Gates v. Collier, 501 F.2d 1291 (5. obvod 1974), byl přelomový případ, který rozhodl federální soud Spojených států s názvem Pátý obvodní odvolací soud. Případ se týkal práv vězňů ve státní věznici v Mississippi (obvykle nazývané "Parchman").

Gates v. Collier je velmi důležitý případ z hlediska práv vězňů. Byl to první případ, který rozhodl, že mnoho druhů fyzických trestů vůči vězňům je krutým a neobvyklým trestem a je v rozporu s osmým dodatkem Ústavy Spojených států. Byl to také první případ, kdy Nejvyšší soud začal dohlížet na to, jak jsou věznice v zemi řízeny.

Skutkový stav v Parchmanu zahrnoval dlouhodobé praxe, které podle soudu překračovaly hranice přiměřeného trestu: fyzické bití a bičování vězňů, používání vězňů jako dozorčích („trusty“ systém), segregaci, nedostatečnou lékařskou péči, špatné hygienické podmínky a nucenou práci bez odpovídající ochrany. Soud posuzoval nejen individuální excesy, ale i strukturu a pravidla věznice, která takové praktiky umožňovala a chránila.

Rozsudek a právní nález: Pátý obvod shledal, že opakující se fyzické tresty a další praktiky v Parchmanu porušují Osmý dodatek, který zakazuje kruté a neobvyklé tresty. Soud konstatoval, že ústavní ochrana se vztahuje i na podmínky výkonu trestu a neomezuje se jen na stanovení výše trestu. Jako nápravu soud vydal injunkce (soudní příkazy) zakazující konkrétní praktiky a nařídil změny v řízení věznice, aby se zajistilo dodržování ústavních práv vězňů.

Důsledky a význam: Rozhodnutí mělo dalekosáhlý dopad na americké vězeňství a právo veřejné správy:

  • zrušilo a oslabilo „trusty“ systém, který dával vězňům policejní nebo disciplinární pravomoci bez řádného dozoru,
  • otevřelo cestu federálnímu soudu dohledu nad podmínkami ve věznicích a povolilo rozsáhlejší používání injunktivních opatření k nápravě systémových zneužití,
  • posílilo postavení žalob vězňů (mj. úspěšné podání žalob podle 42 U.S.C. § 1983), které mohly požadovat nápravu porušení ústavních práv v podmínkách výkonu trestu,
  • sloužilo jako precedent pro další rozhodnutí týkající se zákazu krutého a neobvyklého trestu a povinnosti státu zajistit minimální standardy péče a bezpečnosti ve vazbě.

Praktická implementace: Po rozhodnutí byly požadovány konkrétní reformy — například odstranění fyzických trestů, přehodnocení disciplinárních postupů, zlepšení zdravotní péče a hygieny a větší dozor nad personálem věznice. Dozor nad prováděním nápravných opatření zajišťoval nižší soud; změny nebyly jen deklaratorní, ale měly konkrétní prováděcí následky.

Gates v. Collier tak představuje milník v judikatuře o právech vězňů: jasně ukázal, že ústavní záruky nejsou suspendovány vstupem do věznice, a nastavil standardy pro to, kdy státní zacházení s vězni překročí hranici ústavně přípustného. Rozhodnutí výrazně ovlivnilo reformy v jednotlivých státních věznicích a postupy federálních soudů při ochraně lidských práv osob ve výkonu trestu.