Staroegyptské zemědělství

Geografické podmínky starověkého Egypta byly jiné než v ostatních částech Středomoří, kde byly deštivé zimy a horká suchá léta. V Egyptě se většina zemědělství provozovala v blízkosti údolí řeky Nil a v nilské deltě. V Egyptě bylo málo srážek a půda se musela zavlažovat. To se dělo z Nilu buď při záplavách, nebo normálně.

Nil začal v létě stoupat a na konci podzimu opět klesat. Vegetační období probíhalo v zimních měsících. Říkalo se mu šá-et (vegetační období). Druhé období se nazývalo P' ru-et (období sucha). Jedná se o horké suché období, kdy se sklízelo a skladovalo obilí. Třetí období, Še (moře), byly měsíce, během nichž se Nil rozvodnil. Každé období trvalo přibližně čtyři měsíce. Úrodné nilské údolí je dlouhé asi 760 mil a široké asi 14 mil. Zbytek Egypta tvoří poušť.

Tento systém umožňoval jednu úrodu ročně. Kratší zemědělská sezóna znamenala více pracovníků pro stavbu budov, jako jsou chrámy a další královské stavby. Dělníci byli také využíváni pro celoroční zavlažovací projekty. Vodu obvykle nosili muži ručně na ramenou pomocí jha.

Při sázení vykopali do země jamku a do každé z nich vložili jedno semínko. Používaly se brázdy. Pěstovali pšenici, ječmen, zeleninu, fíky, melouny, granátová jablka a vinnou révu. Plodiny byly pro Egypťany velmi důležité. Pěstovali salát, okurky, pšenici, ječmen, fíky, granátová jablka a fazole. Šemu bylo období sklizně. Peret bylo vegetační období. Achet bylo období záplav. V říjnu řeka Nil zanechávala vrstvu půdy. V Kemetu zůstala po záplavách. Pěstovali plodiny na okraji břehu na řece Nil, pak čekali, až se Nil rozvodní, a pak už zbyla jen půda, na které se pěstovaly plodiny.

Období sklizně se nazývalo šemu. Ženci sekali obilí dřevěnými srpy, které měly ostré křemeny. Dobytek posečené obilí pošlapal. Vyhazovali obilí do vzduchu, aby vítr odvál nepotřebné plevy. Bylo to těžké a pomalé. Sklizeň probíhala na jaře, ale končila v květnu. Rodiny si na tuto práci najímaly dělníky. Na sklizni se podíleli všichni. Zemědělci museli směňovat. Mnozí z nich sklízeli plodiny, aby je vyměnili za věci a zvířata, která potřebovali k pěstování dalších plodin.

Staří Egypťané měli nástroje, jako jsou lopatky na mlácení, mattonky, srpy s křemennými čepelemi a pluhy. Všechny nástroje byly jednoduché a vyráběly se ručně. Egyptský pluh měl na sobě malou čepel, ale nerozřezával půdu.

Shadufs

Šaduf je předmět používaný k zachycování vody z řeky Nil. Šaduf funguje tak, že vpředu táhne za provázek a vzadu je závaží, které brání jeho pádu dopředu. Šadufy se používají k získávání vody z Nilu k zalévání plodin.

Egypťané věřili, že vyvážený vztah mezi lidmi a zvířaty je základním prvkem vesmírného řádu; lidé, zvířata a rostliny tak byli považováni za členy jednoho celku.^p117 Nejdůležitějším hospodářským zvířetem byl dobytek; dobytek byl zdaněn; velikost stáda odrážela prestiž a důležitost panství nebo chrámu, který jej vlastnil. Kromě skotu chovali staří Egypťané ovce, kozy a prasata. Drůbež, jako jsou kachny, husy a holubi, byla chytána do sítí a chována na farmách, kde byla násilně krmena těstem, aby se vykrmila.^p381 Nil poskytoval vydatný zdroj ryb. Přinejmenším od Staré říše byly domestikovány také včely, které poskytovaly med i vosk. ^p409

Staří Egypťané používali osly a voly jako tažná zvířata. Ti orali pole a zadupávali osivo do půdy. Porážka vykrmeného vola byla součástí obětního rituálu. ^p381Koně zavedli Hyksósové ve druhém meziobdobí a velbloud, ačkoli byl znám již z Nové říše, byl jako tažné zvíře používán až v pozdním období. Existují také důkazy, které naznačují, že v pozdním období byli krátce používáni sloni, ale z velké části se od nich upustilo kvůli nedostatku pastvin. Psi, kočky a opice byli běžnými rodinnými mazlíčky, zatímco exotičtější zvířata dovezená ze srdce Afriky, jako například lvi, byla vyhrazena pro královskou rodinu. Hérodotos poznamenal, že Egypťané byli jediným národem, který choval svá zvířata u sebe v domě. V predynastickém a pozdním období bylo velmi populární uctívání bohů v jejich zvířecí podobě, například kočičí bohyně Bastet a ibisového boha Thóta, a tato zvířata byla ve velkém množství chována na farmách za účelem rituálních obětí. ^p229