GFDL (GNU Free Documentation License): copyleftová licence pro otevřený obsah

GFDL — copyleftová licence FSF pro otevřený obsah: principy, práva a povinnosti autorů i uživatelů, použití v dokumentaci a Wikipedii.

GNU Free Documentation License (GNU FDL nebo jednoduše GFDL) je copyleftová licence pro otevřený obsah, například dokumentaci k softwaru nebo jiné textové materiály. Byla vytvořena Nadací pro svobodný software (FSF) pro projekt GNU. Původně byla určena hlavně pro dokumentaci k softwaru, ale lze ji použít i pro jiné typy děl — v praxi byla používána například v Wikipedii.

Licence GFDL je právní smlouva mezi držitelem autorských práv a kýmkoli, kdo dílo používá. Jako autorská licence dává GFDL oprávnění dílo reprodukovat, šířit a upravovat za podmínek, které licence stanoví. Protože jde o copyleftovou licenci, každé odvozené dílo musí být rovněž vydáno pod GFDL — to znamená, že obsah uvolněný pod GFDL zůstává "svobodný" (copyleft) i v dalších úpravách.

Hlavní povinnosti a požadavky

Při šíření nebo úpravách díla licencovaného pod GFDL musí uživatelé dodržet několik povinností. Mezi nejdůležitější patří:

• uchování oznámení o autorských právech a uvedení všech předchozích autorů;
• připojení seznamu změn, které byly na díle provedeny (kdo a kdy co upravil);
• zveřejnění výsledného díla pod stejnou licencí GFDL (copyleftová povinnost);
• přiložení plného textu licence GFDL k šířenému dílu nebo jeho přiložení v tištěné či elektronické podobě tam, kde to licence vyžaduje;
• rozeznání a zachování tzv. "invariantních částí" (viz níže) a zachování případných krycích textů (cover texts).

Invariantní části a krycí texty

GFDL umožňuje autorovi označit určité části díla jako "invariantní část" (invariant section). Takové části smí být reprodukovány, ale nesmějí být upravovány nebo odstraňovány při dalším šíření nebo úpravách díla. Licence také zavedla pojem "krycí texty" (cover texts), krátké texty určené pro titulní či zadní obálku tištěného vydání. Tyto možnosti byly velmi kritizovány, protože mohou omezit praktickou použitelnost svobodného díla (např. brání volné úpravě vybraných pasáží).

Technické a formální požadavky

GFDL rozlišuje mezi "transparentními" formáty (tj. snadno upravitelnými zdrojovými formáty) a "opaque" formáty (např. skenovaný obrázek nebo PDF, kde úprava není praktická). Licence stanoví, jak má být při distribuci různého typu souborů postupováno, a klade důraz na to, aby byly k dispozici editovatelné verze tam, kde je to praktické.

Kompatibilita s jinými licencemi a historie

Jedním z praktických problémů GFDL je její omezená kompatibilita s jinými copyleftovými licencemi, zejména s licencemi rodiny Creative Commons. To ztěžovalo slučování obsahu z různých zdrojů. V souvislosti s Wikipedií a podobnými projekty vydala FSF v roce 2009 dodatečné povolení / opatření umožňující určitým velkým kolektivním projektům (které splňovaly přesně definovaná kritéria) převést obsah na licenci také pod Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 (CC BY-SA 3.0). Díky tomu mohly některé projekty (včetně Wikimedia) provést relicencování části obsahu.

Kritika a omezení

GFDL je kritizována z několika důvodů:

• požadavek na připojení celého textu licence je nepraktický u krátkých děl, jako jsou fotografie nebo písně;
• existence invariantních částí a cover textů může omezit svobodu upravovat obsah;
• obtížná kompatibilita s jinými svobodnými licencemi ztěžuje sdílení a kombinování materiálů;
• licenční text a pravidla jsou pro neprávníka někdy obtížně pochopitelná.

Příklady použití a doporučení

GFDL se dobře hodí pro rozsáhlé textové dokumentace, příručky a manuály, kde je snadné připojit licenční text a udržet editovatelné zdroje. Pro kratší tvůrčí díla (fotografie, krátké články, hudba) bývají praktičtější jiné licence, například Creative Commons, které lépe řeší jednoduché sdílení a kombinaci materiálů.

Při používání obsahu pod GFDL je dobré:

• zkontrolovat přesnou verzi GFDL, pod kterou je dílo uvolněno;
• pečlivě dodržet požadavky na uvedení autorů, seznam změn a přiložení licence;
• pokud plánujete kombinovat obsah s materiálem pod jinými licencemi, ověřit licenční kompatibilitu nebo získat dodatečná povolení;
• u fotografií a multimédií zvažovat použití alternativních licencí, pokud je to možné a výhodné.

Závěr

GFDL je silně copyleftová licence navržená především pro dokumentaci a texty — zajišťuje, že obsah zůstane volně šířitelný i v odvozených dílech. Má však specifická pravidla (např. povinnost připojit plný text licence, invariantní části a krycí texty), která mohou komplikovat praktické použití a slučitelnost s jinými licencemi. Z tohoto důvodu někteří autoři a projekty preferují jiné otevřené licence s jednoduššími pravidly.

Jakékoli použití materiálu GFDL, které porušuje podmínky GFDL, je potenciálním porušením autorských práv.

GFDL využívá řada online projektů. Online projektem, který licencuje svůj obsah pod GFDL, je Wikipedie.

GFDL je kritizována mnoha lidmi, kteří si přejí, aby ještě více usnadnila opakované použití obsahu. Mezi výtky patří, že je velmi obtížné kombinovat materiál GFDL s jinými copyleftovými licencemi, že není vždy snadno srozumitelná a že některé její požadavky, jako např. povinnost připojit celý text licence nebo zákaz měnit označené invariantní části, komplikují praktické znovupoužití a redistribuci obsahu.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to GNU Free Documentation License?

Otázka: Jak to funguje?

Otázka: Jaké jsou některé kritické připomínky k této licenci?

Otázka: Existují nějaké online projekty, které tuto licenci používají?

Otázka: Je porušení licence řešeno soudní cestou?

Otázka: Vyžaduje použití materiálu licencovaného pod touto licencí uvedení předchozích autorů?

Hledání podle dopisu