Raná dospělost
Turnaj v San Sebastianu v roce 1911 byl "jedním z pěti nejsilnějších turnajů, které se do té doby konaly", protože se ho zúčastnili všichni přední světoví hráči kromě mistra světa Laskera, který v té době nebyl aktivní. Na začátku turnaje vznesli Ossip Bernstein a Aron Nimzowitsch námitky proti Capablancově účasti, protože nesplnil podmínku účasti, kterou bylo získání alespoň třetí ceny ve dvou mistrovských turnajích. Capablanca hned v prvním kole skvěle zvítězil nad Bernsteinem a ještě jednodušeji nad Nimzowitschem. Šachový svět ohromil prvním místem s bilancí šesti výher, jedné prohry a sedmi remíz před Akibou Rubinsteinem, Milanem Vidmarem, Frankem Marshallem, Carlem Schlechterem a Siegbertem Tarraschem. Jeho prohra s Rubinsteinem byla jedním z nejzářivějších úspěchů jeho kariéry. Capablanca byl nyní uznáván jako vážný uchazeč o titul mistra světa. p33
Uchazeč o světový titul
V roce 1911 Capablanca vyzval Emanuela Laskera v boji o titul mistra světa v šachu. Lasker jeho výzvu přijal a zároveň navrhl sedmnáct podmínek zápasu. Capablanca vznesl námitky proti některým podmínkám, které výrazně zvýhodňovaly Laskera, a zápas se neuskutečnil. p67
V září 1913 získal Capablanca místo na kubánském ministerstvu zahraničí, které ho finančně zabezpečilo na celý život. "Neměl žádné konkrétní povinnosti, ale očekávalo se od něj, že bude působit jako jakýsi velvyslanec, známá osobnost, která bude Kubu uvádět na mapě všude, kam přijede." p58
Petrohradský šachový turnaj v roce 1914 byl prvním, v němž Capablanca hrál s mistrem světa Emanuelem Laskerem za normálních turnajových podmínek. Petrohradský turnaj byl uspořádán neobvyklým způsobem: po úvodním turnaji jedenácti hráčů na jedno kolo systémem každý s každým mělo pět nejlepších hrát druhou fázi dvoukolově, přičemž výsledky z úvodního turnaje se přenášely do druhého klání. Capablanca se v předběžném turnaji umístil na prvním místě s náskokem 1½ bodu před Laskerem, který byl bez tréninku a měl nejistý start. Navzdory Laskerově odhodlané snaze se stále zdálo, že Capablanca má nakročeno ke konečnému vítězství. V jejich druhé finálové partii však Lasker snížil Capablancu do bezmocné pozice a Capablanca tím byl natolik otřesen, že svou další partii Tarraschovi bleskově vzdal. Lasker tak skončil o půl bodu před Capablancou a o 3½ před Alechinem. Alechine to komentoval:
"Jeho skutečné, nesrovnatelné nadání se poprvé projevilo v době Petrohradu 1914, kdy jsem ho i já osobně poznal. Ani předtím, ani potom jsem neviděl - a nedovedu si to ani představit - takovou ohromující rychlost šachového chápání, jakou disponoval Capablanca té doby. Stačí říci, že všem petrohradským mistrům dával v rychlých partiích šance 5:1 - a vyhrál! Při tom všem měl vždy dobrou náladu, byl miláčkem žen a těšil se báječnému zdraví - opravdu oslnivý zjev. To, že skončil druhý za Laskerem, je třeba přičíst výhradně jeho mladické lehkovážnosti - už tehdy hrál stejně dobře jako Lasker".
Po ztroskotání pokusu o vyjednání zápasu o titul v roce 1911 vypracoval Capablanca návrh pravidel pro průběh budoucích soutěží, která byla odsouhlasena ostatními nejlepšími hráči na turnaji v Petrohradě v roce 1914, včetně Laskera, a schválena na kongresu v Mannheimu později téhož roku. Hlavní body zněly: šampion musí být připraven obhajovat svůj titul jednou ročně; zápas by měl vyhrát hráč, který jako první vyhraje šest nebo osm partií, podle toho, čemu šampion dává přednost; a vklad by měl činit nejméně 1 000 liber (v přepočtu na rok 2006 v hodnotě asi 347 000 liber, tedy 700 000 dolarů).
Mistr světa
V lednu 1920 podepsali Emanuel Lasker a Capablanca dohodu, že v roce 1921 sehrají zápas o titul mistra světa. Zápas se hrál v březnu a dubnu 1921; Lasker z něj odstoupil po pouhých čtrnácti partiích, když čtyři partie prohrál a žádnou nevyhrál. Vladimir Kramnik se domníval, že Lasker hrál docela dobře a zápas byl "vyrovnaným a fascinujícím bojem", dokud Lasker v poslední partii neudělal chybu. Kramnik to vysvětloval tím, že Capablanca byl o dvacet let mladší, o něco silnější hráč a měl v poslední době více soutěžní praxe.
