Olejové barvy a olejomalba: definice, vlastnosti a technika
Olejové barvy a olejomalba: naučte se vlastnosti, techniky a tipy pro práci s lněným olejem, sušením a vrstvením. Inspirace, postupy a údržba pro umělce.
Olejové barvy jsou tradiční metodou používanou pro malování umělců. V olejových barvách jsou pigmenty (barvy) spojeny médiem oleje. Nejběžnějším typem oleje, který se při malování používá, je lněný olej. Obraz namalovaný olejovými barvami se nazývá "olejomalba".
Definice a složení
Olejové barvy se skládají ze tří základních složek: pigmentu (suchý prášek, který dává barvu), olejového média (pojivo, které pigment obaluje) a případných příměsí (sušidla, ředidla, konzervanty). Olej zajišťuje spojení pigmentu do souvislé vrstvy po zaschnutí a dává barvě typický lesk a plasticitu. Kromě lněného oleje se používají i jiné oleje, například mákóvý (poppy), ořechový (walnut) nebo sójový, každý z nich ovlivňuje schnutí, žlutnutí a lesk výsledného nátěru.
Vlastnosti olejových barev
- Pomalejší schnutí: olejová vrstva zasychá oxidací, což může trvat od několika dnů do týdnů či měsíců v závislosti na tloušťce nátěru a použitém oleji. To dává umělci čas pro modelaci, retuše a míchání barev přímo na plátně.
- Lesk a bohatost barev: olej propůjčuje barvám hloubku a sytost, umožňuje transparentní i krycí vrstvy (glazury).
- Plasticita a textura: olej umožňuje techniky jako impasto (silné hmotné vrstvy) i jemné průhledné glazury.
- Trvanlivost: dobře provedené olejomalby mohou vydržet stovky let, avšak mohou se tvořit praskliny (craquelure) a povrch se může časem zakalit nebo žloutnout, zvláště pokud byl použitý nekvalitní olej.
Technika a postupy
Mezi běžné pracovní postupy patří:
- Imprimatura a podmalba: tenká barevná vrstva jako první tón či nátěr (např. šedá či hnědá) pro rychlejší čtení hodnot a tónů.
- Fat over lean (tlusté přes hubené): základní pravidlo vrstvení: každá následující vrstva by měla obsahovat více oleje (být "tučnější") než vrstva předchozí, aby se zabránilo praskání a oddělování vrstev.
- Alla prima: malování "na jeden zátah" za mokra, využívá se rychlého míchání a práce ve vlhkých glóbech barvy.
- Glazury: průhledné vrstvy ředěné olejem nebo médii pro dosažení hloubky a jemných barevných tónů.
- Scumbling a dry-brush: suché štětce pro jemné přechody nebo textury.
Pomůcky a materiály
- Podklady: plátno natírané směsí (ground) nebo šepsované pryskyřicí, dřevěné panely připravené vhodnou penetrací; moderní akrylátový šeps (gesso) je často používán.
- Štětce a špachtle: štětce z přírodního (vepřové štětiny, sobolí) i syntetického vlasu podle požadované techniky; špachtle pro impasto a odstraňování vrstvy.
- Média a ředidla: ředidla jako terpentýn, terpentýnové náhražky (white spirit/mineral spirits) pro čištění a ředění; média jako stand oil, damar, maroger či komerční retardéry pro úpravu toku, lesku a schnutí.
- Kvalita pigmentů: světelná stálost (lightfastness) a chemická stabilita pigmentu ovlivňují trvanlivost obrazu; některé starší či levné pigmenty mohou blednout nebo chemicky reagovat.
Bezpečnost a údržba
- Jedovaté pigmenty: některé tradiční barvy obsahují toxické látky (olověná běloba, kadmium, kadmiočervená, arsenové pigmenty). Při práci s práškem pigmentu nebo starými barvami používejte ochranné rukavice a zabraňte vdechování prachu.
- Ředidla a výpary: organická rozpouštědla mohou dráždit dýchací cesty a kůži; pracujte v dobře větraném prostoru a zvažte použití respirátoru u silnější expozice.
- Údržba štětců: čistěte je nejprve ředidlem a poté mýdlem a vodou; udržení štětců prodlužuje jejich životnost.
- Varnování a restaurování: olejomalbu se obvykle povrchově konzervuje vrstvou závěrečné lakové ochrany (např. syntetický retušovací vosk nebo varnish) až po úplném zaschnutí; konzervace by měla být prováděna šetrnými a reverzibilními způsoby odborníkem.
