AlegsaOnline.com

Faust (Johann Wolfgang von Goethe): přehled, děj a význam

Faust Johanna Wolfganga von Goetha — přehled, děj a význam: dramatická první část, filozofická druhá, analýza témat, historie a kulturní dopad německé literární klasiky.

Autor: Leandro Alegsa

03-04-2026

Faust Johanna Wolfganga von Goetha je nejslavnější hrou německé literatury. Byla vydána ve dvou částech. První část je velmi dramatická a vypráví hlavní příběh. Druhá část je nesmírně dlouhá a je určena spíše ke čtení než k hraní na jevišti. Pojednává o Goethově filozofii, ale také o historii a politice.

Přehled a vznik díla

Faust je rozsáhlá tragédie, kterou Johann Wolfgang von Goethe tvořil po téměř šest desetiletí. První částečně samostatné verze (tzv. Urfaust) vznikly v 70. letech 18. století; první vydaná podoba "Fausta. Část první" vyšla v roce 1808, konečná "Část druhá" byla vydána posmrtně v roce 1832. Dílo sbírá a přetváří lidovou německou legendu o doktoru Faustovi, který uzavře smlouvu s ďáblem výměnou za poznání a požitky, a rozvíjí ji do filozoficky, literárně i kulturně hluboké podoby.

Děj – stručně

Faust je rozdělena na dvě části, které se liší tónem i strukturou:

Část první je dramatická, je vhodná pro jevištní zpracování. Začíná „Prologem v nebi“ — Bůh a Mephistopheles se vsadí o Faustovu duši. Faust, učenec nespokojený s omezeními vědeckého poznání, uzavírá dohodu s Mephistophelem: ďábel mu bude sloužit na Zemi, pokud Faustu poskytne okamžik blaženosti, po němž Faust řekne: „Zůstaň, zatracení!“ a Mephisto si vezme jeho duši. Následuje příběh Fausta a Markétky (Gretchen) — milostný vztah, jehož následkem je společenské zničení Markétky, smrt její matky a bratra, infanticida a uvěznění Markétky. Tragédie končí jejím duchem obvinění a spásy (v závislosti na interpretaci) a Faustovým útěkem.
Část druhá je epická, symbolická a alegorická. Odehrává se v různých prostředích — na císařském dvoře, v antickém světě (setkání s Helenou), v politicko-ekonomických situacích. Tato část zkoumá společenské, estetické a metafyzické otázky, často využívá mytologické a historické motivy. Je těžko přenosná na jeviště v celku a spíše se čte jako poetický a filozofický testament Goetha.

Hlavní postavy

Dr. Heinrich Faust – učenec, nespokojený s omezeným lidským poznáním a hledající smysl a plnost života.
Mephistopheles – ďábel, cynický sluha a provokatér, který uzavírá smlouvu s Faustem. Nejde jen o zlo, ale i o hybnou sílu, která odhaluje a testuje lidské touhy.
Margarete (Gretchen) – prostá dívka, Faustova milenka; její tragický osud ilustruje morální a společenské následky Fausta rozhodnutí.
Wagner – Faustův učenec-žák, symbol akademické úzkosti a malosti oproti Faustovu velikášství.
Vedlejší postavy – Marthe (Markétčina kmotra), Valentin (Markétin bratr), Císař, Helena (zčásti symbol krásy a ideálu v části druhé) a mnoho dalších figur, které doplňují bohatý kulturní a filozofický horizont díla.

Témata a motivy

Touha po poznání a hranice lidského vědění – Faustovo chtění „všeho“ a jeho nespokojenost jsou jádrem konfliktu.
Smlouva s ďáblem a morální odpovědnost – dílo zkoumá cenu, kterou člověk platí za převýšení svých mezí.
Spása a vykoupení – navzdory Faustovým chybám někteří interpreti vidí v díle naději na spasení skrze pokání nebo nekonečné snažení.
Dualita rozumu a pudu, duchovna a světského – neustálé napětí mezi intelektem a citovou, společenskou praxí.
Kultura, estetika a historie – v části druhé se objevují diskuse o umění, moci, ekonomii a politice; dílo tak přesahuje čistě osobní tragédii k reflexi společnosti.

