Herodes Veliký

Vzestup k moci

Herodes se narodil asi v letech 73-75 př. n. l. Byl synem Antipatera Idumejského a jeho manželky Kypry, dcery arabského šejka. Herodův dědeček i jeho otec byli politickými činiteli v Judsku. Oba měli úzké vazby na Římany. Když Antipater přišel na pomoc Juliovi Caesarovi po bitvě u Farsalu v roce 48 př. n. l., Caesar jmenoval Antipatera správcem Judska. V roce 47 př. n. l. jmenoval Antipater svého nejstaršího syna Fasaela místodržitelem Jeruzaléma. Heroda jmenoval guvernérem Galileje. Jako guvernér si Herodes získal přízeň Římanů tím, že se vypořádal s nepřátelskými vzpourami. Zároveň jeho jednání odsoudil Velký sanhedrin.

Judský král

Herodes se přátelil s Oktaviánem a Markem Antoniem, kteří v roce 40 př. n. l. nechali římský senát Heroda jmenovat příštím judským králem. Herodes se vydal do Jupiterova chrámu, aby poděkoval římským bohům. Když byl judský král v roce 37 př. n. l. sťat, stal se Herodes faktickým králem.

Během prvních let Herodova královského života umožnil vztah Marka Antonia s Kleopatrou egyptské královně, aby si stále zabírala malé části Herodova království. Když Oktavián porazil Antonia a Kleopatru v bitvě u Akcia v roce 31 př. n. l., Herodes uzavřel s Oktaviánem nové spojenectví. Získal si pověst krutého daňového úředníka, ale dokázal v regionu udržet mír. Posílal do Říma drahé dary, ale nemusel platit tribut. Do roku 30 př. n. l. získal zpět všechna území, která Kleopatra a Hasmoneovci zabrali. Rozšířil svou vládu do severní Galileje a přesídlil několik oblastí. Poskytováním extravagantních darů Athénám a podporou olympijských her zvýšil postavení Judska ve středomořském světě.

Úspěchy

Herodes se považoval za dokonalý příklad kultivovaného krále, i když bibličtí autoři ho viděli jako tyrana. Zcela se zapojil do řecko-římských dějin, kultury a filozofie. Zároveň začal zanedbávat státní záležitosti a studium halachy (židovského práva). Aby mohl vládnout, potřeboval souhlas farizeů, a tak se neustále snažil získat jejich souhlas různými způsoby. Nikdy si je však zcela nezískal. Když postavil Caesareu Maritimu (22-10 př. n. l.) na počest svého patrona císaře Augusta, pohanské symboly zdobící jeho města židovské představitele rozrušily. Každých pět let pořádal zápasy gladiátorů a oslavoval je orgiemi, což židovské vůdce ještě více rozčilovalo. V roce 20 př. n. l. obrátil Herodes svou pozornost ke stavbě rekonstrukce druhého chrámu, nazývaného také Herodův chrám. Herodes chtěl, aby chrám byl vrcholným památníkem židovské víry, využil však služeb řeckých architektů. Na chrámovém nádvoří povolil působení lichvářů, což mnoho Židů rozzlobilo.

Jeho největším náboženským skandálem bylo vykopání hrobky krále Davida, aby v ní našel poklad, o kterém se říkalo, že se v ní nachází. Na jiné své projekty vynaložil velké částky peněz a domníval se, že tajným vykradením hrobky by mohl těžit z případného pokladu, který by tam našel. Když však hrobku otevřel, žádný poklad v ní nebyl.

Obnovil pevnosti Masada a Herodium. Po silném zemětřesení v roce 31 př. n. l. postavil nový trh, nový amfiteátr a novou budovu pro sanhedrin. Pro sebe postavil nový královský palác. Zlepšil také zásobování Jeruzaléma vodou.

Domácí život

Předpokládá se, že Herodes měl až devět manželek a možná byl ženatý s více ženami najednou. Měl velké množství konkubín. Zdá se, že Herodes trpěl paranoiou. Neustále si myslel, že existují spiknutí a úklady, které ho mají svrhnout z královského trůnu. Možná se ženil příliš často a zplodil příliš mnoho synů. Herodes se obával, že se každý z nich spikl, aby zaujal jeho místo. Celkem nechal zabít tři syny. Začal podezřívat bratra své nejoblíbenější ženy Mariammy a nechal ho utopit při hře vodního póla. Nechal zabít Mariammin dědečka a nakonec i samotnou Mariammu.

Když si Herodes uvědomil, že brzy zemře, přikázal shromáždit všechny přední muže v Judsku do velké arény. Jakmile král zemře, měli být všichni usmrceni. To mělo zabránit ostatním, aby jeho smrt oslavovali. Herodes pravděpodobně trpěl chronickým onemocněním ledvin, gangrénou a možná i dalšími nemocemi, kvůli kterým byl duševně nevyrovnaný.