Praktické tipy pro začátečníky
- Začněte s omezenou paletou (např. titanová běloba, ultramarínová, alizarin nebo kadmium červené, žlutá okr, fermitní černá/burnt umber) – naučíte se lépe mísit barvy.
- Pracujte od tenkých podkladních vrstev k silnějším (fat over lean).
- Nechte tenké vrstvy zaschnout před nanesením silnějších impastových míst.
- Fotografujte průběh práce a označujte směsi na paletě, abyste mohli v budoucnu opakovat tóny.
Historie a význam
Olejomalba sehrála klíčovou roli v evropském umění od pozdního středověku a hlavně v renesanci a baroku, kdy umělci objevili možnosti modelace světla a prostoru. Uvádí se, že Leonardo da Vinci pracoval na svém obrazu Mona Lisa čtyři roky, i když se nejedná o příliš velký obraz. Mnoho slavných děl a technik bylo vyvinuto právě v olejomalbě, která zůstává dodnes jedním z nejvyhledávanějších médií profesionálních i amatérských malířů.
Olejové barvy a olejomalby se často nazývají zkráceně jen "oleje". Pokud někdo mluví o "malování olejovými barvami", myslí tím, že obraz je namalován olejovými barvami. Díky svým vlastnostem a rozmanitým technikám zůstávají olejové barvy nepostradatelným prostředkem výtvarného vyjádření.
Antonello da Messina namaloval tuto Madonu olejovými barvami v 70. letech 14. století.
Tento obraz, Hostina v domě Leviho, jehož autorem je Paolo Veronese, je největší olejomalbou na plátně na světě. Je dlouhý více než 42 stop. (5,55 × 12,80 m).
Historie
Nikdo neví, kdy byla olejová barva poprvé použita. Jeskyně v Afghánistánu zdobí starobylé malby olejovými barvami. Předpokládá se, že tento typ barev se používal i v jiných asijských zemích.
Předpokládá se, že olejové barvy se v Evropě ve středověku používaly nejprve k výzdobě štítů, protože olejové barvy vydržely lépe než tradiční temperové barvy, pokud byly vystaveny povětrnostním vlivům nebo pokud se s nimi hrubě zacházelo.
Renesanční historik umění Giorgio Vasari uvedl, že umění olejomalby pochází ze severní Evropy a že jeho vynálezcem byl slavný vlámský malíř Jan van Eyck. Umělci z oblastí dnešní Belgie a Nizozemska byli prvními umělci, kteří z olejomalby učinili svůj obvyklý způsob malby. Tento trend se rozšířil i do dalších částí severní Evropy. Slavný obraz nazvaný Portinarský oltářní obraz od Huga van der Goese se dostal do Florencie v 70. letech 14. století, v době, kdy byl Leonardo da Vinci mladý. Olejomalby se v této době obvykle malovaly na dřevěné desky, podobně jako temperové obrazy.
Další vliv na olejomalbu v Itálii měl sicilský umělec Antonello da Messina, který se naučil malovat olejem. Procestoval celou Itálii od Sicílie až po Benátky a namaloval mnoho drobných obrazů včetně portrétů a obrazů Madony s dítětem a Ježíše. Ovlivnil mnoho umělců, zejména v Benátkách. Giovanni Bellini, který patřil do rodiny známých malířů, byl jedním z prvních malířů v Itálii, kteří malovali olejovými barvami velmi velké obrazy. Do Benátek přijížděli umělci z jiných částí Itálie a nový způsob malby se brzy rozšířil.
V roce 1540 už bylo jen velmi málo malířů, kteří ještě pracovali temperou, dřívější metodou malby na desky. V Itálii pokračovalo mnoho umělců ve výzdobě stěn a stropů freskami. Bylo však zjištěno, že olejová barva je na rozdíl od tempery pružná (může se ohýbat). To znamenalo, že ji lze použít na pružné povrchy, jako je látka, aniž by se odlomila a odpadla. Jakmile se malba na plátno (těžké lněné plátno) stala běžnou, mohli umělci vytvářet obrovské obrazy. Pokud byl obraz příliš velký na to, aby se vešel do dveří, mohl ho umělec jednoduše srolovat.
Od roku 1500 je olejomalba oblíbenou technikou umělců, kteří chtějí namalovat obraz, který dlouho vydrží. V následující galerii si můžete prohlédnout díla některých nejznámějších umělců, kteří pracovali olejovými barvami. Slavní umělci 20. století zde nejsou zobrazeni, protože na mnoho jejich děl se vztahují autorská práva. Mezi slavné umělce moderny, kteří malovali olejovými barvami, patří Picasso, Matisse, Mondrian, Chagall, Kandinskij, Malevič, Salvador Dalí, Francis Bacon, Lucien Freud a Jackson Pollock.
