Girolamo Savonarola – florentský dominikán, kritik církve a popravený
Girolamo Savonarola: kontroverzní florentský dominikán a kritik církve, proslul pálením knih a reformními kázáními; poprava i dnes vyvolává debaty o jeho odkazu.
Girolamo Savonarola (21. září 1452 – 23. května 1498) byl italský dominikánský kněz, který se proslavil jako nekompromisní kazatel a politický vůdce ve Florencii. Po příchodu do města získal velký vliv díky vášnivým kázáním proti hříchu, rozmařilosti a veřejné nemorálnosti. Od roku 1494 až do své popravy v roce 1498 působil jako jeden z předních představitelů republikánské Florencie a v praxi ovlivňoval její zákony i veřejné mravy. Savonarola proslul mimo jiné organizováním tzv. „Falò delle vanità“ – slavností, při nichž byly veřejně páleny knihy, zrcadla, šperky, oblečení a jiné předměty, které pokládal za příčinu mravního úpadku, tedy skutečným pálením knih a ničením toho, co považoval za nemorální umění.
Počátky, kázání a politický vzestup
Savonarola se narodil v Ferrarě a vstoupil do řádu dominikánů, kde si rychle vybudoval pověst schopného kazatele. V kázáních ostře útočil proti duchovenstva i světským vládcům a varoval před hříchem a Božím soudem. Jako kazatel kázal především proti zkaženosti a moralnímu úpadku, což mu přineslo mnoho stoupenců mezi chudšími i měšťanskými vrstvami Florencie. Po vyhnání rodu Medici v roce 1494 se Savonarola stal de facto morálním a duchovním vůdcem města; jeho ideje se promítly i do zákonů a veřejného života.
Konflikt s římskou kurii a pád
Jeho otevřená kritika římské církve a jejího vedení si vysloužila konflikty s mocenskými centry, nejvýrazněji s papežem Alexandrem VI. Postupně se proti němu obrátily i části místní elity a církevní instituce; v roce 1497 byl exkomunikován a obviněn z kacířství a rouhání. V následujícím roce, po politickém oslabení jeho pozice ve Florencii, byl zatčen, mučen, postaven před soud a 23. května 1498 vynesen rozsudek – byl popraven; byl nejprve oběšen a potom jeho tělo spáleno na veřejném místě.
Názorově mezi reformací a katolicismem
Savonarola bývá někdy považován za předchůdce Martina Luthera a protestantské reformace, protože kritizoval církevní mravy a požadoval morální obnovu. Současně však formálně zůstal věrný katolíkem a neusiloval o vytvoření nové denominace. Jeho učení mělo náboženský, apokalyptický a morální než systematicky teologický charakter; hovořil o nutnosti osobní i obecné obnovy a o blížícím se Božím soudu.
Odkaz, kanonizace a spory
Jeho osobnost i činy vyvolávají dodnes silné rozpory. Ve dvacátém století se v římskokatolické církvi, zejména mezi dominikány, začalo rozvíjet hnutí za kanonizaci „otce Savonaroly“ s argumentem, že jeho exkomunikace a poprava nebyly právně ani morálně oprávněné. Proti jeho blahořečení a kanonizaci se však staví mnoho jezuitů, kteří Savonarolovy útoky na papežství považují za závažný přestupek a nechtějí glorifikaci jeho konfrontační politiky. Historická i populární paměť o Savonarolovi je tedy smíšená: někteří ho vnímají jako morální obnovitele a mučedníka, jiní jako fanatika, který potlačil svobodu a kulturní rozvoj.
Savonarolova figura ovlivnila pozdější debat o vztahu církve, morálky a státní moci a zůstává předmětem historického zkoumání i literárních a uměleckých interpretací. Jeho kázání, politické kroky a dramatický konec nabízejí bohatý materiál pro diskusi o hranicích náboženského působení ve veřejném životě.
Raná léta
Savonarola se narodil ve Ferraře, která byla hlavním městem nezávislého Ferrarského vévodství.
V mládí studoval Bibli a poté studoval na univerzitě ve Ferraře. Napsal dvě básně, v nichž projevil svůj hněv na morálně zkažené duchovní. První z nich, o konci světa, napsal, když mu bylo pouhých 20 let. Druhou báseň "De Ruina Mundi" ("O pádu světa") napsal Savonarola v roce 1475. V této básni řekl, že římská kurie je "falešná, pyšná děvka".
Florence
Savonarola se v roce 1475 stal dominikánem a vstoupil do kláštera San Domenico v Bologni. Studoval teologii. V roce 1479 odešel do kláštera Santa Maria degli Angeli. V roce 1482 ho dominikáni poslali do Florencie, "města jeho osudu". Po pěti letech se vrátil do Boloně, kde se stal "mistrem studií".