Jazyk, forma a literární význam

Goethe užívá ve Faustovi široké spektrum výrazových prostředků: různá metra, lyrické pasáže, dramatické dialogy, mužné i komické scény, chorály a monology. Dílo propojuje prvky lidové balady, náboženské alegorie, antické klasiky a moderní filosofie. Přesná a bohatá poetika Fausta je jedním z důvodů, proč je hra považována za vrchol německé literatury a za text, který podněcuje četné interpretační přístupy — od náboženských a etických po psychologické a politické.

Recepce a adaptace

Faust měl obrovský vliv na literaturu, filozofii, hudbu a výtvarné umění. Z díla čerpali skladatelé (např. Gounodova opera „Faust“, Berliozovo „La damnation de Faust“, Lisztovy symfonické básně), dramatikové, malíři i filmaři. První část bývá hraná na divadelních jevištích poměrně často; část druhá je kvůli své složitosti spíše předmětem čtenářských a vědeckých studií. Dílo vyvolalo diskuse o morálce vědy, o hranicích lidské svobody a o podstatě umění a krásy.

Význam dnes

Faust je stále živým textem: jeho otázky o smyslu života, o etických důsledcích pokroku a o vztahu mezi ambicí a zodpovědností zůstávají aktuální. Dílo nabízí bohatý materiál k mezidisciplinárním interpretacím (literární, filozofické, historické i sociologické) a nadále inspiruje umělce i myslitele po celém světě.

Poznámka: správné autorovo jméno je Johann Wolfgang von Goethe; v odkazu výše je ponechán původní tvar textu odkazu zadaný v původním článku.

Mefistofeles navštíví Fausta v jeho pracovně. Ilustrace scény z Goethova Fausta od Tonyho Johannota.

O čem je příběh

Goethův Faust je převyprávěním legendy o Faustovi, která byla v Německu velmi známá. Legenda vypráví o muži jménem Faust, který je unaven studiem a chce mít co největší štěstí. Ďábel (obvykle se mu říká Mefistofeles, stejně jako v Goethově hře) Faustovi řekne, že mu k tomu může pomoci, ale že mu Faust nakonec bude muset dát svou duši a odejít s ním do pekla. Faust uzavře pakt (dohodu) s Mefistofelem, který mu slíbí vše, co si jeho duše může přát: krásný život, zlato, ženy a čest. Faust smlouvu podepíše svou krví. Faust používá magii v naději, že mu řekne vše o životě. Nakonec však Mefistofeles svou sázku vyhraje.

Jak Goethe pracoval na hře

Téma Fausta zaměstnávalo Goetha celý život. Faustovo jméno je zmíněno v komedii, kterou napsal v roce 1769: "Die Mitschuldigen". V roce 1773, když mu bylo 24 let, poprvé četl poezii Hanse Sachse, středověkého německého básníka. Okamžitě začal napodobovat rytmus Sachsovy poezie. Tento rytmus je znám jako "Knittelvers". Měl 4 přízvučné slabiky v každém řádku a rýmový vzorec AABB nebo ABAB, např.

"Pošlete mi raději svého doktora Fausta
Když ti tryská z hlavy."

V roce 1887, dlouho po Goethově smrti, se zjistilo, že vytvořil verzi Fausta, kterou nikdy nezveřejnil, ale později se ji rozhodl přepsat. Tato verze je známá jako "Urfaust" ("Ur" znamená "původní", tedy "původní Faust"). Byla napsána v letech 1772 až 1775. Mnohé v ní změnil a vznikl z ní "Faust I. část". Fragment (malá část) byl vydán v roce 1790. Pak ji dokončil v roce 1806, vydal v roce 1808 a změnil ji pro nové vydání v roce 1829. Druhý díl byl dokončen v roce 1831, několik měsíců před jeho smrtí, a vydán byl až několik měsíců po jeho smrti.

