Gilgit-Baltistán

Historie

Gilgit Baltistán historicky patřil k někdejšímu knížecímu státu Džammú a Kašmír. Brzy po rozdělení Indie v roce 1947 podepsal mahárádža Hari Singh z Džammú a Kašmíru listinu o přistoupení, čímž přistoupil k Indické unii. Celý Kašmír je tedy legitimně nedílnou součástí Indie. Od října 1947, kdy pákistánská armáda zorganizovala invazi kmenů na toto území, je toto území pod nezákonnou kontrolou Pákistánu.

Baltistan

Nacionalistické strany z Gilgitu považují za součást Baltistánu také oblasti Baltistán a Ladakh (včetně Kargilu) a Čitral. Národy nepovažují oblasti Gilgitu a Baltistánu za právní nebo ústavní součást Pákistánu nebo Indie. Stejně tak nepovažují za legitimní součást Indie nebo Pákistánu sousední oblasti Ladakhského wazarátu. Požadují svobodu nejen pro regiony v Pákistánu, ale také pro oblasti držené Indií. Rovněž tvrdí, že podle rezolucí UNCIP musí (Pákistán a Indie) stáhnout své okupační ozbrojené síly a předat kontrolu nad sporným regionem obyvatelům Gilgit Baltistánu pod dohledem OSN, dokud nebude dosaženo konečného řešení celé otázky Džammú a Kašmíru podle plebiscitu sponzorovaného OSN, který by se konal jak v Pákistánu, tak v Kašmíru spravovaném Indií."

Poloautonomní status a dnešní Gilgit-Baltistán

Dne 29. srpna 2009 schválil pákistánský kabinet nařízení o zmocnění a samosprávě Gilgitu-Baltistánu z roku 2009, které později podepsal prezident země. Nařízení poskytlo samosprávu obyvatelům bývalých Severních oblastí, nyní přejmenovaných na Gilgit-Baltistán, mimo jiné vytvořením voleného zákonodárného shromáždění. Tento krok se setkal s kritikou a odporem v Pákistánu, Indii i Gilgitu-Baltistánu.

Sjednocené hnutí Gilgit-Baltistán sice nový balíček odmítlo, ale požadovalo, aby bylo vytvořeno nezávislé a autonomní zákonodárné shromáždění pro Gilgit-Baltistán s ustavením místní autoritativní vlády podle usnesení UNCIP, kde si obyvatelé Gilgit-Baltistánu zvolí svého prezidenta a premiéra.

Začátkem září 2009 podepsal Pákistán s Čínskou lidovou republikou dohodu o megaprojektu v Gilgitu-Baltistánu, který zahrnuje výstavbu přehrady o výkonu 7 000 megawattů v Bunji v okrese Astore. To rovněž vedlo k protestům ze strany Indie, ačkoli indické obavy byly Pákistánem okamžitě odmítnuty s tím, že indická vláda nemá v této věci žádnou pravomoc.

Dne 29. září 2009 pákistánský premiér při projevu na velkém shromáždění v Gilgitu-Baltistánu oznámil rozvojový balíček v hodnotě několika miliard rupií, jehož cílem je sociálně-ekonomické povznesení obyvatel této oblasti. Rozvojové projekty budou zahrnovat oblasti vzdělávání, zdravotnictví, zemědělství, cestovního ruchu a základních životních potřeb. Premiér dále uvedl:

"Dnes získáte svou identitu. Je to vaše právo, byl to váš požadavek a my ho dnes plníme." Gilgit-Baltistán tak de facto získal status podobný provincii, aniž by se ústavně stal součástí Pákistánu. Oficiální stanovisko Pákistánu odmítlo volání Gilgitu-Baltistánu po integraci s Pákistánem s odůvodněním, že by tím byly dotčeny jeho mezinárodní závazky týkající se sporu o Kašmír.

