11. skupina

Historie

Všechny prvky této skupiny kromě roentgenia jsou známy již od pravěku, protože se všechny vyskytují v přírodě v kovové formě a k jejich výrobě není třeba používat žádnou extrakční metalurgii.

Vlastnosti

Stejně jako ostatní skupiny vykazují i členové této skupiny zákonitosti v elektronové konfiguraci, zejména ve vnějších slupkách, což vede k trendům v chemickém chování:

Všechny jsou to relativně inertní kovy odolné proti korozi. Měď a zlato jsou barevné.

Tyto prvky mají nízký elektrický odpor, a proto se používají pro elektroinstalaci. Měď je nejlevnější a nejpoužívanější. Spojovací vodiče pro integrované obvody jsou obvykle zlaté. Stříbrné a postříbřené měděné vodiče se vyskytují v některých speciálních aplikacích.

Aplikace

Tyto kovy, zejména stříbro, mají neobvyklé vlastnosti, díky nimž jsou nezbytné pro průmyslové využití mimo jejich peněžní nebo dekorativní hodnotu. Všechny jsou vynikajícími vodiči elektřiny. Nejvodivější ze všech kovů jsou v tomto pořadí stříbro, měď a zlato. Stříbro je také nejvíce tepelně vodivým prvkem a nejvíce odráží světlo. Stříbro má také neobvyklou vlastnost, že dehet, který se na stříbře vytvoří, je stále vysoce elektricky vodivý.

Měď se hojně používá v elektrických rozvodech a obvodech. Zlaté kontakty se někdy používají v přesných zařízeních, protože jsou odolné proti korozi. Stříbro se hojně používá v kritických aplikacích jako elektrické kontakty a používá se také ve fotografii (protože dusičnan stříbrný se při působení světla mění na kov), zemědělství, lékařství, audiofilství a ve vědeckých aplikacích.

Zlato, stříbro a měď jsou poměrně měkké kovy, a proto se při každodenním používání jako mince snadno poškodí. Drahé kovy se také mohou používáním snadno obrušovat a opotřebovávat. Při své numismatické funkci musí být tyto kovy legovány s jinými kovy, aby mince měly větší trvanlivost. Díky slitině s jinými kovy jsou výsledné mince tvrdší, méně náchylné k deformaci a odolnější vůči opotřebení.

Zlaté mince: Zlaté mince se obvykle vyrábějí z 90 % zlata (např. americké mince z období před rokem 1933) nebo z 22karátového zlata (92 %) (např. současné sběratelské mince a Krugerrand), přičemž zbývající hmotnost tvoří měď a stříbro. Zlaté mince ve slitcích se vyrábějí až z 99,999 % zlata (u kanadské série zlatých javorových listů).

Stříbrné mince: Stříbrné mince se obvykle vyrábějí buď z 90 % stříbra - v případě mincí ražených v USA před rokem 1965 (které byly v oběhu v mnoha zemích), nebo ze stříbra ryzího (92,5 %) v případě mincí Britského společenství národů a dalších stříbrných mincí ražených před rokem 1920, přičemž zbývající hmotnost v každém případě tvoří měď.

Měděné mince: Měděné mince mají často poměrně vysokou čistotu, kolem 97 %, a jsou obvykle legovány malým množstvím zinku a cínu.

Inflace způsobila, že nominální hodnota mincí klesla pod hodnotu tvrdé měny historicky používaných kovů. To vedlo k tomu, že většina moderních mincí se vyrábí z obecných kovů - oblíbená je měď nikl (přibližně 80:20, stříbrná barva), nikl mosaz (měď (75), nikl (5) a zinek (20), zlatá barva), mangan mosaz (měď, zinek, mangan a nikl), bronz nebo prostá pokovená ocel.

Související stránky