-431, havárie sovětské ponorky K-19, havárie na řece Chalk River, požár ve Windscale, únik uranu z uranového mlýna Church Rock a havárie SL-1.
Zejména po útocích z 11. září se lidé začali obávat, že by teroristé nebo zločinci mohli odpálit bombu v jaderné elektrárně a uvolnit radioaktivní materiál. Výstavbou dalších elektráren by vzniklo více cílů, které je třeba chránit.
Existuje mezinárodní shoda na tom, že vyhořelé jaderné palivo by mělo být ukládáno do hlubinných úložišť. Žádná země však dosud takové úložiště neotevřela. Po zániku navrhovaného úložiště jaderného odpadu v Yucca Mountain v Nevadě nemají USA žádný plán na dlouhodobé skladování vyhořelého jaderného paliva.
Bezjaderné alternativy
Protijaderné skupiny obecně tvrdí, že závislost na jaderné energii lze snížit přijetím opatření na úsporu energie a energetickou účinnost. Energetická účinnost může snížit spotřebu energie při zajištění stejné úrovně energetických "služeb".
Protijaderné skupiny rovněž podporují využívání obnovitelných zdrojů energie, jako je větrná energie, solární energie, geotermální energie a biopaliva. Podle Mezinárodní energetické agentury jsou technologie obnovitelných zdrojů energie zásadním příspěvkem do portfolia dodávek energie, protože přispívají ke světové energetické bezpečnosti a poskytují možnosti pro zmírnění emisí skleníkových plynů.
Prezident Jimmy Carter odjíždí z místa havárie v Three Mile Island do Middletownu v Pensylvánii, 1. dubna 1979.
Opuštěné město Prypiat na Ukrajině po černobylské havárii. V pozadí je černobylská jaderná elektrárna.
Tři obnovitelné zdroje energie: solární energie, větrná energie a biomasa.
Činnosti podle zemí
Austrálie
Austrálie nemá žádné jaderné elektrárny a současná labouristická vláda Gillardové je proti jaderné energetice v Austrálii, stejně jako strana Zelených, která má v současnosti poměr sil v horní komoře parlamentu. Austrálie však má malý výzkumný reaktor (OPAL) v Sydney a vyváží uran. Austrálie má 40 % známých světových zásob uranu a podobná ložiska dalšího potenciálního paliva pro štěpné reaktory - thoria - a prodává uran členům Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
Těžba a vývoz uranu a otázky jaderné energetiky byly často předmětem veřejné debaty a protijaderné hnutí má v Austrálii dlouhou historii. Vše začalo debatou o francouzských jaderných testech v Tichomoří v letech 1972-73, do které se zapojilo několik skupin, a debatou o těžbě uranu v Austrálii v letech 1976-77.
Francie
V 70. letech 20. století vzniklo ve Francii protijaderné hnutí, které se skládalo z občanských skupin a politických akčních výborů. Proběhlo mnoho velkých protijaderných protestů a demonstrací. V nedávné době byly vedeny cílené kampaně, zejména organizací Greenpeace, a organizace Sortir du nucléaire (Francie) vyzvala k oficiální bezpečnostní inspekci zařízení společnosti Areva.
Německo
Protijaderné hnutí má v Německu dlouhou historii, která sahá až do počátku 70. let, kdy rozsáhlé demonstrace zabránily výstavbě jaderné elektrárny ve Wyhlu. Úspěch proti jaderné elektrárně ve Wyhlu inspiroval odpůrce jaderné energetiky v celém Německu, v dalších částech Evropy a v Severní Americe.
Spojené království
V lednu 2008 oznámila britská vláda plány na výstavbu nových jaderných elektráren a protijaderné hnutí ve Spojeném království vyjádřilo své obavy. Veřejnost se rovněž obává šíření jaderných zbraní. Do demonstrací a protestů se v průběhu let zapojilo mnoho různých skupin a jednotlivců.
Spojené státy americké
Po mnoho let se protijadernému hnutí ve Spojených státech dařilo oddalovat nebo zastavovat závazky k výstavbě některých nových jaderných elektráren. Protijaderné kampaně, které v 70. letech upoutaly pozornost celostátní veřejnosti, se týkaly jaderných elektráren Calvert Cliffs, Seabrook Station, Diablo Canyon, Shoreham a havárie na ostrově Three Mile Island. Novější cílené kampaně se týkaly energetického centra Indian Point, jaderné elektrárny Oyster Creek, jaderné elektrárny Pilgrim, jaderné elektrárny Salem, jaderné elektrárny Vermont Yankee, Národní laboratoře Idaho, navrhovaného úložiště odpadu v Yucca Mountain, lokality Hanford, nevadské testovací lokality, Národní laboratoře Lawrence Livermore a přepravy jaderného odpadu z Národní laboratoře Los Alamos. V průběhu let se do různých protestů a demonstrací zapojilo mnoho různých skupin.
