Gates v. Collier (1974, Parchman): průlom v právech vězňů a v osmém dodatku
Gates v. Collier (1974, Parchman) – průlomové rozhodnutí o právech vězňů a zákazu krutých trestů podle Osmého dodatku; klíčový precedent pro reformu věznic.
Gates v. Collier, 501 F.2d 1291 (5. obvod 1974), byl přelomový případ, který rozhodl federální soud Spojených států s názvem Pátý obvodní odvolací soud. Případ se týkal práv vězňů ve státní věznici v Mississippi (obvykle nazývané "Parchman").
Gates v. Collier je velmi důležitý případ z hlediska práv vězňů. Byl to první případ, který rozhodl, že mnoho druhů fyzických trestů vůči vězňům je krutým a neobvyklým trestem a je v rozporu s osmým dodatkem Ústavy Spojených států. Byl to také první případ, kdy Nejvyšší soud začal dohlížet na to, jak jsou věznice v zemi řízeny.
Skutkový stav v Parchmanu zahrnoval dlouhodobé praxe, které podle soudu překračovaly hranice přiměřeného trestu: fyzické bití a bičování vězňů, používání vězňů jako dozorčích („trusty“ systém), segregaci, nedostatečnou lékařskou péči, špatné hygienické podmínky a nucenou práci bez odpovídající ochrany. Soud posuzoval nejen individuální excesy, ale i strukturu a pravidla věznice, která takové praktiky umožňovala a chránila.
Rozsudek a právní nález: Pátý obvod shledal, že opakující se fyzické tresty a další praktiky v Parchmanu porušují Osmý dodatek, který zakazuje kruté a neobvyklé tresty. Soud konstatoval, že ústavní ochrana se vztahuje i na podmínky výkonu trestu a neomezuje se jen na stanovení výše trestu. Jako nápravu soud vydal injunkce (soudní příkazy) zakazující konkrétní praktiky a nařídil změny v řízení věznice, aby se zajistilo dodržování ústavních práv vězňů.
Důsledky a význam: Rozhodnutí mělo dalekosáhlý dopad na americké vězeňství a právo veřejné správy:
- zrušilo a oslabilo „trusty“ systém, který dával vězňům policejní nebo disciplinární pravomoci bez řádného dozoru,
- otevřelo cestu federálnímu soudu dohledu nad podmínkami ve věznicích a povolilo rozsáhlejší používání injunktivních opatření k nápravě systémových zneužití,
- posílilo postavení žalob vězňů (mj. úspěšné podání žalob podle 42 U.S.C. § 1983), které mohly požadovat nápravu porušení ústavních práv v podmínkách výkonu trestu,
- sloužilo jako precedent pro další rozhodnutí týkající se zákazu krutého a neobvyklého trestu a povinnosti státu zajistit minimální standardy péče a bezpečnosti ve vazbě.
Praktická implementace: Po rozhodnutí byly požadovány konkrétní reformy — například odstranění fyzických trestů, přehodnocení disciplinárních postupů, zlepšení zdravotní péče a hygieny a větší dozor nad personálem věznice. Dozor nad prováděním nápravných opatření zajišťoval nižší soud; změny nebyly jen deklaratorní, ale měly konkrétní prováděcí následky.
Gates v. Collier tak představuje milník v judikatuře o právech vězňů: jasně ukázal, že ústavní záruky nejsou suspendovány vstupem do věznice, a nastavil standardy pro to, kdy státní zacházení s vězni překročí hranici ústavně přípustného. Rozhodnutí výrazně ovlivnilo reformy v jednotlivých státních věznicích a postupy federálních soudů při ochraně lidských práv osob ve výkonu trestu.
Obvyklý vězeňský tábor v Parchmanu
Pozadí
Osmý dodatek ústavy říká, že stát nesmí nikomu ukládat kruté a neobvyklé tresty.
Parchman byl otevřen v roce 1903. Ve věznici existoval program zvaný "systém důvěry". Jednalo se o systém, kdy někteří vězni měli více práv a svobod než ostatní. Měli také moc nad ostatními vězni.
Guvernér státu Mississippi James K. Vardaman prohlásil, že věznice je vedena "jako efektivní otrokářská plantáž". Důvěrníci měli zbraně a směli střílet na vězně, kteří vybočili z řady. Další tresty byly bolestivé a přísné. Věznice také segregovala (oddělovala) černé a bílé vězně.
