Vysílačka (ruční radiostanice) – definice a použití
Vysílačka: co je ruční radiostanice, jak funguje a kde se používá v armádě, radioamatérství i běžné komunikaci. պատմ
Vysílačka je ruční zařízení, obousměrný rádiový přijímač/vysílač. Umožňuje přímou komunikaci mezi dvěma nebo více uživateli na krátkou či střední vzdálenost bez nutnosti mobilní sítě. Nejčastěji funguje v režimu push-to-talk – po stisknutí tlačítka se přístroj přepne do vysílání, po jeho uvolnění zpět do příjmu.
Moderní vysílačky vycházejí z technologií, které se začaly rozvíjet už ve 30. letech 20. století. Radiotechnik Alfred J. Gross pracoval v letech 1934 až 1941 na první technologii vysílačky. Během války ji dále zdokonaloval Donald L. Hings a inženýrské týmy společnosti Motorola pod vedením Henryka Magnuskiho. Významný rozvoj přineslo zejména období druhé světové války, kdy byly podobné přístroje důležité pro armádu i záchranné složky.
Dnešní typické vysílačky mají velikost telefonu a tlačítko pro hovor. Většinou jsou napájené baterií, mohou mít displej, více kanálů, nastavitelný výkon, funkci potlačení šumu nebo handsfree příslušenství. Některé modely pracují v licencovaných pásmech, jiné v bezlicenčních pásmech určených pro běžné použití.
Galerie obrázků
9 Obrázky
Kde se vysílačky používají
Vysílačky se používají z různých důvodů, v armádě, pro radioamatéry i pro osobní použití. Uplatňují se také v bezpečnostních službách, na stavbách, ve skladech, v průmyslu, při organizaci akcí, při sportu nebo při turistice v místech bez signálu mobilní sítě. Jsou oblíbené všude tam, kde je potřeba rychlá a jednoduchá komunikace.
Hlavní výhody
- Okamžitá komunikace bez vytáčení čísla a čekání na spojení.
- Spolehlivost i v oblastech, kde není dostupný mobilní signál.
- Jednoduché ovládání vhodné pro běžné i profesionální použití.
- Možnost skupinové komunikace na jednom kanálu.
- Odolnost některých modelů proti prachu, vodě a nárazům.
Na co myslet při výběru
Při výběru vysílačky je důležité sledovat dosah, výdrž baterie, počet kanálů, kvalitu zvuku a odolnost zařízení. Skutečný dosah vždy závisí na terénu, překážkách, počasí a vysílacím výkonu. Ve městě bývá menší než na otevřeném prostoru. Pro profesionální použití se hodí modely s delší výdrží, příslušenstvím pro nošení a lepší ochranou proti vodě.
Vysílačka je proto praktický komunikační prostředek, který se uplatňuje v práci, v terénu i při volnočasových aktivitách. Díky jednoduchému ovládání, rychlému spojení a nezávislosti na mobilní síti zůstává důležitým pomocníkem dodnes.
Historie
První vysílačka byla tak velká, že se musela nosit v batohu, a jmenovala se Motorola SCR-300. Společnost Mortorola vyráběla další vysílačky i během druhé světové války. Během druhé světové války První ruční vysílačky Walkie-talkies vyvinula během druhé světové války také společnost Mortorola.
Vývoj
Myšlenka vysílaček se setkala s velkým zájmem až po vypuknutí války v roce 1939. Po několika letech je tým Motoroly zdokonalil, takže je mohla používat i armáda. Existovaly také verze pro vozidla a tanky. Britové, Němci a Američané měli své vlastní verze.
Během druhé světové války Motorola vyráběla také ruční AM vysílačku SCR-536, která se nazývala "handie-talkie" (HT). Tyto termíny se dnes často zaměňují, ale původní vysílačka označovala model připevněný na zádech, zatímco handie-talkie bylo zařízení, které bylo možné držet celé v ruce (ale mělo výrazně menší dosah).
Používá
Vysílačky se hojně používají v mnoha oblastech, v podnikání, u policie, v armádě i při rekreaci.
Související články
Autor
AlegsaOnline.com Vysílačka (ruční radiostanice) – definice a použití Leandro Alegsa
URL: https://cs.alegsaonline.com/art/106255
Zdroje
- dlhings.ca : dlhings.ca/walkietalkie.html
- walkie-talkies.com : The history of the Walkie talkie
- scr300.org : scr300.org/
- brophy.net : "Riding radio waves for 75 years, Motorola milestones"
- nl.newsbank.com : nl.newsbank.com