Enterotyp označuje soubor vlastností střevního mikrobiomu, podle kterých je možné rozdělit jedince do přibližně odlišitelných skupin. Jde o jednu z metod popisu střevní flóry a celkového složení mikroorganismů v lidském traktu. Termín pokrývá nejen bakterie, ale i další složky mikrobioty, proto se často odkazuje na pojem mikrobiota jako na širší kontext. Enterotyp je založen na struktuře a funkčním ekosystému mikrobiálního společenstva v lidském střevě a jeho popis se vztahuje k mikrobiálnímu obsahu střevního traktu.
Charakteristika a rozdělení
Rozdělení do enterotypů vychází z identifikace dominantních skupin mikroorganismů a jejich relativního zastoupení. Analýzy zahrnují jak bakteriální složení, tak přítomnost eukaryotických mikroorganismů jako jsou protisté. Do této koncepce někdy patří i širší pojem střevní biom, tedy souhrn genů a metabolických možností přítomných mikroorganismů.
- Typ s převahou bakteroidů — často spojovaný s určitými vzorci stravování bohatého na živočišné tuky a bílkoviny.
- Typ s dominancí rodu Prevotella — častější u populací s dietou založenou na vláknině a sacharidech.
- Typ s vyšším podílem ruminokoků a příbuzných rodů — spojený s odlišnou metabolickou kapacitou a trávením polysacharidů.
Původ, vývoj a variabilita
Myšlenka, že lze lidské střevní společenstvo kategorizovat, vznikla v evoluční a populační mikrobiologii. Některé studie naznačují, že orientační zařazení do enterotypu se může formovat již v dětství a být ovlivněno ranou diospozicí, stravou nebo expozicí okolí (některé studie). Současně však data ukazují, že enterotypy nejsou vždy zcela stabilní a u části jedinců může docházet k přechodům v čase. U dalších primátů, například u šimpanzů, byly pozorovány podobné vzory variability, což naznačuje společné ekologické principy.
Funkční dopady a význam
Enterotyp může korelovat s odlišnou schopností štěpit určité druhy živin a s rozdílným působením na metabolismus hostitele. Pojí se s tím potenciál ovlivnit trávení živin a úpravu farmakokinetiky některých látek — tj. jak mikrobiota může modulovat účinek a vstřebávání léčiv. Tyto souvislosti jsou předmětem aktivního výzkumu, protože by mohly vést k přesnějším doporučením výživy nebo individualizované farmakoterapii.
Použití v praxi a omezení
Ve výzkumu se enterotypy zvažují jako nástroj pro personalizovanou dietu nebo pro lepší pochopení rizik metabolických onemocnění. Nicméně v klinické praxi zatím nejsou univerzálně přijaty: různá metodika analýzy, geografické rozdíly a kontinuální variabilita mikrobiomu komplikují jednoznačné přiřazení. Určení enterotypu typicky vyžaduje podrobné sekvenační analýzy a bioinformatické zpracování dat (určení podle dominantních rodů).
Rozdíly, místa dalšího výzkumu a doporučení
Je důležité odlišit pojem enterotyp od obecnějšího pojmu 'mikrobiom' či 'dysbióza'. Enterotypy se snaží zachytit dominantní ekologické vzory, zatímco mikrobiom zahrnuje veškerou mikrobiální diverzitu a její funkce. Výzkumné otázky, které zůstávají otevřené, zahrnují mechanismy přechodu mezi typy, vliv antibiotik a dietních změn a přesné důsledky pro zdraví. Metody sledování a interpretace využívají moderní nástroje pro analýzu ekosystémů a kombinaci dat o druzích a funkcích (bakteriální, protistní a metabolické markery).
Pro zájemce o hlubší seznámení s tématem jsou k dispozici přehledy a databáze, které shromažďují informace o sestavě střevních komunit a jejich funkcích, a to jak z populačních studií, tak z funkčních experimentů (klasifikace, mikrobiota, střevní trakt, střevní biom).