Zakarpatská oblast (Podkarpatská Rus): geografie, dějiny, obyvatelstvo a hospodářství

Zakarpatská oblast má celkovou rozlohu 12 800 km² a nachází se v karpatské oblasti na západě Ukrajiny. Je jedinou ukrajinskou oblastí, která má hranice se čtyřmi státy: Polsko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. Na západě sousedí s Prešovským a Košickým krajem na Slovensku a župami Borsod-Abaúj-Zemplén a Szabolcs-Szatmár-Bereg v Maďarsku, na jihu se župami Satu Mare a Maramureş v Rumunsku, na východě a severovýchodě s Ivano-Frankovskou oblastí a na severu s Lvovskou oblastí a Podkarpatským vojvodstvím v Polsku.

Zakarpatskou oblast tvoří převážně hory a malé kopce porostlé listnatými a jehličnatými lesy a také vysokohorské louky. Hory pokrývají asi 80 % rozlohy oblasti a táhnou se od severovýchodu k jihovýchodu. Pravěké bukové lesy Karpat, jejichž část se nachází na území Zakarpatské oblasti, byly v roce 2007 uznány za světové dědictví UNESCO.

Mezi největší řeky, které protékají oblastí, patří Tysa, Boržava a Tereblia. Podnebí v oblasti je mírné a kontinentální s ročním úhrnem srážek přibližně 700-1000 milimetrů. Průměrná teplota v létě je +21 °C, v zimě -4 °C. Hoverla, která je součástí pohoří Černohora, je s celkovou výškou 2 061 m nejvyšším bodem oblasti. Nejnižší bod, 101 metrů nad mořem, se nachází ve vesnici Ruskije Hejevci v Užhorodském kraji.

Čtyři z historicko-kulturních památek oblasti byly v roce 2007 nominovány do soutěže Sedm divů Ukrajiny: Hrad Palanok, Muzeum na řece Chorně, Mychajlovský pravoslavný kostel a Něvský hrad.

Zakarpatsko bylo součástí Uherského království, později Rakouska-Uherska až do jeho zániku na konci první světové války.V roce 1918 bylo krátce součástí krátce existující Západoukrajinské národní republiky, kterou na konci téhož roku obsadilo Rumunsko. Později, v létě 1919, ji Maďarsko získalo zpět. Nakonec byla připojena k nově vzniklému Československu jako Podkarpatská Rus, jejíž tvořila jeden ze čtyř hlavních regionů, dalšími byly Čechy, Morava a Slovensko.

Během německé okupace Československa za druhé světové války byla jižní část regionu v roce 1938 na základě první vídeňské ceny přidělena Maďarsku. Zbývající část byla konstituována jako autonomní oblast krátce trvající Druhé československé republiky. Po okupaci Čech a Moravy 15. března 1939 a vyhlášení samostatného státu Slovenskem vyhlásila Rusínsko nezávislost (Karpatsko-ukrajinská republika), ale bylo okamžitě obsazeno a později anektováno Maďarskem.

Během německé okupace Maďarska v roce 1944 bylo téměř všechno židovské obyvatelstvo deportováno; holokaust přežilo jen málo lidí. Když sovětská armáda v roce 1944 překročila hranice Československa z doby před rokem 1938, sovětské úřady odmítly povolit československým vládním představitelům obnovit kontrolu nad oblastí a v červnu 1945 prezident Edvard Beneš formálně podepsal smlouvu o postoupení oblasti Sovětskému svazu. Poté byla oblast začleněna do Ukrajinské SSR. Po rozpadu Sovětského svazu se stala součástí nezávislé Ukrajiny jako Zakarpatská oblast.

Provincie má v historii unikátní zápis, neboť je jediným regionem v bývalém Sovětském svazu, který měl amerického guvernéra: prvním guvernérem byl Gregory Zatkovich, americký občan, který z regionu dříve emigroval a zastupoval rusínskou komunitu v USA.Zatkovich byl jmenován guvernérem prvním československým prezidentem Tomášem Masarykem v roce 1920 a ve funkci vydržel přibližně rok, než odstoupil kvůli neshodám ohledně autonomie regionu.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se na Ukrajině konalo referendum o nezávislosti, v němž se obyvatelé Zakarpatí vyjadřovali k návrhu Zakarpatské oblastní rady na samostatnost. Pro samostatnost hlasovalo asi 78 % obyvatel oblasti, nebyla však udělena. Objevily se také návrhy na odtržení od Ukrajiny a připojení k Československu, ale po rozpadu Československa na Českou republiku a Slovensko 1. ledna 1993 se tyto myšlenky staly z velké části bezpředmětnými.

