Markus Antonius

Po Caesarově zavraždění se Antonius, který zůstal jediným konzulem, obklopil ochrankou složenou z Caesarových veteránů. Přinutil senát, aby na něj převedl provincii Cisalpinskou Galii, kterou v té době spravoval Brutus, jeden ze spiklenců. Brutus se odmítl provincie vzdát a Antonius na něj počátkem roku 43 př. n. l. vyrazil do útoku a oblehl ho v Mutině.

Senát, povzbuzován Ciceronem, Antonia odsoudil. V lednu 43 udělili Octavianovi imperium (velitelskou moc) a vyslali ho, aby obléhání uvolnil. V dubnu 43 byly Antoniovy síly poraženy v bitvách u Forum Gallorum a Mutiny, což Antonia donutilo ustoupit do Zaalpské Galie.

Přišla zpráva, že Brutus a Cassius shromažďují armádu, aby mohli táhnout na Řím. Antonius, Octavianus a Lepidus se v listopadu 43 př. n. l. spojili, aby Caesarovy vrahy zastavili. Tato trojice tvořila druhý triumvirát. V říjnu 42 př. n. l. byli Brutus a Cassius poraženi Antoniem a Oktaviánem v bitvě u Filipp. Po bitvě bylo uzavřeno nové uspořádání: zatímco Octavianus se vrátil do Říma, Antonius pokračoval ve vládě na východě republiky. Lepidus odešel vládnout Hispánii (Hispánii) a provincii Afrika. Nepřátelé triumvirátu byli podrobeni proskripci, včetně úhlavního nepřítele Marka Antonia Cicerona, který byl 7. prosince 43 př. n. l. zabit.

Antonius se vydal po Caesarových stopách do Egypta a stal se Kleopatřiným milencem. Měli spolu tři děti. Jeho nepřítomnost v Římě umožnila inteligentnímu Octavianovi získat podporu.

Triumvirát se rozpadl v roce 33 př. n. l. a neshody přerostly v roce 31 př. n. l. v občanskou válku. Antonius byl poražen Oktaviánem v námořní bitvě u Akcia a poté u Alexandrie. V roce 30 př. n. l. spáchal sebevraždu, stejně jako jeho milenka Kleopatra VII. z Egypta.

Na základě této historické události napsal William Shakespeare hru "Antonius a Kleopatra".