Ve Spojených státech působí nebo působilo více než padesát protijaderných skupin. Patří mezi ně např: Abalone Alliance, Clamshell Alliance, Greenpeace USA, Institute for Energy and Environmental Research, Musicians United for Safe Energy, Nevada Desert Experience, Nuclear Control Institute, Nuclear Information and Resource Service, Public Citizen Energy Program, Shad Alliance a Sierra Club.
Mnoho známých vědců a inženýrů vyjádřilo výhrady k jaderné energii. Mezi ně patří např: David Freeman, John Gofman, Amory Lovins, Arjun Makhijani, Gregory Minor a Joseph Romm.
Vliv na populární kulturu
Od 60. let se protijaderné myšlenky dostaly do populárních médií díky románům jako Fail-Safe a celovečerním filmům jako Dr. Divnoláska nebo: (1964), Čínský syndrom (1979), Silkwood (1983) a Duhový bojovník (1992).
Nedávný vývoj
Dne 21. dubna 2010 vyzvala desítka ekologických skupin Komisi pro jadernou regulaci Spojených států amerických, aby prošetřila možné problémy v konstrukci reaktoru AP1000.
24. dubna 2010 vytvořilo asi 120 000 lidí lidský řetěz (KETTENreAKTION!) mezi jadernými elektrárnami v Krümmelu a Brunsbüttelu. Tímto způsobem protestovali proti plánům německé vlády prodloužit dobu výroby jaderné energie.
V květnu 2010 pochodovalo asi 25 000 lidí, včetně členů mírových organizací a těch, kteří přežili atomovou bombu z roku 1945, asi dva kilometry z centra New Yorku na náměstí před sídlem OSN, kde vyzývali k ukončení jaderných zbraní.
V září 2010 se politika německé vlády vrátila k jaderné energii, což vyvolalo v Berlíně i mimo něj nové protijaderné nálady. Dne 18. září 2010 obklopily desítky tisíc Němců úřad kancléřky Angely Merkelové na protijaderné demonstraci, která byla podle organizátorů největší svého druhu od černobylské katastrofy v roce 1986.
V říjnu 2010 protestovaly v Mnichově desítky tisíc lidí proti politice koaliční vlády kancléřky Angely Merkelové v oblasti jaderné energetiky. Jednalo se o největší protijadernou akci v Bavorsku za více než dvacet let.
V listopadu 2010 došlo v Německu k násilným protestům proti vlaku převážejícímu přepracovaný jaderný odpad. V Dannenbergu se sešly desetitisíce protestujících, aby daly najevo svůj nesouhlas s nákladem. K řešení protestů bylo mobilizováno přibližně 16 000 policistů.
V prosinci 2010 se proti projektu jaderné elektrárny Jaitapur v západní části indického státu Maháráštra postavilo asi 10 000 lidí (převážně rybářů, zemědělců a jejich rodin) za silné přítomnosti policie.
V prosinci 2010 bylo v americké Tacomě odsouzeno pět aktivistů proti jaderným zbraním, včetně osmdesátiletých jezuitských kněží, za spiknutí a vniknutí na cizí pozemek. V roce 2009 přestřihli ploty na námořní základně Kitsap-Bangor, aby protestovali proti jaderným zbraním pro ponorky, a dostali se do blízkosti oblasti, kde jsou v bunkrech uloženy jaderné hlavice Trident. Členům skupiny hrozí po vynesení rozsudku až 10 let vězení.
V lednu 2011 drželo pět mladých Japonců více než týden hladovku před úřadem prefektury Jamaguči na protest proti přípravě stavby plánované jaderné elektrárny Kaminoseki v blízkosti ekologicky citlivého vnitrozemského moře Seto.
Po havárii jaderné elektrárny Fukušima Daiči zesílil v Německu odpor proti jaderné energii. Dne 12. března 2011 vytvořilo 60 000 Němců 45 km dlouhý lidský řetěz ze Stuttgartu k elektrárně Neckarwestheim. Dne 14. března protestovalo 110 000 lidí v dalších 450 německých městech a podle průzkumů veřejného mínění se 80 % Němců postavilo proti vládnímu rozšíření jaderné energetiky. Dne 15. března 2011 Angela Merkelová prohlásila, že sedm jaderných elektráren, které byly uvedeny do provozu před rokem 1980, bude dočasně uzavřeno a tento čas bude využit ke studiu rychlejší komercializace obnovitelných zdrojů energie.
