Ernst Ingmar Bergman se narodil ve švédské Uppsale luteránskému faráři dánského původu Eriku Bergmanovi (pozdějšímu kaplanovi švédského krále) a jeho ženě Karin (rozené Åkerblomové). Vyrůstal obklopen náboženskými obrazy a diskusemi. Jeho otec byl spíše konzervativní farář a přísný otec rodiny: Ingmar byl za přestupky, jako bylo pomočování, zavírán do temných skříní. "Zatímco otec kázal daleko na kazatelně a shromáždění se modlilo, zpívalo nebo poslouchalo," píše Ingmar ve svém životopise Laterna Magica,
"Svůj zájem jsem věnoval tajemnému světu kostela s nízkými klenbami, tlustými zdmi, vůní věčnosti, barevným slunečním světlem chvějícím se nad nejpodivnější vegetací středověkých maleb a vyřezávaných postav na stropech a stěnách. Bylo tam všechno, co si jen představivost mohla přát - andělé, světci, draci, proroci, ďáblové, lidé."
Absolvoval dvě pětiměsíční povinné vojenské služby a studoval umění a literaturu na Stockholmské univerzitě (pozdější Stockholmská univerzita), kterou však nedokončil. Místo toho se začal zajímat o divadlo a později o film (i když počátkem třicátých let se z něj stal "skutečný filmový závislák").
Ačkoli Bergman vyrůstal ve zbožné luteránské rodině, uvedl, že víru ztratil v osmi letech, ale s touto skutečností se vyrovnal až při natáčení filmu Zimní světlo.
Od počátku šedesátých let žil Bergman většinu svého života na ostrově Fårö na švédském ostrově Gotland, kde natočil řadu svých filmů. Po vleklém boji se švédskou vládou kvůli údajným daňovým únikům se Bergman na čas přestěhoval do Mnichova a do Švédska se vrátil natáčet až v roce 1982, kdy natočil film Fanny a Alexander. Bergman prohlásil, že to byl jeho poslední film a že se bude věnovat divadelní režii. Od té doby sice natočil několik filmů pro televizi, ale později odešel na odpočinek na ostrov Fårö a v roce 2004 prohlásil, že už ostrov nikdy neopustí.
Ingmar Bergman zemřel ve svém domě na ostrově Fårö 30. července 2007 brzy ráno ve věku 89 let, ve stejný den, kdy zemřel další významný filmový režisér Michelangelo Antonioni.
