Andrea del Verrocchio

Obrazy

Předpokládá se, že Verrocchio začal malovat v 60. letech 14. století, kdy pracoval v Pratu s malířem Fra Filippo Lippim. Je znám pouze jeden obraz, který Verrocchio podepsal. Jedná se o oltářní obraz Madony s dítětem a svatými v katedrále v Pistoii, namalovaný koncem 70. let 14. století. Existuje ještě několik dalších obrazů z Verrocchiova ateliéru. Pravděpodobně je zčásti namaloval Verrocchio a zčásti jeho žáci.

Nejznámější z těchto obrazů vznikl v letech 1472 až 1475. Jedná se o obraz Křest Krista. GiorgioVasari píše ve své knize Životy velkých umělců, že anděla vlevo namaloval Leonardo da Vinci. Vasari říká, že když Verrocchio viděl, jak krásně umí osmnáctiletý učeň malovat, odložil štětec a už nikdy nemaloval. Při bližším pohledu je vidět, že většina obrazu je namalována staromódní temperou, ale anděl, části Ježíšova těla a krajina v pozadí byly namalovány novou technikou olejomalby. To historiky umění vede k domněnce, že Leonardo pracoval na mnoha částech tohoto obrazu. Objevily se také domněnky, že druhého anděla namaloval Botticelli.

Křest Krista, 1474-1475, Verrocchio a Leonardo.


Kristus a svatý Tomáš, Orsanmichelle, Florencie.

Sochařství

Verrochio vytvořil dvě velké krásné věci z kamene, rakev a umyvadlo. Předpokládá se, že vytesal také Madonu s dítětem v nízkém reliéfu (téměř plochý kamenný obraz).

Verrocchiovy nejslavnější sochy jsou z bronzu, což je druh kovu. Aby mohl Verrocchio vytvořit bronzovou sochu, vytvořil ji z vosku. Na vosk pak nanesl sádru a vosk odstranil, čímž vznikla forma. Kov se zahříval nad pecí, dokud se neroztavil a nestal se roztaveným (tekutým). Roztavený kov se nalil do formy a pomalu se nechal vychladnout. Když byla omítka odloupnuta, byla uvnitř bronzová socha. Poté bylo třeba sochu dokončit a vyleštit.

Práce v San Lorenzo

Kostel San Lorenzo (sv. Vavřince) byl novým kostelem ve Florencii. Postavil ho architekt Brunelleschi v novém renesančním slohu. Nejvýznamnějšími mecenáši tohoto kostela byla rodina Medicejských. Rodina si vybrala Verrocchia jako sochaře, který pro San Lorenzo vytvořil tři díla.

V roce 1465 vytvořil Verrocchio umyvadlo pro místnost v kostele svatého Lorenza, kde se uchovávala roucha a nádoby pro přijímání. (Nad umyvadlem je vytesán orel, symbol svatého Jana Evangelisty. Na misce umyvadla je vytesán erb Medicejských. Verrocchio pak měl navrhnout hrobku pro Cosima, slavného bankéře a dědečka rodu Medicejských.

Na počátku 70. let 14. století mu Lorenzo Medicejský zadal úkol navrhnout hrobku Lorenzova otce Piera a strýce Giovanniho. Hrobka, kterou Verrocchio navrhl, byla velmi neobvyklá. Zhotovil velký "sarkofág" (kamennou rakev) z krásného tmavě červeného kamene, obložený zeleným kamenem a vyřezávanými bronzovými listy. Místo obvyklého umístění u zdi byla hrobka navržena tak, aby stála v oblouku vedoucím do sakristie. Verrocchio navrhl síť, která vypadá, jako by byla z provazu, ale je vyrobena z bronzu. Tato síť tvoří v oblouku zástěnu, takže lidé, kteří se na hrobku dívají, mohou vidět skrz ni do sakristie.

Kristus a svatý Tomáš

Nejneobvyklejším kostelem ve Florencii je Orsanmichele. Jedná se o starobylou budovu, která byla postavena na kukuřičném trhu a na jejíž zdi byl namalován vzácný obraz Madony s dítětem. Tržnice s obilím byla přeměněna na kostel a strany budovy, které byly dříve otevřené, dostaly stěny. Ve stěnách byly výklenky, což je prohlubeň, do které se může postavit socha. Výklenky byly dostatečně velké pro sochy v životní velikosti. Ve Florencii pracovalo mnoho lidí na různých pozicích. Lidé různých zaměstnání patřili do organizací, kterým se říkalo cechy. Každý významný cech ve městě chtěl mít ve výklenku v kostele Orsanmichele sochu svého patrona. Sochy vytvářeli jedni z nejlepších florentských sochařů.