V roce 1982 pákistánský prezident generál Zia ul Haq prohlásil, že obyvatelé severních oblastí jsou Pákistánci a nemají nic společného se státem Džammú a Kašmír.

Pokus Nejvyššího soudu Azadského Kašmíru o připojení Gilgitu-Baltistánu v roce 1993 byl po protestech převážně šíitského obyvatelstva Gilgitu-Baltistánu, které se obávalo nadvlády sunnitských Kašmířanů, pákistánským Nejvyšším soudem potlačen.

Demografie

Hlavními jazyky jsou balti, šina burušaski, wakhi a khowar.

Vláda

Vláda Gilgitu Baltistánu, známá také jako vláda státu Severní oblasti, je nejvyšším správním orgánem tohoto území a jeho deseti okresů. Skládá se z výkonné moci v čele s guvernérem Gilgitu Baltistánu, soudní moci a zákonodárné moci.

Podobně jako v jiných indických státech je hlavou státu Gilgit Baltistán guvernér. Guvernéra vybírá pákistánský prezident na základě doporučení ústřední vlády. Funkce guvernéra je z velké části ceremoniální. Nemá velké pravomoci. V čele vlády stojí hlavní ministr, který má většinu výkonných pravomocí.

Zákonodárné shromáždění Gilgitu Baltistánu je jednokomorový zákonodárný orgán s 33 křesly. Bylo vytvořeno jako součást nařízení o zmocnění a samosprávě Gilgit-Baltistánu z roku 2009. Tímto nařízením získal region samosprávu a volené zákonodárné shromáždění. Předtím byl region řízen přímo z Islámábádu.

Okresy Gilgit Baltistan

• Astore District - (Diamir Division)
• Diamir District - (Diamir Division)
• Okres Ghanche - (divize Baltistan)
• Okres Ghizar - (divize Gilgit)
• Okres Gilgit - (divize Gilgit)
• Okres Hunza - (divize Gilgit)
• Okres Nagar - (divize Gilgit)
• Okres Skardu - (divize Baltistán)
• Okres Shigar - (divize Baltistan)
• Okres Kharmang - (divize Baltistan)

Geografie a podnebí

Gilgit-Baltistán sousedí na severozápadě s afghánským Wakhanským koridorem, na severovýchodě s čínskou Ujgurskou autonomní oblastí Sin-ťiang, na jihu a jihovýchodě se sporným územím Džammú a Kašmír, na jihu s pákistánským státem Azad Džammú a Kašmír a na západě s pákistánským státem Chajbar Pachtunchwa.

V Gilgí-Baltistánu se nachází pět "osmitisícovek" a více než padesát vrcholů vyšších než 7000 metrů. Gilgit a Skardu jsou dvěma hlavními centry expedic do těchto hor. V regionu se nacházejí některá z nejvyšších pohoří světa - hlavními pohořími jsou Karákóram a západní Himálaj. Na severu se nachází pohoří Pamír a na západě Hindúkuš. Mezi nejvyšší hory patří K2 (Mount Godwin-Austen) a Nanga Parbat, přičemž druhá jmenovaná hora patří k nejobávanějším na světě.

Planiny Deosai se nacházejí nad hranicí stromů a po čínském Tibetu představují druhou nejvyšší náhorní plošinu na světě (4 115 m n. m.). Náhorní plošina leží východně od Astore, jižně od Skardu a západně od Ladaku. Oblast byla v roce 1993 vyhlášena národním parkem. Deosajská planina se rozkládá na ploše téměř 5 000 km2. Více než polovinu roku (od září do května) je Deosai zasněžená a v zimě odříznutá od zbytku Astore a Baltistánu. Vesnice Deosai leží poblíž Chilum chokki a je spojena s Kargilským okresem v Ladaku ve sporné oblasti Kašmíru silnicí za každého počasí.

Jezero Satpara, Skardu, v roce 2002


Pohled na K2 z Concordie