Taneční pohyb je speciální osmičkový tanec, který včely medonosné tančí ve svém úlu. Dělnice jím ostatním sděluje, kde našla nektar. To prokázal rakouský etolog Karl von Frisch.

Jak tanec funguje

Tento tzv. vrtivý (waggle) tanec má tvar osmičky: včela při něm provede opakující se cykly, které se skládají z krátkého přímého běhu s výrazným vrtěním těla (waggle run) a z následného oblouku zpět do výchozí polohy. Směr waggle runu vůči svislé rovině plástu znamená směr k nalezenému zdroji vůči slunci. Pokud včela natáčí waggle run o určitý úhel doprava od svislice, znamená to, že zdroj leží ve stejném úhlu doprava od směru ke slunci. Vzdálenost k zdroji je kódována délkou a trváním waggle běhu — čím delší běh, tím vzdálenější zdroj (záleží na druhu a konkrétních podmínkách, ale obecně platí přibližně lineární vztah).

Další informace v tanci

Kromě směru a vzdálenosti může tanec nést i informace o kvalitě zdroje. Intenzita tance (rychlost, počet opakování) a doprovodné signály — jako vůně, kterou včela přináší ze zdroje, vibrace těla a zvuky křídel — pomáhají ostatním odhadnout, zda jde o bohatý zdroj nektaru nebo pylu. Včely si často vyměňují i malé vzorky potraviny, aby si ostatní mohly „ověřit“ vůni a chuť.

Sluneční kompas a vnitřní hodiny

Včely používají jako orientaci slunce a gravitaci (v tmavém úlu orientují tanec podle svislice plástu). Mají také schopnost kompenzovat denní pohyb slunce díky vnitřnímu časovému odhadu — při experimentech se ukázalo, že po umělém posunu vnitřních hodin takové včely ukazují jiný úhel, odpovídající nové poloze slunce podle jejich „hodin“. To dokládá, že tanec je založen na slunečním kompasu se zohledněním času.

Kulatý tanec vs. vrtivý tanec

Dřívější rozlišení na dva samostatné „náborové“ tance — kulatý tanec pro blízké zdroje a vrtivý tanec pro vzdálené — bylo zjednodušené. Dnes je známo, že kulatý tanec je v podstatě varianta vrtivého tance s velmi krátkým waggle během, tedy spíše kontinuitní spektrum podle vzdálenosti a podmínek zdroje (viz níže). Pro zdroje opravdu velmi blízko úlu stačí jednoduché otáčení a orientační signály bez výrazného waggle běhu.

Kdo tančí a kdo reaguje

Tančí především sběračky, které se vrátily z úspěšné výpravy. Ostatní včely (sledovačky) kolem tancující včely nasávají informace, sledují úhel a délku běhu, berou vzorky nektaru a vůně a poté se vydávají hledat doporučené místo. Někdy je třeba, aby několik včel následovalo tanec před tím, než se rozhodnou letět — sledují signál a přitom nabírají důvěru v informaci.

Praktický význam a ekologie

Waggle dance je pro společnost včel klíčovým nástrojem efektivního využití omezených zdrojů: díky sdílení informací mohou včely rychle nasměrovat pracovní síly tam, kde je potřeba, což zvyšuje šanci na přežití včelstva. Z hlediska ekosystému to znamená, že opylování a sběr nektaru jsou organizované a adaptivní. Vědci navíc umí dekódovat tance a mapovat tak oblasti, které včely využívají — to má uplatnění v ekologii, zemědělství i ochraně krajiny.

Historie a současný výzkum

Karl von Frisch objevil a popsал význam tance v první polovině 20. století a za tento výzkum získal Nobelovu cenu. Od té doby byly metody rozšířeny: vědci zkoumají jemné akustické a vibrační složky tance, variabilitu mezi poddruhy včel medonosných, vliv prostředí na přesnost signálu či roli landmarků v navigaci včel. Debata o tom, zda včely mají nějaký „mapový“ pojem krajiny, pokračuje — jasné je, že tanec je robustní a efektivní komunikační systém kombinující prostorovou informaci se smyslovými stopami (vůně, chuť, vibrace).

Souhrn

  • Waggle dance je tvarově osmičkový tanec, který kóduje směr a vzdálenost ke zdroji potravin nebo vodě.
  • Směr je udán úhlem waggle běhu vůči svislici plástu (tedy vzhledem ke slunci), vzdálenost délkou trvání waggle fáze.
  • Kromě směru a vzdálenosti poskytuje tanec informace o kvalitě zdroje a předává chemické signály (vůně).
  • Tanec má zásadní význam pro účinné vyhledávání zdrojů, je předmětem rozsáhlého vědeckého výzkumu a má ekologické i praktické dopady.