V roce 1466 zadal Verrocchiovi cech obchodníků zakázku na zhotovení bronzové sochy jejich světce, svatého Tomáše. Verrocchio vytvořil skupinu dvou postav, která znázorňuje nejdůležitější moment v příběhu svatého Tomáše. V zadní části výklenku stojí postava Ježíše, který zvedá jednu ruku k nebi. Svatý Tomáš stojí na okraji výklenku, užasle hledí na Ježíše a natahuje ruku, aby se dotkl rány po kopí v Ježíšově boku. Verrocchiova socha byla obdivována pro způsob, jakým obě postavy vměstnal do prostoru, a pro způsob, jakým vyprávěl příběh.

Přibližně v této době Verrocchio zhotovil také obrovský mosazný svícen pro Palazzo Vecchio (radnici). Tento svícen se nyní nachází v Amsterdamu.

David

V 70. letech 14. století pověřil Lorenzo Medicejský a jeho bratr Giuliano Verrocchia zhotovením sochy Davida. David, pastýřský chlapec z biblického příběhu, zabil obra Goliáše. Ten byl jedním z patronů města. Dnes se ve Florencii nachází nejméně osm Davidových soch, z nichž nejznámější je od Michelangela.

V době, kdy Verrocchio vytvořil svou sochu, byla nejslavnějším Davidem ve Florencii bronzová socha v životní velikosti od Donatella. Tato socha zobrazuje Davida nahého, kromě bot a klobouku. Postava ladně stojí a dívá se na obří hlavu u svých nohou. Vypadá velmi podobně jako antická řecká socha. Verrochiova socha Davida je velmi odlišná, přestože je podobně velká a je také z bronzu.

Verrocchiova socha vypadá jako skutečný chlapec, oblečený do moderních přehlídkových šatů. Nestojí elegantně. Jeho svaly jsou napjaté. Rukojeť meče svírá tak pevně, že mu vystupují šlachy na paži. Svaly v obličeji má stažené do hloupého úsměvu, který se někdy lidem objevuje, když jsou velmi vyděšení. Verrocchiův David právě zabil obra, ale nyní stojí tváří v tvář celé nepřátelské armádě a přemýšlí, co bude dál. Předpokládá se, že pohledný chlapec, kterého Verrocchio použil jako model pro Davida, byl Leonardo da Vinci.

Medicejští také pověřili Verrocchia vytvořením bronzové sochy Cherubína s delfínem, která měla být umístěna v kašně jejich domu na venkově. Socha nyní stojí na malém nádvoří Palazzo Vecchio ve Florencii.

Bartolomeo Colleoni

V roce 1478 začal Verrocchio pracovat na své nejslavnější soše. Jedná se o "jezdeckou sochu", sochu muže na koni. Socha byla vytvořena pro Benátskou republiku na památku slavného vojáka, který mnohokrát vedl vojenské oddíly, když byly Benátky ve válce. Jmenoval se Bartolomeo Colleoni a zemřel v roce 1475. Colleoniho obdivovalo mnoho lidí, kteří ho považovali za dobrého člověka a také za statečného vojáka a skvělého vojevůdce. Colleoni zanechal vzkaz, že si přeje mít svou sochu na hlavním benátském náměstí, přímo naproti bazilice svatého Marka. Městská rada to však nechtěla povolit. Socha byla umístěna na jiné významné náměstí, poblíž špitálu svatého Marka a kostela dvou římských vojáků-světců, svatého Giovanniho a svatého Paola.

Když Verrocchio začal tuto sochu vytvářet, byl za více než tisíc let vytvořen pouze jeden velký jezdecký pomník. Donatello vytvořil jezdeckou sochu jiného vojáka, kterému se přezdívalo Gattamelata ("samolibá kočka"). Verrocchio se musel podívat na Donatellovu sochu, která byla v Padově, a na čtyři starobylé bronzové koně, kteří stáli vysoko na průčelí baziliky svatého Marka. Verrocchio se rozhodl, že jeho kůň bude dělat něco, co koně u svatého Marka dělají, ale Donatellův kůň ne. Všichni koně u svaté Marky mají jedno přední kopyto zvednuté, takže dokonale balancují pouze na třech nohách.

Verrocchiův kůň vypadá, jako by se pohyboval poměrně rychle vpřed. Je plný akce. Postava Colleoniho nesedí v sedle, ale stojí ve třmenech, jako by vyhlížela nepřítele. Hlava koně se otáčí na jednu stranu a tělo a tvář Colleoniho se otáčí na druhou stranu. Colleoni vypadá divoce, jako by vedl své vojáky do bitvy. Socha je velmi živá a velmi realistická.

Verrocchio se v roce 1488 přestěhoval z Florencie do Benátek, aby pomohl s odléváním bronzové sochy. Ještě téhož roku však zemřel a svého nejslavnějšího díla se nedočkal.

Jedná se o kopii Verrocchiovy sochy Davida. Nachází se ve Victoria & Albert Museum v Londýně.