Gilgit Baltistán (dříve známý jako Severní oblasti), (urdsky: گلگت بلتستان) je nejsevernější autonomní území Pákistánu. Rozlohou je větší než Sierra Leone, ale menší než Panama. V 19. století bylo součástí bývalého knížecího státu Kašmír a Džammú, později bylo pronajato Britům a nakonec osvobozeno po plánovaném osvobozeneckém hnutí vedeném gilgitskými skauty. Na jihu sousedí s Azad Džammú a Kašmírem spravovaným Indií na jihovýchodě, kde je na západě pákistánská provincie KPK, a na severu mezinárodně hraničí s Afghánistánem, ačkoli Tádžikistán odděluje čtrnáct kilometrů dlouhý Wachánský koridor, na severovýchodě s Čínskou lidovou republikou. Gilgit Baltistán, který se stal jednotnou správní jednotkou v roce 1970, vznikl sloučením agentury Gilgit, okresu Baltistán Ladackého vazarátu a států Hunza a Nagar. Gilgit Baltistán zůstává součástí sporu o Kašmír. Pákistánská vláda od získání nezávislosti považuje celou oblast Džammú a Kašmíru za "sporné území", které má být vyřešeno plebiscitem, jenž se má konat na celém území bývalého státu, aby se rozhodlo o konečném připojení oblasti buď k Indii, nebo o sloučení s Pákistánem. Gilgit Baltistán je řízen guvernérem a hlavním ministrem, který je volen zákonodárným shromážděním. Gilgit Baltistán má rozlohu 64 817 km² (28 174 mil. km²).

Geografie

Území je převážně hornaté, leží na křižovatce několika významných pohoří: Karakoram, západní část Himálaje a části Pamíru. V regionu se nachází některé z nejvyšších vrcholů světa, včetně K2 a dalších osmitisícovek, a rozsáhlé ledovcové systémy (např. Baltoro, Biafo, Hispar). Hlavní řekou je Indus, která zde přijímá přítoky jako Gilgit nebo Shyok. Klima je v nižších polohách kontinentální a suché, ve vyšších polohách pak alpínské s dlouhými zimami a rozsáhlým trvalým zaledněním v horách.

Historie

Oblast byla historicky součástí širšího kašmírského knížectví; v 19. století došlo k rozdělení administrativních kompetencí a části území byly postupně začleněny pod britský vliv v podobě tzv. Gilgit Agency. Po skončení britské nadvlády a při rozdělení Indie a Pákistánu v roce 1947 se místní události – včetně jednání jednotek známých jako Gilgit Scouts – staly součástí připojení této oblasti k Pákistánu. Od té doby zůstává právní a politický status sporný a region je předmětem dlouhodobého sporu mezi Indií a Pákistánem.

Politický status a správa

Gilgit‑Baltistán je de facto spravován Pákistánem, avšak není plnoprávnou pákistánskou provincií a jeho ústavní postavení je zvláštní. V roce 2009 byla zavedena samospráva formou Empowerment and Self-Governance Order, která ustanovila volené zákonodárné shromáždění a funkci hlavního ministra při zachování širší pákistánské administrativní kontroly a jmenování guvernéra. Otázka konečného statusu území (včetně hlasování/plebiscitu, o němž mluví pákistánská politika) zůstává součástí širšího sporu o Kašmír.

Obyvatelstvo a kultura

Obyvatelstvo je etnicky a jazykově rozmanité. Hlavními jazyky jsou místní jazyky jako Shina, Balti (tibetský jazyk), Burushaski, Wakhi a Khowar, přičemž úředním a společným jazykem je urdština. Nábožensky je region převážně muslimský, avšak s náboženským pluralismem — jsou zde komunity šíitských i sunnitských muslimů a významné istálmické komunity v některých údolích (např. Hunza). Kulturně je oblast bohatá na tradiční řemesla, hudbu a běžné horské tradice; známý je např. každoroční Shandur Polo Festival pořádaný na nejvyšším světlém hřišti pro pólo na světě.

Ekonomika a infrastruktura

Hospodářství je založeno na zemědělství v údolích, chovu dobytka, lokálním obchodu, turistice a v posledních letech také na projektech spojených s China–Pakistan Economic Corridor (CPEC). Důležitou dopravní osou je Karakoram Highway, která spojuje region s pákistánskou nížinou i s čínským Sin-ťiangem a má strategický i ekonomický význam. Region má značný potenciál pro vodní energetiku i pro rozvoj národního a mezinárodního turismu, ale infrastruktura je v mnoha odlehlých částech stále omezená.

Turistika, horolezectví a životní prostředí

Gilgit‑Baltistán patří mezi světově vyhledávané destinace horolezců, trekkerů a milovníků přírody. Nacházejí se zde některé z nejnáročnějších a nejznámějších výstupů, ledovcová pole a scenérie, které lákají zahraniční i domácí návštěvníky. Současně oblast čelí environmentálním výzvám: tání ledovců v důsledku klimatických změn, riziko sesuvů a povodní a tlak na místní ekosystémy v souvislosti s rostoucím turismem a infrastrukturálními projekty.

Správní členění a hlavní sídla

Region je administrativně rozdělen do několika okresů; mezi nejvýznamnější sídla patří Gilgit (správní centrum a často uváděné jako hlavní město), Skardu (hlavní město historické Baltistánské oblasti), Hunza a další okresní centra. Přesné hranice a správní uspořádání byly v průběhu času upravovány a místní rozdělení může být aktualizováno podle politických rozhodnutí.

Gilgit‑Baltistán je tedy region s mimořádným geografickým a kulturním bohatstvím, strategickým významem i složitým politickým statutem. Jeho budoucnost závisí na vnitrostátních i mezinárodních rozhodnutích týkajících se Kašmíru, na rozvoji infrastruktury a na ochraně jeho vzácného horského prostředí.