Vysílačka
Vysílačka je ruční zařízení, obousměrný rádiový přijímač/vysílač. Byla vyvinuta za druhé světové války.
Radiotechnik Alfred J. Gross pracoval v letech 1934 až 1941 na první technologii vysílačky. Během války ji vyvíjel Donald L. Hings a inženýrské týmy společnosti Motorola pod vedením Henryka Magnuskiho.
Dnešní typické vysílačky mají velikost telefonu a tlačítko pro hovor. Vysílačky se používají z různých důvodů, v armádě, pro radioamatéry i pro osobní použití.
Některé vysílačky
Jak se používala verze s batohem na zádech.
Noemfoor, Nizozemská Nová Guinea, červenec 1944. Americký voják (v popředí) používá během bitvy vysílačku. (Fotograf: Allan F. Anderson)
Historie
První vysílačka byla tak velká, že se musela nosit v batohu, a jmenovala se Motorola SCR-300. Společnost Mortorola vyráběla další vysílačky i během druhé světové války. Během druhé světové války První ruční vysílačky Walkie-talkies vyvinula během druhé světové války také společnost Mortorola.
Vývoj
Myšlenka vysílaček se setkala s velkým zájmem až po vypuknutí války v roce 1939. Po několika letech je tým Motoroly zdokonalil, takže je mohla používat i armáda. Existovaly také verze pro vozidla a tanky. Britové, Němci a Američané měli své vlastní verze.
Během druhé světové války Motorola vyráběla také ruční AM vysílačku SCR-536, která se nazývala "handie-talkie" (HT). Tyto termíny se dnes často zaměňují, ale původní vysílačka označovala model připevněný na zádech, zatímco handie-talkie bylo zařízení, které bylo možné držet celé v ruce (ale mělo výrazně menší dosah).
Používá
Vysílačky se hojně používají v mnoha oblastech, v podnikání, u policie, v armádě i při rekreaci.
