Federico Fellini (narozen 20. ledna 1920 v Rimini, zemřel 31. října 1993 v Římě) byl italský filmový tvůrce a režisér. Felliniho filmy spojují vzpomínky, sen a fantazii.
Prvním filmem, který Fellini režíroval, byl Lo Sceicco Bianco (1951) s Albertem Sordim, jehož scénář napsali Michelangelo Antonioni a Ennio Flaiano. Při natáčení tohoto filmu se Fellini seznámil s Nino Rotou, hudebníkem, který ho provázel po celý zbytek jeho úspěšné kariéry.
Fellini byl od roku 1943 až do své smrti ženatý s herečkou Giuliettou Masinou (1921-1994). V roce 1945 se mu narodil syn, který přežil pouhé dva týdny; bylo to jediné dítě Felliniho a Giulietty Masiny. Masina hrála v mnoha jeho filmech. Mezi další herce, se kterými Fellini často spolupracoval, patří Marcello Mastroianni, Alberto Sordi a Anita Ekbergová.
Kromě filmů psal také scénáře k rozhlasovým pořadům, k filmům (hlavně pro Roberta Rosselliniho) a psal komické gagy pro známé herce, jako byl Aldo Fabrizi. Fellini vytvořil také několik kreseb (většinou tužkou na papíře), často humoristických portrétů. První úspěch zaznamenal při kreslení reklamních obrázků pro filmy.
Za fašismu byl avantgardistou a své první scénáře psal pro Alleanza Cinematografica Italiana (ACI), produkční společnost Vittoria Mussoliniho, syna Benita, který ho seznámil s Rossellinim.
V roce 1944, po pádu fašismu, si v Římě otevřel obchod, kde tyto kresby prodával. Obchod se jmenoval (anglicky) "The Funny Face Shop" a obsahoval díla od Felliniho a De Seta, Verdiniho, Cameriniho, Scarpelliho, Majorany, Guasta, Giobbeho, Attala, Migneca (všech spisovatelů, režisérů nebo jinak intelektuálů pracujících pro italskou kinematografii). V témže roce se začal podílet na Rosselliniho filmu Roma Città Aperta, spolu s Aldem Fabrizim. Fellini se podílel i na scénáři k dalšímu Rosselliniho filmu: Paisà. Psal také pro další režiséry jako Alberto Lattuada, Pietro Germi a Luigi Comencini.
V roce 1987 získal cenu BAFTA Academy Fellowship Award, ocenění za celoživotní dílo. V roce 1993 obdržel Oscara za celoživotní dílo.