V březnu 2011 demonstrovalo na Tchaj-wanu asi 2 000 protijaderných demonstrantů za okamžité zastavení výstavby čtvrté jaderné elektrárny na ostrově. Protestující byli také proti plánům na prodloužení životnosti tří stávajících jaderných elektráren.
V březnu 2011 se ve čtyřech velkých německých městech v předvečer zemských voleb zúčastnilo protijaderných protestů více než 200 000 lidí. Organizátoři to označili za největší protijadernou demonstraci, jakou země zažila. Tisíce Němců požadujících ukončení využívání jaderné energie se 2. dubna 2011 zúčastnily celostátních demonstrací.
Po havárii jaderné elektrárny Fukušima I vyzvali ekologičtí aktivisté na zasedání OSN v dubnu 2011 "k odvážnějším krokům při využívání obnovitelných zdrojů energie, aby si svět nemusel vybírat mezi nebezpečím jaderné energie a ničivou změnou klimatu".
V polovině dubna protestovalo v Tokiu na dvou demonstracích proti jaderné energii 17 000 lidí.
V Indii již několik měsíců protestují ekologové, místní zemědělci a rybáři proti plánovanému komplexu šesti reaktorů jaderné elektrárny Jaitapur, který se nachází 420 km jižně od Bombaje. Pokud by byl postaven, jednalo by se o jeden z největších jaderných energetických komplexů na světě. Protesty se vystupňovaly po havárii japonské jaderné elektrárny Fukušima a během dvoudenních násilných shromáždění v dubnu 2011 byl zabit jeden místní muž a desítky lidí byly zraněny.
KETTENreAKTION! v Uetersenu, Německo
Sedm ze sedmnácti provozovaných reaktorů v Německu bylo od 14. března 2011 dočasně odstaveno v důsledku havárie jaderné elektrárny Fukušima I v roce 2011.
Související stránky
Otázky a odpovědi
Otázka: Jaký je hlavní důvod, proč jsou lidé proti jaderné energii?
Odpověď: Lidé, kteří jsou proti jaderné energii, jsou obecně proti využívání jaderné energie k výrobě elektřiny, protože si myslí, že je nebezpečná a riziko jaderné havárie je nepřijatelné.
Otázka: Co mnozí lidé považují za špatné, pokud jde o těžbu uranu a přepracování jaderné energie?
Odpověď: Mnoho lidí považuje těžbu uranu a přepracování jaderné energie za špatné kvůli rizikům pro životní prostředí spojeným s těmito činnostmi.
Otázka: Jak ovlivnily japonské jaderné havárie v roce 2011 veřejné mínění?
Odpověď: Japonské jaderné havárie v roce 2011 oživily protijaderné vášně po celém světě, postavily vlády do defenzivy a podkopaly nedávnou renesanci jaderné energetiky.
Otázka: Existují nějaká další rizika spojená s jadernou energií, kvůli kterým se lidé staví proti jejímu využívání?
Odpověď: Ano, kromě rizika jaderné havárie se mnoho lidí také domnívá, že radioaktivní odpad nelze bezpečně uložit, což dále přispívá k jejich odporu vůči využívání jaderné energie.
Otázka: Existuje nějaký způsob, jak zajistit bezpečné uložení radioaktivního odpadu?
Odpověď: Aby bylo zajištěno bezpečné ukládání radioaktivního odpadu, musí vlády investovat do výzkumu a vývoje nových technologií pro bezpečné ukládání nebo skladování. Kromě toho by měly být zavedeny předpisy, které zajistí, že při likvidaci budou dodržovány správné bezpečnostní protokoly.
Otázka: Jsou s využíváním jaderné energie spojeny nějaké výhody?
Odpověď: Ano, jaderná energie má i přes svá rizika několik výhod oproti tradičním zdrojům energie, jako je uhlí nebo ropa. Produkuje méně skleníkových plynů než tradiční zdroje a zároveň poskytuje spolehlivou základní elektrickou energii za nízkou cenu. Navíc nevyžaduje velké množství půdy jako solární nebo větrná energie, takže je vhodnější pro hustě osídlené oblasti, kde je půdy málo.
