Elektronový obal

Valenční slupka je nejvnější slupka atomu v nespojitém stavu, která obsahuje elektrony, jež s největší pravděpodobností určují povahu všech reakcí, jichž se atom účastní, a vazebných interakcí, které má s ostatními atomy. Je třeba si uvědomit, že nejvzdálenější slupka iontu není běžně označována jako valenční slupka. Elektrony ve valenční slupce se označují jako valenční elektrony.

Ve vzácném plynu má atom ve své vnější slupce obvykle 8 elektronů (s výjimkou helia, které může svou slupku zaplnit pouze 2 elektrony). To slouží jako model pro oktetové pravidlo, které se většinou vztahuje na prvky hlavní skupiny druhé a třetí periody. Z hlediska atomových orbitalů jsou elektrony ve valenční slupce rozloženy po 2 v jediném s orbitalu a po 2 ve třech p orbitalech.

U koordinačních komplexů obsahujících přechodné kovy se valenční slupka skládá z elektronů v těchto s a p orbitalech a až z 10 dalších elektronů, které jsou rozděleny po 2 elektronech do každého z 5 d orbitalů, takže v úplné valenční slupce takové sloučeniny je celkem 18 elektronů. Toto pravidlo se označuje jako pravidlo osmnácti elektronů.

Elektronové slupky se označují písmeny s, p, d, f, g, h, i atd., která odpovídají azimutálním kvantovým číslům (l-hodnotám) 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6 atd. Každá slupka může obsahovat až 2, 6, 10, 14, resp. 18 elektronů, neboli 2(2l + 1) elektronů v každé podslupce. Zápis "s", "p", "d" a "f" pochází z dnes již zdiskreditovaného systému kategorizace spektrálních čar na "ostré", "hlavní", "rozptýlené" nebo "základní" na základě jejich pozorované jemné struktury. Když byly popsány první čtyři typy orbitalů, byly spojeny s těmito typy spektrálních čar, ale neexistovaly žádné další názvy. Označení "g", "h" atd. byla odvozena podle abecedního pořadí.