Slovo schizma ('sɪzəm nebo /'skɪzəm/), z řeckého σχίσμα, skhísma (od σχίζω, skhízō, "roztrhnout, rozdělit"), znamená rozdělení nebo rozkol, obvykle v organizaci nebo hnutí.
Rozkolník je člověk, který v organizaci vytváří rozkol nebo je členem odštěpenecké skupiny. Schizmatický jako přídavné jméno znamená příslušnost k rozkolu nebo rozkolům nebo k těm myšlenkám, politikám atd., o nichž se předpokládá, že vedou k rozkolu.
Slova schizma a schizmatik se v dějinách křesťanství asi nejčastěji používají pro označení rozkolu v církvi.
V křesťanství může slovo schizma znamenat:
Je však velmi důležité si uvědomit rozdíl mezi schizmatem a herezí. Hereze je odmítnutí nebo zpochybnění víry církve poté, co byla pokřtěna. Schizma znamená, že protichůdné strany mají neshody uvnitř církevního zřízení. Obě skupiny musí uznat, že jsou ve schizmatu. V kanonickém právu katolické církve přináší akt schizmatu, apostaze nebo hereze trest exkomunikace.
V buddhismu založil první rozkol Dévadatta ještě za Buddhova života. Po Buddhově smrti se v raných buddhistických školách objevily různé schizmy. Ve starých textech se uvádí 18 nebo 20 raných škol. Později vznikla hnutí mahájána a vadžrajána, která lze považovat za schizmatického původu. V současnosti existují snad tisíce různých buddhistických sekt.
V průběhu židovských dějin přežil judaismus mnoho rozkolů. V současné době jsou hlavními židovskými denominacemi ortodoxní judaismus a neortodoxní judaismus: V současné době se v ortodoxním světě vyskytují dvě skupiny: reformní, konzervativní a rekonstrukcionistická.