Mona Lisa, Leonardo da Vinci, asi 1503-06
Alternativní pigmenty
Přibližně do roku 1960 byly olejové a vodové barvy převážně hlavními materiály, které si malíři vybírali. Od té doby se stále více používají akrylové barvy a vodou ředitelné olejové barvy.
Technické informace
Lněný olej, který je hlavním typem oleje používaným pro olejomalbu, pochází ze lněného semínka. Len je důležitou plodinou již tisíce let, protože se z něj vyrábí lněné plátno. To znamená, že jak olej k malování, tak plátno k malování na něj pocházejí ze stejné rostliny. Aby umělci dosáhli různých efektů, používali směsi různých olejů. Patří mezi ně borová pryskyřice, kadidlo, makový olej, olej z vlašských ořechů a v modernější době světlicový olej.
Umělci používají terpentýn nebo minerální líh k ředění barvy, pokud chtějí vytvořit rychle schnoucí skicu, kterou pak mohou detailněji přemalovat. Olejovou barvu na štětcích umělci po použití vyčistí terpentýnem. Moderní chemici vyrobili olejové barvy, které lze používat s vodou. Díky tomu je úklid na konci malování mnohem snazší a méně zapáchá. Olejová barva je obvykle na dotek suchá za den až dva týdny, podle toho, kolik oleje a terpentýnu je v ní obsaženo. Olejomalba se po dokončení obvykle lakuje, což dodává povrchu mírný lesk a chrání jej. Obraz by měl schnout několik měsíců, než se nalakuje. Olejomalba je zcela suchá až ve stáří 60 až 80 let. Lakování bývalo považováno za důležitou součást dokončování obrazu. Mnoho moderních umělců své obrazy vůbec nelakuje.
Plátno je tradičním povrchem pro olejomalbu. Lze použít i bavlněné plátno, které je levnější. Plátno musí být pevně napnuté na rámu zvaném "nosítka" a upevněné na místě pomocí malých háčků nebo sponek. Poté se musí ošetřit jakýmsi lepidlem, kterému se říká "rozměr". Ten se často vyrábí z vařených králičích kůží. Někteří umělci malují raději na desku než na plátno.
Malování olejomalby
Než může umělec malovat na desku nebo plátno, musí je připravit "podkladem" nebo "podkladovou vrstvou" obyčejné bílé barvy. Poté může umělec na plochu nakreslit obraz pomocí dřevěného uhlí nebo barvy, která se zředí a rychle schne terpentýnem nebo minerálním lihem. Umělec často pracuje s hnědavou nebo namodralou barvou, aby naznačil, kde bude na hotovém obraze "tón" (světlý a tmavý). Poté se barvy a detaily nanášejí po vrstvách.
Na olejových barvách je dobré, že je lze použít všemi způsoby, které u většiny ostatních typů barev nejsou možné.
- Olejovou barvu lze nanášet v tenkém nebo silném nátěru.
- Olejová barva může být téměř hladká jako sklo nebo hrudkovitá, hrbolatá či pruhovaná.
- Olejová barva může být průhledná, aby byly vidět vrstvy pod ní, nebo hustá, takže vše pod ní zakryje.
- Olejovou barvu lze nanášet štětcem, lze ji také nanášet nožem, přejíždět a roztírat prsty, roztírat hadříkem a vytlačovat na obraz přímo z tuby.
Protože olejovou barvu lze použít mnoha různými způsoby, je pro malování různých textur vhodnější než jakýkoli jiný typ barvy.
První evropští umělci, kteří začali používat oleje, měli rádi velmi hladký povrch. V polovině roku 1500 už někteří umělci, jako například Tintoretto, malovali mnohem šmouhovitějším způsobem. Rembrandt v roce 1600 používal olejové barvy nejrůznějšími způsoby, aby dosáhl různých efektů. Používal všechny techniky, které jsou popsány ve výše uvedeném seznamu. Po Rembrandtovi vždy existovali umělci, kteří rádi pracovali hladkým způsobem, a jiní, kteří používali mnoho různých způsobů nanášení barvy. To pokračovalo až do moderní doby.
Tento Rembrandtův obraz ukazuje, jak lze olejovými barvami zobrazit texturu, například těla, vlasů, látky, listů, ovoce, zlata a perel.
Související stránky
Vyhledávání