Po léta se v Parchmanu protestovalo proti porušování občanských práv. Nakonec začal právník Roy Haber shromažďovat důkazy o zneužívání. Čtyři vězni, jejichž právníkem byl Haber, podali u federálního soudu žalobu, v níž tvrdili, že podmínky ve věznici jsou kruté a neobvyklé. Tvrdili, že vězeňští důvěrníci a dozorci vězně záměrně trestali a mučili bolestivými a ponižujícími způsoby.
Rozhodnutí soudu nižší instance
Žaloba vězňů, Gates v. Collier, 349 F. Supp. 881 (1972), se nejprve obrátila na federální soud s názvem United States District Court N.D. Mississippi, Greenville Division. Tento soud rozhodl jednoznačně ve prospěch vězňů. Soud zjistil, že Parchmanovi důvěrníci a dozorci udělili mnoho krutých a neobvyklých trestů, mj:
- Bití
- Střelba na vězně nebo kolem nich, někdy i jejich zasažení.
- Odebírání oblečení vězňů
- zapínání ventilátorů na vězně, když byli nazí a mokří.
- nevydávání jídla, matrací a hygienických potřeb vězňům.
- připoutávání vězňů k plotům nebo mřížím
- Používání dobytčáku na vězně
- nucení vězňů k dlouhému stání
- umisťování vězňů do stresových poloh (poloh, které jsou bolestivé).
Soud rozhodl, že věznice porušila práva vězně podle prvního, šestého, osmého a čtrnáctého dodatku ústavy. Soud nařídil věznici, aby provedla řadu různých změn k nápravě těchto porušení. Nařídil také věznici ukončit systém důvěry.
Rozhodnutí pátého obvodu
Stát Mississippi se proti tomuto rozhodnutí odvolal k Pátému obvodnímu odvolacímu soudu. Pátý obvodní soud se však rovněž ztotožnil s předchozím rozhodnutím soudu nižší instance. Federální soudce William C. Keady napsal, že farma Parchman porušila "moderní normy slušnosti. Nařídil okamžité ukončení všech protiústavních podmínek a praktik.
Pátý obvodní soud rozhodl, že Parchman používá na svých vězních kruté a neobvyklé tresty. Porušoval jejich práva na ochranu zákony - které se vztahují i na vězně.
Účinky
Po rozhodnutí soudu musela společnost Parchman svůj spolehlivý systém ukončit. Přestal také segregovat své vězně.
Po rozhodnutí soudu musely systém Trusty přestat používat i ostatní státy, které ho používaly. Mezi tyto státy patřily Arkansas, Alabama, Louisiana a Texas.
Toto rozhodnutí rovněž stanovilo několik důležitých precedentů. Jedním z nich je, že i vězni mají právo na ochranu před krutým a neobvyklým trestem. Ústavní práva Američanů nekončí, když se člověk dostane do vězení. Omezil také typ trestů, které mohou věznice používat.
Související stránky
Otázky a odpovědi
Otázka: Jaký byl rozsudek Gates versus Collier?
Odpověď: Gates v. Collier byl přelomový případ, který rozhodoval pátý odvolací soud a který se týkal práv vězňů ve státní věznici v Mississippi.
Otázka: Co stanovil rozsudek Gates v. Collier?
A: Gates v. Collier byl první případ, který stanovil, že mnoho druhů fyzických trestů vůči vězňům je krutým a neobvyklým trestem a porušuje osmý dodatek Ústavy Spojených států.
Otázka: Proč je rozsudek Gates v. Collier důležitý?
Odpověď: Gates v. Collier je důležitý případ pro práva vězňů, protože stanovil, že fyzické tresty vůči vězňům jsou protiústavní, a byl to první případ, kdy Nejvyšší soud začal dohlížet na to, jak jsou v zemi provozovány věznice.
Otázka: Který soud rozhodoval v případu Gates v. Collier?
Odpověď: O případu Gates v. Collier rozhodoval pátý obvodní odvolací soud.
Otázka: Jaký byl výsledek případu Gates v. Collier?
Odpověď: Výsledkem případu Gates v. Collier bylo, že fyzické tresty vůči vězňům byly považovány za protiústavní.
Otázka: Která věznice byla středem případu Gates v. Collier?
Odpověď: V centru případu Gates v. Collier byla státní věznice Mississippi, známá také jako "Parchman".
Otázka: Jaký druh trestu zakázal rozsudek Gates v. Collier vůči vězňům?
Odpověď: Rozsudek Gates v. Collier zakázal mnoho druhů fyzických trestů vůči vězňům, protože byly považovány za kruté a neobvyklé tresty a za porušení osmého dodatku.
Vyhledávání