V roce 1490 se vrátil do Florencie a začal kázat o konci světa. Měl vidění a proroctví, o kterých říkal, že k němu přišla od Boha a svatých. Několik katastrof jeho proroctví uskutečnilo. Hovořil o upadající moci vládnoucího rodu Medicejských. Savonarola se nikdy nepokoušel vést válku s římskou kurií. Chtěl skoncovat s hříchy papežů, kteří se starali více o své bohatství a moc než o Boha.
Po vpádu francouzského krále Karla VIII. do Florencie v roce 1494 byli vládnoucí Medicejští odstraněni. Novým vůdcem města se stal Savonarola, a to jak jako světský vůdce, tak jako kněz. Založil ve Florencii poměrně moderní demokratickou republiku. Savonarola chtěl z Florencie učinit město zasvěcené Bohu, dobrou "křesťanskou a náboženskou republiku". Homosexualita byla ve Florencii přijatelná a mnozí z nich byli významní lidé. Jedním z prvních Savonarolových zákonů bylo zavedení sodomie jako trestného činu, který se trestá smrtí.
V roce 1497 se vydal se svými stoupenci na náměstí Piazza della Signoria a začal pálit zrcadla, kosmetiku, obscénní obrazy, pohanské knihy, hrací stoly, hudební nástroje, krásné šaty, ženské klobouky a díla nemravných a antických básníků. Pálili také obrazy některých slavných umělců, například Sandra Botticelliho a Michelangela. Této události se dnes říká "požár marností".
Socha Savonaroly ve Ferraře, Itálie.
Obraz Savonarolovy popravy na náměstí Piazza della Signoria.
Pád
Florencie se Savonaroly brzy nabažila. Město se stalo nešťastným místem k životu. Savonarolovy sliby, že Bůh změní poměry ve městě, se nenaplnily a jeho předpovědi o konci světa se nesplnily. Během jeho kázání na svátek Nanebevstoupení Páně 4. května 1497 se v ulicích vzbouřily skupiny mladých mužů, lidé začali zpívat a tančit a krčmy se znovu otevřely. Vzpoura přerostla v revoluci.
Exkomunikace a poprava
13. května 1497 byl Savonarola exkomunikován papežem Alexandrem VI. V roce 1498 Alexandr požadoval jeho zatčení a popravu. Dne 8. dubna zaútočili vojáci na klášter San Marco a po krvavé bitvě byli Savonarolovi strážci a řeholní přívrženci zabiti. Savonarola se vzdal a během několika následujících týdnů byl mučen, aby ho donutili přiznat, že je naivní z kacířství, korupce a dalších zločinů proti církvi.
V den popravy byl spolu s Fra Silvestrem a Fra Domenicem da Pescia, dvěma Savonarolovými řeholními přáteli, odveden na náměstí Piazza della Signoria. Byli zbaveni klerického oděvu a označeni za kacíře a schizmatiky. Všichni tři muži byli pověšeni na kříže a zaživa upáleni. Savonarola zemřel na stejném místě, kde spálil obrazy a knihy.
Popravu viděl a napsal o ní také Niccolò Machiavelli, autor Knížete. Medicejští se brzy znovu ujali vlády ve Florencii.
Pamětní deska ukazuje místo Savonarolovy popravy na náměstí Piazza della Signoria ve Florencii.
Otázky a odpovědi
Otázka: Kdo byl Girolamo Savonarola?
A: Girolamo Savonarola byl italský dominikánský kněz, který stál v čele Florencie od roku 1494 až do své popravy v roce 1498.
Otázka: Čím se Savonarola proslavil?
Odpověď: Savonarola se proslavil pálením knih a ničením toho, co považoval za nemorální umění.
Otázka: Jaký byl Savonarolův postoj k morální zkaženosti duchovenstva a římské církve?
Odpověď: Savonarola byl kněz, ale kázal proti morální zkaženosti duchovenstva a římské církve.
Otázka: Kdo byl Savonarolovým hlavním nepřítelem?
Odpověď: Savonarolovým hlavním nepřítelem byl papež Alexandr VI.
Otázka: Byl Savonarola protestant?
Odpověď: Savonarola je někdy považován za předchůdce Martina Luthera a protestantské reformace, nicméně zůstal oddaným katolíkem.
Otázka: Existuje hnutí za Savonarolovu kanonizaci?
Odpověď: Ano, ve dvacátém století se v římskokatolické církvi, zejména mezi dominikány, začalo rozvíjet hnutí za kanonizaci "Frà Savonarola".
Otázka: Proč se proti Savonarolově beatifikaci a kanonizaci staví mnoho jezuitů?
Odpověď: Proti Savonarolově beatifikaci a kanonizaci se staví mnoho jezuitů, kteří Savonarolovy útoky na papežství považují za závažný zločin.
Vyhledávání