Raná léta
Michail Mojsejevič Botvinnik se narodil nedaleko Petrohradu v židovské rodině. Jeho otec byl zubní technik a kantor (hazzan) v místní synagoze. Jeho matka byla zubařka, což rodině umožnilo žít mimo Pale of Settlement, kam byla v té době omezena většina Židů v Rusku. Michail Botvinnik proto vyrůstal na petrohradském Něvském prospektu.
Jeho otec zakázal doma mluvit jidiš a Michail a jeho starší bratr Issy navštěvovali sovětské školy. Michail Botvinnik později řekl: "Jsem Žid krví, Rus kulturou a sovětskou výchovou". p178
Nikolaj Krylenko uspořádal v roce 1925 v Moskvě šachový turnaj, aby změřil síly sovětských mistrů. V den odpočinku během něj v Leningradě souběžně exhiboval mistr světa José Raúl Capablanca. Botvinnik byl vybrán jako jeden z jeho soupeřů a jejich partii vyhrál.
Botvinnik byl v roce 1928 přijat na katedru matematiky Leningradské univerzity. V lednu 1929 hrál za Leningrad v šachovém mistrovství studentských družstev proti Moskvě. Leningrad zvítězil a vedoucí týmu zařídil Botvinnikovi přestup na elektromechanické oddělení polytechniky.
Jeho rané pokroky byly poměrně rychlé. V roce 1930 vyhrál turnaj Leningrad Masters s výsledkem 6½/8 a následující rok vyhrál mistrovství Leningradu o 2½ bodu nad bývalým sovětským mistrem Petrem Romanovským.
Sovětský šampion
V roce 1931, ve věku 20 let, Botvinnik vyhrál své první mistrovství Sovětského svazu v Moskvě, když získal 13½ bodů ze 17. Koncem léta 1931 absolvoval studium elektrotechniky. V roce 1933 zopakoval své vítězství na mistrovství Sovětského svazu, a to v rodném Leningradě, s výsledkem 14/19.
Brzy poté Iljin-Genevskij, jeden ze starších mistrů a člen sovětského velvyslanectví v Praze, domluvil zápas mezi Salo Flohrem a Botvinnikem. Botvinnik do konce první šestice, hrané v Moskvě, zaostával o dvě partie. Za pomoci svého starého přítele Vjačeslava Ragozina a trenéra Abrama Modela však v Leningradě vyrovnal skóre a zápas skončil remízou. Při popisu pozápasového večírku Botvinnik napsal, že tehdy tančil foxtrot a charleston na profesionální úrovni.
Na svém prvním turnaji mimo SSSR, mezinárodním šachovém kongresu v Hastingsu v letech 1934-35, dosáhl Botvinnik s 5/9 pouze na remízu na 5.-6. místě. Napsal, že v Londýně po turnaji Emanuel Lasker prohlásil, že jeho příjezd pouhé dvě hodiny před začátkem prvního kola byl vážnou chybou a že si měl nechat deset dní na aklimatizaci. Botvinnik napsal, že tuto chybu už neudělal.
Na druhém moskevském mezinárodním turnaji, který se konal v roce 1935, se Botvinnik umístil na prvním místě se stejným počtem bodů jako Flohr, o ½ bodu před Laskerem a o bod před José Raúlem Capablancou. Po konzultaci s Capablancou a Laskerem Krylenko navrhl udělit Botvinnikovi titul velmistra, ale Botvinnik namítl, že "o tituly nejde". Přijal však bezplatný automobil a 67% zvýšení stipendia na postgraduální studium, obojí mu poskytl Lidový komisariát těžkého průmyslu.
Ještě silnější dvoukolový turnaj se hrál v červnu 1936 v Moskvě a Botvinnik skončil druhý, o bod za Capablancou a o 2½ před Flohrem.
Začátkem zimy 1936 byl Botvinnik pozván na turnaj do anglického Nottinghamu. Krylenko mu účast povolil, a přestože mu jeho sovětští soupeři předpovídali katastrofu, získal bezkonkurenční dělené první místo (+6 =8) s Capablancou, o ½ bodu před tehdejším mistrem světa Maxem Euwem a vycházejícími americkými hvězdami Reubenem Fineem a Samuelem Reševským a o 1 bod před bývalým mistrem Alexandrem Alechinem. Jednalo se o první turnajové vítězství sovětského mistra mimo vlastní zemi. Když výsledek dorazil do Ruska, Krylenko vypracoval dopis, který měl být Botvinnikovým jménem zaslán Stalinovi. Po návratu do Ruska Botvinnik zjistil, že mu byla udělena "Čestná známka". Později, v roce 1937, Botvinnik remizoval v zápase o třinácti partiích s Grigorijem Levenfišem.
Další tituly mistra Sovětského svazu získal Botvinnik v letech 1939, 1944, 1945 a 1952, celkem jich tedy získal šest, což je jeho společný rekord s Michailem Talem. V roce 1945 turnaj ovládl se ziskem 15/17 bodů, v roce 1952 remizoval s Markem Tajmanovem a vyhrál zápas play-off. V postsovětském Rusku je šampionát poněkud slabší, protože chybějí účastníci z neruských zemí. Přesto je to stále nejsilnější národní mistrovství na světě a Peter Svidler ho vyhrál šestkrát.
