Rembrandt Harmenszoon van Rijn (15. července 1606, Leiden - 4. října 1669, Amsterdam) byl slavný nizozemský malíř a umělec.

Obecně je považován za jednoho z největších malířů a grafiků v dějinách evropského umění a za nejvýznamnějšího v dějinách Nizozemska. p420 Jeho přínos umění spadá do období, které historici nazývají nizozemským zlatým věkem.

Po úspěchu v mládí jako portrétista prožil v pozdějších letech osobní tragédii a finanční potíže. Přesto byly jeho lepty a obrazy po celý život oblíbené a jeho umělecká pověst zůstala vysoká. s. 427 Dvacet let učil téměř všechny významné nizozemské malíře. s. 203

Rembrandtovo největší tvůrčí dílo představují portréty jeho současníků, autoportréty a ilustrace biblických výjevů. Jeho autoportréty jsou jedinečným životopisem, v němž umělec zkoumal sám sebe bez ješitnosti a s maximální upřímností. s420

Život

Rembrandt se narodil v měšťanské rodině; jeho otec byl mlynář. Studoval v rodném Leidenu, kde získal základní výtvarné vzdělání a krátce studoval u místních mistrů. Později se přesunul do Amsterdamu, kde se rychle prosadil jako portrétista a vedl vlastní dílnu. V roce 1634 se oženil se Saskií van Uylenburgh, s níž měl několik dětí, z nichž přežil do dospělosti syn Titus. Po Saskiině smrti žil Rembrandt s Hendrickje Stoffels, která mu byla nejen společnicí, ale i modelkou a asistentkou v dílně. Přes umělecký úspěch čelil v polovině 17. století finančním obtížím; v roce 1656 byl prohlášen za bankrota a jeho dům i sbírky byly prodány v dražbě. Přesto dál tvořil až do své smrti v roce 1669 a je pochován v Amsterdamu.p420

Dílo a umělecké metody

Rembrandtova tvorba zahrnuje olejomalby, lepty (grafiku) a kresby. Je autorem mnoha portrétů, skupinových kompozic a nábožensky laděných scén. Mezi jeho nejslavnější díla patří například „Noční hlídka“ (De Nachtwacht, 1642), „Učení u doktora Nicolaese Tulpse“ (The Anatomy Lesson of Dr. Nicolaes Tulp, 1632), a pozdní, hluboce emocionální práce jako „Návrat marnotratného syna“ (The Return of the Prodigal Son). Jeho autoportréty tvoří rozsáhlou sérii, v níž sledujeme změny v jeho vzhledu, postojích i uměleckém přístupu během života; je jich dochováno kolem devadesáti, pokud zahrneme obrazy, lepty i kresby.

Mezi techniky, které Rembrandt upřednostňoval, patří dramatické světlo a stínování (chiaroscuro), volnější a expresivní štětcová kresba a používání silné barevné hmoty (impasto) pro zvýraznění textury. Jako vynikající grafik zvládl lept s velkou virtuozitou — jeho lepty jsou ceněny pro detail, tónové variace a schopnost vytvářet atmosféru. Rembrandt také často experimentoval s kompozicí a perspektivou a kladl důraz na psychologickou hloubku postav.

Učitel a vliv

Rembrandt vedl rozsáhlou dílnu v Amsterdamu a mezi jeho žáky a pomocníky byli významní malíři jako Carel Fabritius, Ferdinand Bol nebo Govert Flinck. I když ne všechny jejich pozdější práce byly přímo kopiemi Rembrandtova stylu, jeho přístup k portrétu, světlu a emocionální hloubce se stal inspirací pro celou generaci malířů. Jeho vliv přetrval i do pozdějších epoch — obdivovali jej romantikové i moderní umělci.

Odkaz a sbírky

Rembrandtova díla dnes patří k nejcennějším položkám národních i mezinárodních muzeí. Největší sbírka jeho prací je dostupná v Rijksmuseum v Amsterdamu a v Rembrandthuis (Rembrandtově domě), který slouží jako muzeum. Jeho obrazy, lepty i studie jsou studovány pro svou výtvarnou inovaci a lidskou hloubku. Rembrandtova schopnost zobrazit vnitřní život postav a jeho mistrovské ovládání světla nadále inspiruje umělce, historiky umění i širokou veřejnost.

Stručně: Rembrandt je považován za mistra portrétu, grafiky a náboženské malby 17. století. Jeho autoportréty a biblické scény patří mezi vrcholy evropského barokního umění, a přestože v osobním životě zažil ztráty a ekonomické potíže, jeho umělecké dílo si vydobylo trvalé místo v dějinách umění. s. 427