Přehled
Delirium tremens (zkráceně DT) je závažné, potenciálně život ohrožující onemocnění spojené s náhlým přerušením dlouhodobého a intenzivního užívání alkoholu. Jedná se o akutní stav, který vyžaduje lékařskou pohotovost a obvykle hospitalizaci. DT je nejzávažnější formou abstinenčních příznaků po alkoholu a může se objevit u lidí s dlouhodobým nadměrným pitím alkoholu.
Příčiny a patofyziologie
Příčinou DT je rebound nervové aktivity po náhlém ukončení působení alkoholu na centrální nervový systém. Chronické užívání alkoholu potlačuje inhibitory GABA-receptory a zvyšuje vzrušivé glutamátergní dráhy; při náhlém vysazení alkoholu tak dochází k výrazné excitaci. Součástí mechanizmu je také přehnaná aktivace autonomního nervového systému, která vede k tachykardii, hypertenzi a zvýšenému pocení. Termín "delirium" odkazuje na náhlou a těžkou poruchu vědomí a orientace, zatímco "tremens" vyjadřuje třes.
Příznaky
Charakteristické projevy DT se obvykle rozvíjejí během 48–72 hodin po poslední dávce alkoholu, i když začátek může být rychlejší nebo opožděný až několik dní. Mezi typické příznaky patří:
- těžká zmatenost, dezorientace a výrazné kolísání vědomí
- vizuální, sluchové nebo taktilní halucinace (často děsivého obsahu)
- intenzivní třes, neklid a agitace
- autonomní hyperaktivita: zvýšená srdeční frekvence, vysoký krevní tlak, horečka, pocení
- konvulze (záchvaty), které mohou předcházet nebo doprovázet DT
Rizikové faktory a komplikace
Vyšší riziko DT mají lidé s dlouhou a pravidelnou konzumací alkoholu, ti, kdo měli v minulosti abstinenční záchvaty nebo DT, starší pacienti a osoby s komorbiditami či malnutricí. Bez včasné léčby může delirium vést k vážným komplikacím, jako jsou srdeční arytmie, aspirace, rabdomyolýza nebo smrt z důvodu selhání kardiovaskulárního či respiračního systému.
Diagnóza a léčba
Diagnóza stojí na klinickém obrazu, anamnéze užívání alkoholu a vyloučení jiných příčin deliria. Léčba je urgentní a zahrnuje stabilizaci vitálních funkcí, monitorování, korekci hydratace a elektrolytů a podání vitamínu B1 (thiaminu) k prevenci neurologických komplikací. Farmakoterapeutickým základem jsou benzodiazepiny, které tlumí excitační stav mozku a snižují riziko záchvatů; v nemocnici se někdy používají i další podpůrné postupy a antipsychotika s opatrností. Léčba probíhá za monitoringu ve specializovaném prostředí.
Prevence a význam
Prevence DT spočívá v kontrolovaném odvykání, včasném lékařském zásahu při abstinenčních příznacích a v programu závislosti na alkoholu. Včasné rozpoznání a adekvátní hospitalizace významně snižují riziko úmrtí a komplikací. Pro více informací o akutních stavech a léčbě závislosti lze využít odborné zdroje a kontakty na pomoc, například na stránkách zdravotnických institucí (informace o pohotovosti) nebo specializovaných programů (informace o abstinenci, zdroje pro závislé).
Historicky se DT popisuje již od počátku 19. století a jeho rozpoznání přispělo k rozvoji moderní toxikologie a péče o závislé. Při podezření na DT je vždy nutné neodkladné vyhledání lékařské péče.

