Olejové barvy a olejomalba: definice, vlastnosti a technika

Nikdo neví, kdy byla olejová barva poprvé použita. Jeskyně v Afghánistánu zdobí starobylé malby olejovými barvami. Předpokládá se, že tento typ barev se používal i v jiných asijských zemích.

Předpokládá se, že olejové barvy se v Evropě ve středověku používaly nejprve k výzdobě štítů, protože olejové barvy vydržely lépe než tradiční temperové barvy, pokud byly vystaveny povětrnostním vlivům nebo pokud se s nimi hrubě zacházelo.

Renesanční historik umění Giorgio Vasari uvedl, že umění olejomalby pochází ze severní Evropy a že jeho vynálezcem byl slavný vlámský malíř Jan van Eyck. Umělci z oblastí dnešní Belgie a Nizozemska byli prvními umělci, kteří z olejomalby učinili svůj obvyklý způsob malby. Tento trend se rozšířil i do dalších částí severní Evropy. Slavný obraz nazvaný Portinarský oltářní obraz od Huga van der Goese se dostal do Florencie v 70. letech 14. století, v době, kdy byl Leonardo da Vinci mladý. Olejomalby se v této době obvykle malovaly na dřevěné desky, podobně jako temperové obrazy.

Další vliv na olejomalbu v Itálii měl sicilský umělec Antonello da Messina, který se naučil malovat olejem. Procestoval celou Itálii od Sicílie až po Benátky a namaloval mnoho drobných obrazů včetně portrétů a obrazů Madony s dítětem a Ježíše. Ovlivnil mnoho umělců, zejména v Benátkách. Giovanni Bellini, který patřil do rodiny známých malířů, byl jedním z prvních malířů v Itálii, kteří malovali olejovými barvami velmi velké obrazy. Do Benátek přijížděli umělci z jiných částí Itálie a nový způsob malby se brzy rozšířil.

V roce 1540 už bylo jen velmi málo malířů, kteří ještě pracovali temperou, dřívější metodou malby na desky. V Itálii pokračovalo mnoho umělců ve výzdobě stěn a stropů freskami. Bylo však zjištěno, že olejová barva je na rozdíl od tempery pružná (může se ohýbat). To znamenalo, že ji lze použít na pružné povrchy, jako je látka, aniž by se odlomila a odpadla. Jakmile se malba na plátno (těžké lněné plátno) stala běžnou, mohli umělci vytvářet obrovské obrazy. Pokud byl obraz příliš velký na to, aby se vešel do dveří, mohl ho umělec jednoduše srolovat.

Od roku 1500 je olejomalba oblíbenou technikou umělců, kteří chtějí namalovat obraz, který dlouho vydrží. V následující galerii si můžete prohlédnout díla některých nejznámějších umělců, kteří pracovali olejovými barvami. Slavní umělci 20. století zde nejsou zobrazeni, protože na mnoho jejich děl se vztahují autorská práva. Mezi slavné umělce moderny, kteří malovali olejovými barvami, patří Picasso, Matisse, Mondrian, Chagall, Kandinskij, Malevič, Salvador Dalí, Francis Bacon, Lucien Freud a Jackson Pollock.

Přibližně do roku 1960 byly olejové a vodové barvy převážně hlavními materiály, které si malíři vybírali. Od té doby se stále více používají akrylové barvy a vodou ředitelné olejové barvy.

Lněný olej, který je hlavním typem oleje používaným pro olejomalbu, pochází ze lněného semínka. Len je důležitou plodinou již tisíce let, protože se z něj vyrábí lněné plátno. To znamená, že jak olej k malování, tak plátno k malování na něj pocházejí ze stejné rostliny. Aby umělci dosáhli různých efektů, používali směsi různých olejů. Patří mezi ně borová pryskyřice, kadidlo, makový olej, olej z vlašských ořechů a v modernější době světlicový olej.

Umělci používají terpentýn nebo minerální líh k ředění barvy, pokud chtějí vytvořit rychle schnoucí skicu, kterou pak mohou detailněji přemalovat. Olejovou barvu na štětcích umělci po použití vyčistí terpentýnem. Moderní chemici vyrobili olejové barvy, které lze používat s vodou. Díky tomu je úklid na konci malování mnohem snazší a méně zapáchá. Olejová barva je obvykle na dotek suchá za den až dva týdny, podle toho, kolik oleje a terpentýnu je v ní obsaženo. Olejomalba se po dokončení obvykle lakuje, což dodává povrchu mírný lesk a chrání jej. Obraz by měl schnout několik měsíců, než se nalakuje. Olejomalba je zcela suchá až ve stáří 60 až 80 let. Lakování bývalo považováno za důležitou součást dokončování obrazu. Mnoho moderních umělců své obrazy vůbec nelakuje.

Plátno je tradičním povrchem pro olejomalbu. Lze použít i bavlněné plátno, které je levnější. Plátno musí být pevně napnuté na rámu zvaném "nosítka" a upevněné na místě pomocí malých háčků nebo sponek. Poté se musí ošetřit jakýmsi lepidlem, kterému se říká "rozměr". Ten se často vyrábí z vařených králičích kůží. Někteří umělci malují raději na desku než na plátno.

Než může umělec malovat na desku nebo plátno, musí je připravit "podkladem" nebo "podkladovou vrstvou" obyčejné bílé barvy. Poté může umělec na plochu nakreslit obraz pomocí dřevěného uhlí nebo barvy, která se zředí a rychle schne terpentýnem nebo minerálním lihem. Umělec často pracuje s hnědavou nebo namodralou barvou, aby naznačil, kde bude na hotovém obraze "tón" (světlý a tmavý). Poté se barvy a detaily nanášejí po vrstvách.

Na olejových barvách je dobré, že je lze použít všemi způsoby, které u většiny ostatních typů barev nejsou možné.

• Olejovou barvu lze nanášet v tenkém nebo silném nátěru.
• Olejová barva může být téměř hladká jako sklo nebo hrudkovitá, hrbolatá či pruhovaná.
• Olejová barva může být průhledná, aby byly vidět vrstvy pod ní, nebo hustá, takže vše pod ní zakryje.
• Olejovou barvu lze nanášet štětcem, lze ji také nanášet nožem, přejíždět a roztírat prsty, roztírat hadříkem a vytlačovat na obraz přímo z tuby.

Protože olejovou barvu lze použít mnoha různými způsoby, je pro malování různých textur vhodnější než jakýkoli jiný typ barvy.

První evropští umělci, kteří začali používat oleje, měli rádi velmi hladký povrch. V polovině roku 1500 už někteří umělci, jako například Tintoretto, malovali mnohem šmouhovitějším způsobem. Rembrandt v roce 1600 používal olejové barvy nejrůznějšími způsoby, aby dosáhl různých efektů. Používal všechny techniky, které jsou popsány ve výše uvedeném seznamu. Po Rembrandtovi vždy existovali umělci, kteří rádi pracovali hladkým způsobem, a jiní, kteří používali mnoho různých způsobů nanášení barvy. To pokračovalo až do moderní doby.

• Akrylová barva
• Fresco
• Gesso
• Mozaika
• Tempera
• Akvarel