Na turnaji v New Yorku v roce 1924 skončil Capablanca se skóre 14/20 (+10 -1 =9) na druhém místě o 1,5 bodu za Emanuelem Laskerem, ale o dva body před třetím Alechinem. Capablancova porážka od Richarda Retiho v pátém kole byla jeho první v seriózní soutěži po osmi letech. Na šachovém turnaji v Moskvě v roce 1925 opět špatně odstartoval a dokázal se probojovat pouze na třetí místo, dva body za Bogoljubovem a ½ bodu za Emanuelem Laskerem.
Skupina argentinských podnikatelů, podpořená zárukou argentinského prezidenta, přislíbila finanční prostředky na zápas o titul mistra světa mezi Capablancou a Alechinem v roce 1927. V šachovém turnaji v New Yorku v roce 1927 se utkalo šest nejsilnějších mistrů světa čtyřikrát každý s každým: Alechine, Rudolf Spielmann, Milan Vidmar, Nimzovič a Marshall, chyběli Bogoljubov a Lasker. Před turnajem Capablanca rozpačitě napsal, že má "více zkušeností, ale méně sil" než v roce 1911, že vrcholu dosáhl v roce 1919 a že někteří jeho soupeři mezitím posílili. V soutěži skončil neporažen, vyhrál minizápasy s každým ze svých soupeřů, o 2½ bodu před druhým Alechinem, a získal cenu za "nejlepší partii" za výhru nad Spielmannem.
Ztráta titulu
Vzhledem k tomu, že Capablanca drtivě vyhrál turnaj v New Yorku v roce 1927 a s Alechinem nikdy neprohrál, považovala ho většina odborníků za jasného favorita zápasu o titul mistra světa v šachu v roce 1927. Alechin však v zápase hraném v Buenos Aires zvítězil poměrem 6 výher, 3 porážky a 25 remíz, což byl nejdelší zápas o titul mistra světa až do mistrovství světa v šachu 1984-85 mezi Anatolijem Karpovem a Garrym Kasparovem. Alechinovo vítězství překvapilo téměř celý šachový svět.
Po Capablancově smrti vyjádřil Alechin překvapení nad svým vítězstvím, protože v roce 1927 si nemyslel, že by byl nad Capablancou lepší, a naznačil, že Capablanca byl příliš sebevědomý. Capablanca nastoupil do zápasu bez technické a fyzické přípravy, zatímco Alechine se dostal do dobré fyzické kondice a Capablancovu hru důkladně prostudoval. Podle Kasparova odhalil Alechinův výzkum mnoho drobných nepřesností, k nimž došlo proto, že Capablanca nebyl ochoten se intenzivně soustředit. Vladimir Kramnik poznamenal, že to byla první soutěž, v níž Capablanca neměl snadné výhry. Luděk Pachman vyslovil domněnku, že Capablanca, který nebyl zvyklý na prohrané partie ani na jiný typ neúspěchu, propadl depresi ze zbytečně prohrané jedenácté partie, dlouhé a vyčerpávající koncovky, v níž chybovali oba hráči.
Ihned po vítězství v zápase Alechine oznámil, že je ochoten Capablance nabídnout odvetný zápas za stejných podmínek, jaké Capablanca požadoval jako šampion - vyzyvatel musí poskytnout vklad 10 000 USD, z nichž více než polovina připadne obhájci titulu i v případě porážky.
Jednání o odvetném zápase se táhla několik let a často ztroskotávala, i když se zdálo, že dohoda je na dohled. Jejich vztah se vyostřil a Alechine požadoval mnohem vyšší honoráře za účast na turnajích, kterých se účastnil i Capablanca.
Pozdější život
Capablanca skončil v roce 1935 v Moskvě čtvrtý, jeden bod za společnými vítězi; třetí místo Emanuela Laskera ve věku 66 let bylo všeobecně obdivováno. Následujícího roku Capablanca vyhrál v Moskvě ještě silnější turnaj, o bod před Botvinnikem a o 3½ bodu před Salo Flohrem, který obsadil třetí místo; o měsíc později se v Nottinghamu dělil o první místo s Botvinnikem se známkou (+5 -1 =8), když prohrál pouze s Flohrem; Alechine skončil šestý. Tyto turnaje z roku 1936, poslední v Laskerově životě, byly jediné, v nichž Capablanca skončil před Laskerem.
Během těchto triumfů začal Capablanca pociťovat vysilující příznaky hypertenze a na turnaji AVRO v roce 1938, elitní soutěži, která měla vybrat vyzyvatele Alechinova titulu mistra světa, skončil až sedmý z osmi hráčů. Capablancův vysoký krevní tlak byl správně diagnostikován a léčen až po turnaji AVRO a způsoboval, že ke konci hracích partií ztrácel myšlenky.
