Existencialismus je filozofický způsob mluvení. Vidí člověka s vůlí a vědomím jako bytost ve světě objektů, které tyto dvě části nemají. To, že si lidé uvědomují svou smrtelnost a musí o svém životě rozhodovat, je podstatou existencialismu.
Jejím zakladatelem byl dánský filozof Søren Kierkegaard (1813-1855). V průběhu 20. století se vyvinula jako ateistická filozofie (přestože Kierkegaard byl hluboce věřící člověk). Většina jejích hlavních myslitelů a spisovatelů působila v Evropě. Například Sartre strávil většinu druhé světové války v německém zajateckém táboře, kde četl Heideggerovu filozofii. Když se vrátil, přednesl přednášku s názvem Existencialismus a humanismus. Tato raná přednáška je možná čitelnější než jeho pozdější dílo.
Mnoho náboženství a filozofií (způsobů myšlení o světě) tvrdí, že lidský život má smysl (nebo účel). Lidé vyznávající existencialismus si však myslí, že svět a lidský život nemají smysl, pokud jim ho nedají lidé: "existence předchází [je před] podstatou". To znamená, že ve světě nacházíme sami sebe, existujeme, a teprve potom si dáváme smysl neboli "podstatu". Jak řekl Sartre: "Jsme odsouzeni k tomu, abychom byli svobodní". To znamená, že nemáme jinou možnost než volit a že za svá rozhodnutí neseme plnou odpovědnost. Jinak řečeno, vždy se rozhodujeme, i když si to neuvědomujeme.
Existencialisté věří, že naše lidská "podstata" nebo "přirozenost" (způsob bytí ve světě) je prostě naše "existence" (bytí ve světě). Zjednodušeně řečeno, "podstata" člověka neboli to, co dělá člověka "člověkem", není dána přírodou nebo neovlivnitelnými okolnostmi; lidská podstata je skutečně jen to, co si sami zvolíme. To znamená, že jediná přirozenost, kterou jako lidé máme, je ta, kterou si sami vytvoříme. V důsledku toho se existencialisté domnívají, že činy či volby, které člověk činí, jsou velmi důležité. Jsou přesvědčeni, že každý člověk se musí sám rozhodnout, co je správné a co špatné a co je dobré a co špatné.
Lidé, kteří věří v existencialismus, si kladou otázky typu "jaké to je být člověkem (osobou) ve světě?" a "jak můžeme porozumět lidské svobodě (co to znamená pro člověka být svobodný)?". Existencialismus je často spojován s negativními emocemi, jako je úzkost (obavy), strach (velmi silný strach) a smrtelnost (vědomí vlastní smrti). Někteří existencialisté, například Sartre a Heidegger, se domnívají, že přemýšlení o těchto emocích pomáhá lidem zvolit si způsob, jakým chtějí žít svůj život.
Existencialismus se někdy zaměňuje s nihilismem. Od nihilismu se sice liší, ale je tu jistá podobnost. Nihilisté věří, že lidský život nemá vůbec žádný smysl (nebo cíl); existencialismus říká, že lidé si musí svůj cíl zvolit sami.
