Girolamo Savonarola – florentský dominikán, kritik církve a popravený

Savonarola se narodil ve Ferraře, která byla hlavním městem nezávislého Ferrarského vévodství.

V mládí studoval Bibli a poté studoval na univerzitě ve Ferraře. Napsal dvě básně, v nichž projevil svůj hněv na morálně zkažené duchovní. První z nich, o konci světa, napsal, když mu bylo pouhých 20 let. Druhou báseň "De Ruina Mundi" ("O pádu světa") napsal Savonarola v roce 1475. V této básni řekl, že římská kurie je "falešná, pyšná děvka".

Savonarola se v roce 1475 stal dominikánem a vstoupil do kláštera San Domenico v Bologni. Studoval teologii. V roce 1479 odešel do kláštera Santa Maria degli Angeli. V roce 1482 ho dominikáni poslali do Florencie, "města jeho osudu". Po pěti letech se vrátil do Boloně, kde se stal "mistrem studií".

V roce 1490 se vrátil do Florencie a začal kázat o konci světa. Měl vidění a proroctví, o kterých říkal, že k němu přišla od Boha a svatých. Několik katastrof jeho proroctví uskutečnilo. Hovořil o upadající moci vládnoucího rodu Medicejských. Savonarola se nikdy nepokoušel vést válku s římskou kurií. Chtěl skoncovat s hříchy papežů, kteří se starali více o své bohatství a moc než o Boha.

Po vpádu francouzského krále Karla VIII. do Florencie v roce 1494 byli vládnoucí Medicejští odstraněni. Novým vůdcem města se stal Savonarola, a to jak jako světský vůdce, tak jako kněz. Založil ve Florencii poměrně moderní demokratickou republiku. Savonarola chtěl z Florencie učinit město zasvěcené Bohu, dobrou "křesťanskou a náboženskou republiku". Homosexualita byla ve Florencii přijatelná a mnozí z nich byli významní lidé. Jedním z prvních Savonarolových zákonů bylo zavedení sodomie jako trestného činu, který se trestá smrtí.

V roce 1497 se vydal se svými stoupenci na náměstí Piazza della Signoria a začal pálit zrcadla, kosmetiku, obscénní obrazy, pohanské knihy, hrací stoly, hudební nástroje, krásné šaty, ženské klobouky a díla nemravných a antických básníků. Pálili také obrazy některých slavných umělců, například Sandra Botticelliho a Michelangela. Této události se dnes říká "požár marností".

Florencie se Savonaroly brzy nabažila. Město se stalo nešťastným místem k životu. Savonarolovy sliby, že Bůh změní poměry ve městě, se nenaplnily a jeho předpovědi o konci světa se nesplnily. Během jeho kázání na svátek Nanebevstoupení Páně 4. května 1497 se v ulicích vzbouřily skupiny mladých mužů, lidé začali zpívat a tančit a krčmy se znovu otevřely. Vzpoura přerostla v revoluci.

13. května 1497 byl Savonarola exkomunikován papežem Alexandrem VI. V roce 1498 Alexandr požadoval jeho zatčení a popravu. Dne 8. dubna zaútočili vojáci na klášter San Marco a po krvavé bitvě byli Savonarolovi strážci a řeholní přívrženci zabiti. Savonarola se vzdal a během několika následujících týdnů byl mučen, aby ho donutili přiznat, že je naivní z kacířství, korupce a dalších zločinů proti církvi.

V den popravy byl spolu s Fra Silvestrem a Fra Domenicem da Pescia, dvěma Savonarolovými řeholními přáteli, odveden na náměstí Piazza della Signoria. Byli zbaveni klerického oděvu a označeni za kacíře a schizmatiky. Všichni tři muži byli pověšeni na kříže a zaživa upáleni. Savonarola zemřel na stejném místě, kde spálil obrazy a knihy.

Popravu viděl a napsal o ní také Niccolò Machiavelli, autor Knížete. Medicejští se brzy znovu ujali vlády ve Florencii.