Schizma (náboženství)

Použití v rámci křesťanství

Slova schizma a schizmatik se v dějinách křesťanství asi nejčastěji používají pro označení rozkolu v církvi.

V křesťanství může slovo schizma znamenat:

• Pohoršení z vytváření rozdělení mezi křesťany.
• Případ, kdy dvě skupiny křesťanů přestanou být ve vzájemném plném společenství, takže se rozhodnou, že kvůli neshodám mezi sebou budou uctívat odděleně.
• Jakékoli křesťanské společenství nebo sekta, která opustila jednu svatou katolickou a apoštolskou církev. O tom, která církev je jednou svatou katolickou a apoštolskou církví, se vedou dlouholeté spory: například římskokatolická církev si tento titul nárokuje a východní pravoslavné společenství považuje za schizma. Východní pravoslavné společenství si tento titul také nárokuje a domnívá se, že katolické společenství je schizmatické. Protestantské hnutí si myslí, že se mýlí obě, stejně tak hnutí restaurátorů.

Je však velmi důležité si uvědomit rozdíl mezi schizmatem a herezí. Hereze je odmítnutí nebo zpochybnění víry církve poté, co byla pokřtěna. Schizma znamená, že protichůdné strany mají neshody uvnitř církevního zřízení. Obě skupiny musí uznat, že jsou ve schizmatu. V kanonickém právu katolické církve přináší akt schizmatu, apostaze nebo hereze trest exkomunikace.

 
Historický vývoj hlavních církevních větví od jejich kořenů.  

Použití v rámci islámu

V roce 632 n. l. došlo k rozdělení sunnitského, šíitského a chardžítského islámu ohledně právoplatného nástupce proroka Mohameda. V letech 661 a 680 dochází k rozporům ohledně oprávněného uchazeče o chalífát.

 

Použití v rámci buddhismu

V buddhismu založil první rozkol Dévadatta ještě za Buddhova života. Po Buddhově smrti se v raných buddhistických školách objevily různé schizmy. Ve starých textech se uvádí 18 nebo 20 raných škol. Později vznikla hnutí mahájána a vadžrajána, která lze považovat za schizmatického původu. V současnosti existují snad tisíce různých buddhistických sekt.

 

Použití v judaismu

V průběhu židovských dějin přežil judaismus mnoho rozkolů. V současné době jsou hlavními židovskými denominacemi ortodoxní judaismus a neortodoxní judaismus: V současné době se v ortodoxním světě vyskytují dvě skupiny: reformní, konzervativní a rekonstrukcionistická.

 

Příklady

• Rozkol mezi šíitským a sunnitským islámem, cca 632
• Dva čtvrté konstantinopolské koncily, jeden katolický (869-870) a jeden pravoslavný (879-880).
• Velké schizma v roce 1054
• Tři papežové najednou: papež Řehoř XII., avignonský papež Benedikt XIII., pisánský papež Jan XXIII., vyřešeno na Kostnickém koncilu, viz také Západní schizma, 1378-1417.
• Švýcarská reformace od roku 1516
• Protestantská reformace od roku 1517
• Anabaptista, asi 1525
• Anglická reformace od roku 1529
• Michael Servetus upálen na hranici v roce 1553, považován za zakladatele unitářství
• Skotská reformace v roce 1560
• Nizozemská reformace v roce 1571
• Rozkol v ruské pravoslavné církvi v roce 1666 viz Starověrci a Raskol.
• Americký restauracionismus od 50. let 19. století
• Švýcarská křesťanskokatolická církev odmítá doktrínu prvního vatikánského koncilu o papežské neomylnosti, viz také Starokatolická církev, 1868
• Sedesvakantské schizma v roce 1958
• Rozkol mezi Anglikánským společenstvím a Pokračujícím anglikánským hnutím v roce 1977

 

Související stránky

• Secese
• Ekumenismus