Část první

První část Fausta začíná v nebi. Mefistofeles uzavře sázku s Bohem: řekne, že může sestoupit na zem, setkat se s Faustem a přimět ho dělat špatné věci.

Poté vidíme Fausta v jeho pracovně. Faust se snaží poznat všechny možné věci. Chce poznat vědu, lidi i náboženství. Snaží se používat magii, aby pochopil vše, co je možné poznat, ale myslí si, že se mu to nedaří. Chvíli přemýšlí o sebevraždě, ale pak uslyší, že lidé slaví Velikonoce, a rozhodne se jít na procházku s Wagnerem, svým pomocníkem. Pudl, který nemá domov, následuje Fausta zpět do jeho domu.

Ve Faustově pracovně se pudl promění v ďábla (Mefistofela). Faust se s ďáblem dohodne: ďábel udělá vše, co Faust chce, dokud je tady na zemi, a Faust bude na oplátku sloužit ďáblovi v pekle. Faustova dohoda spočívá v tom, že zatímco Mefistofeles bude Faustovi sloužit, pokud se Faustovi zalíbí cokoli, co mu ďábel dá, natolik, že bude chtít v té chvíli zůstat navždy, zemře právě v té chvíli (německy říká: "Verweile doch, du bist so schön" - "Zůstaň chvíli, jsi tak krásný". Je to snad nejznámější citát v celé německé literatuře.)

Mefistofeles přesvědčí Fausta, aby smlouvu podepsal vlastní krví. Faust prožije několik dobrodružství a poté se setká s Markétou (známou také jako Gretchen). Miluje ji a díky nabídce šperků a s pomocí sousedky Marty se Gretchen nechá vtáhnout do Faustovy náruče. Faust a Gretchen se spolu chtějí vyspat, a tak Gretchen dá své matce uspávací lektvar, aby Fausta neviděla. Faust a Gretchen spolu spí. Gretchenina matka na následky lektvaru umírá. Gretchen zjistí, že je těhotná. Gretchenin bratr řekne, že Faust je zlý, a vyzve ho, ale Faust ho zabije (samozřejmě s pomocí ďábla). Gretchen porodila dítě, ale utopí ho. Je shledána vinnou z vraždy a je poslána do vězení. Faust se ji snaží zachránit před smrtí, ale z vězení ji vysvobodit nemůže. Když zjistí, že ji nemohou osvobodit, Faust s ďáblem utečou z vězeňské cely, zatímco hlasy z nebe říkají, že Gretchen bude zachráněna.

Část druhá

Druhý díl Fausta se od prvního velmi liší. Stále se odvolává na klasickou literaturu. Romantický příběh prvního Fausta je zapomenut a Faust se probouzí na poli víl. Prožívá mnohá dobrodružství. Dílo se skládá z pěti jednání, z nichž každé vypráví o něčem jiném. Nakonec se Faust dostane do nebe, protože prohraje jen polovinu sázky. Andělé, kteří přicházejí jako poslové Božího milosrdenství, říkají na konci 5. dějství: "Kdo se snaží dál a žije, aby se snažil, / může si ještě zasloužit vykoupení" (tj. každý, kdo se v životě hodně snaží, může být ještě spasen).

Názory lidí na Goethova "Fausta"

Goethův Faust měl obrovský vliv na veškeré umění v západních zemích. V Německu bylo touto legendou fascinováno mnoho spisovatelů. Často měli pocit, že Faust představuje ducha německého národa. O Faustovi vznikala dramata, epické básně a romány. Skladatelé o něm psali opery nebo orchestrální hudbu. Thomas Mann napsal román "Doktor Faust", který přirovnává Faustovu smlouvu s ďáblem ke způsobu, jakým německý národ podporoval Hitlera.