Girolamo Savonarola

Raná léta

Savonarola se narodil ve Ferraře, která byla hlavním městem nezávislého Ferrarského vévodství.

V mládí studoval Bibli a poté studoval na univerzitě ve Ferraře. Napsal dvě básně, v nichž projevil svůj hněv na morálně zkažené duchovní. První z nich, o konci světa, napsal, když mu bylo pouhých 20 let. Druhou báseň "De Ruina Mundi" ("O pádu světa") napsal Savonarola v roce 1475. V této básni řekl, že římská kurie je "falešná, pyšná děvka".

Florence

Savonarola se v roce 1475 stal dominikánem a vstoupil do kláštera San Domenico v Bologni. Studoval teologii. V roce 1479 odešel do kláštera Santa Maria degli Angeli. V roce 1482 ho dominikáni poslali do Florencie, "města jeho osudu". Po pěti letech se vrátil do Boloně, kde se stal "mistrem studií".

V roce 1490 se vrátil do Florencie a začal kázat o konci světa. Měl vidění a proroctví, o kterých říkal, že k němu přišla od Boha a svatých. Několik katastrof jeho proroctví uskutečnilo. Hovořil o upadající moci vládnoucího rodu Medicejských. Savonarola se nikdy nepokoušel vést válku s římskou kurií. Chtěl skoncovat s hříchy papežů, kteří se starali více o své bohatství a moc než o Boha.

Po vpádu francouzského krále Karla VIII. do Florencie v roce 1494 byli vládnoucí Medicejští odstraněni. Novým vůdcem města se stal Savonarola, a to jak jako světský vůdce, tak jako kněz. Založil ve Florencii poměrně moderní demokratickou republiku. Savonarola chtěl z Florencie učinit město zasvěcené Bohu, dobrou "křesťanskou a náboženskou republiku". Homosexualita byla ve Florencii přijatelná a mnozí z nich byli významní lidé. Jedním z prvních Savonarolových zákonů bylo zavedení sodomie jako trestného činu, který se trestá smrtí.

V roce 1497 se vydal se svými stoupenci na náměstí Piazza della Signoria a začal pálit zrcadla, kosmetiku, obscénní obrazy, pohanské knihy, hrací stoly, hudební nástroje, krásné šaty, ženské klobouky a díla nemravných a antických básníků. Pálili také obrazy některých slavných umělců, například Sandra Botticelliho a Michelangela. Této události se dnes říká "požár marností".

Socha Savonaroly ve Ferraře, Itálie.


Obraz Savonarolovy popravy na náměstí Piazza della Signoria.

Pád

Florencie se Savonaroly brzy nabažila. Město se stalo nešťastným místem k životu. Savonarolovy sliby, že Bůh změní poměry ve městě, se nenaplnily a jeho předpovědi o konci světa se nesplnily. Během jeho kázání na svátek Nanebevstoupení Páně 4. května 1497 se v ulicích vzbouřily skupiny mladých mužů, lidé začali zpívat a tančit a krčmy se znovu otevřely. Vzpoura přerostla v revoluci.

Exkomunikace a poprava

13. května 1497 byl Savonarola exkomunikován papežem Alexandrem VI. V roce 1498 Alexandr požadoval jeho zatčení a popravu. Dne 8. dubna zaútočili vojáci na klášter San Marco a po krvavé bitvě byli Savonarolovi strážci a řeholní přívrženci zabiti. Savonarola se vzdal a během několika následujících týdnů byl mučen, aby ho donutili přiznat, že je naivní z kacířství, korupce a dalších zločinů proti církvi.

V den popravy byl spolu s Fra Silvestrem a Fra Domenicem da Pescia, dvěma Savonarolovými řeholními přáteli, odveden na náměstí Piazza della Signoria. Byli zbaveni klerického oděvu a označeni za kacíře a schizmatiky. Všichni tři muži byli pověšeni na kříže a zaživa upáleni. Savonarola zemřel na stejném místě, kde spálil obrazy a knihy.

Popravu viděl a napsal o ní také Niccolò Machiavelli, autor Knížete. Medicejští se brzy znovu ujali vlády ve Florencii.

Pamětní deska ukazuje místo Savonarolovy popravy na náměstí Piazza della Signoria ve Florencii.