25. října 2008 vyhlásili delegáti sjezdu Podkarpatských Rusínů vznik Republiky Podkarpatská Rus. Prokuratura Zakarpatské oblasti podala žalobu na kněze Ruské pravoslavné církve Dmytra Sidora a Jevhena Župana, poslance Zakarpatské oblastní rady strany Naše Ukrajina a předsedu Lidové rady Rusínů, kvůli obvinění ze zásahu do územní celistvosti a nedotknutelnosti Ukrajiny.

Místní správu Zakarpatské oblasti řídí Zakarpatská oblastní rada (rada). Předsedou rady je Mychajlo Kičkovskij, zvolený za stranu Lidový svaz "Naše Ukrajina". Kičkovskij zastává tuto funkci od svého zvolení v dubnu 2006.

Zakarpatská oblastní rada má celkem 90 poslanců. Na základě výsledků regionálních voleb z 26. března 2006 je rozdělení mandátů v radě následující: 30 mandátů pro Lidový svaz "Naše Ukrajina", 25 mandátů pro Blok Julie Tymošenkové, 7 mandátů pro Lytvynský lidový blok, 5 mandátů pro Stranu Maďarů Ukrajiny "KMKS", 4 mandáty pro Demokratickou stranu Maďarů Ukrajiny a 4 mandáty pro Socialistickou stranu Ukrajiny.

Gubernátora oblasti (v současnosti Oleh Havashi) jmenuje prezident Ukrajiny.

Zakarpatská oblast se administrativně člení na 13 rajónů (okresů) a 5 měst (obcí), které jsou přímo podřízeny oblastní samosprávě: Berehove, Čop, Chust, Mukačevo a administrativní centrum oblasti Užhorod. Celkem je v oblasti 7 měst, 19 obcí a více než 579 vesnic.

Zakarpatskou oblast lze také rozdělit na čtyři neoficiální geograficko-historické oblasti (okresy): Uh, Bereg, Ugocsa a Severní Maramureš.

Následující údaje zahrnují počet jednotlivých typů správních jednotek Zakarpatské oblasti:

• Administrativní centrum - 1 (Užhorod);
• Raions - 13;
• City raions - 0;
• Osady - 609, včetně:
• Vesnice - 579;
• Města/obce - 30, včetně:
• Sídla městského typu - 19;
• Města - 11, včetně:
• Města v podřízenosti oblasti - 5;
• Města podřízenosti rajónu - 6;
• Selsovets - 307.

Raions

V oblasti je 13 okresů:

Města

Největší města a obce v provincii jsou (s počtem obyvatel v roce 2007):

Podle ukrajinského sčítání lidu z roku 2001 má Zakarpatská oblast 1 254 614 obyvatel. Současný počet obyvatel se odhaduje na 1,2 milionu (k roku 2004).

Přestože zde převažují etničtí Ukrajinci (80,5 %), jsou na Zakarpatí poměrně početné i další etnické skupiny. Nejpočetnější z nich jsou Maďaři (12,1 %), Rumuni (2,6 %), Rusové (2,5 %), Romové (1,1 %), Slováci (0,5 %) a Němci (0,3 %). Ukrajinská vláda neuznává Rusíny žijící v této zemi jako samostatnou národnost, ale spíše jako etnickou skupinu Ukrajinců. Podle posledního sčítání lidu se za Rusíny označuje asi 10 100 osob (0,8 %).

Jejich jazyky a kultura jsou respektovány poskytováním vzdělávání, klubů atd. v jejich jazycích. Těch, kteří uznávají ukrajinštinu jako svůj mateřský jazyk, je celkem 81,0 %, maďarštinu 12,7 %, ruštinu 2,9 %, rumunštinu 2,6 % a rusínštinu 0,5 % Obyvatelé sedmi obcí Mukačevského rajónu mají možnost učit se maďarský jazyk ve školním nebo domácím prostředí.

Na Zakarpatí žije přibližně 14 000 etnických Romů (jinak známých jako Cikáni), což je největší romská populace na Ukrajině. První maďarská vysoká škola na Ukrajině se nachází ve městě Berehovo, II. Rákoczi Ferenc College.

Hospodářství Zakarpatské oblasti závisí především na přeshraničním obchodu, vinařství a lesnictví. V oblasti se nachází také zvláštní ekonomická zóna.

Hlavním průmyslovým odvětvím oblasti je dřevozpracující průmysl. Mezi další odvětví patří potravinářství, lehký průmysl a strojírenství. Segment potravinářských výrobků ve struktuře výroby zboží národní spotřeby činí 45 %. Celkový počet velkých průmyslových organizací je 319, zatímco malých průmyslových organizací je 733.

Mezi nejčastěji pěstované plodiny v regionu patří obiloviny, brambory a další zelenina. V roce 1999 bylo vyprodukováno celkem 175 800 tun obilí, 1 300 tun slunečnicových semen a 378 200 tun brambor. V regionu se také vyprodukovalo 76 100 tun masa, 363 400 tun mléka a 241 900 000 vajec. V roce 1999 bylo v regionu registrováno celkem 1 400 zemědělských podniků.