Popálenina

Popálenina je poranění kůže nebo dokonce masa. Příčinou popálení může být teplo, chlad, elektřina, chemické látky, tření nebo záření. Většina popálenin je způsobena teplem z horkých kapalin, pevných látek nebo ohněm. I když je míra popálenin u mužů a žen podobná, příčiny se často liší. U žen v některých oblastech souvisí riziko s používáním otevřeného ohně při vaření nebo nebezpečných kamen. U mužů souvisí riziko s pracovním prostředím. Dalšími rizikovými faktory jsou alkoholismus a kouření. K popáleninám může dojít také v důsledku sebepoškození nebo násilí mezi lidmi.

Popáleniny mohou být velmi vážným zraněním a v některých případech mohou způsobit i smrt. V závislosti na tom, jak hluboká je popálenina a jaká část kůže je zasažena, může popálení představovat lékařskou pohotovost. U dětí musí být zasaženo nejméně pět procent kůže. Dospělí snesou až deset procent zasažené kůže.

Popáleniny určitého rozsahu ovlivňují tělo jako celek: Běžnými reakcemi jsou oběhový šok, syndrom systémové zánětlivé reakce a sepse.

Příčiny

Ve Spojených státech je téměř osm z deseti popálenin způsobeno ohněm, plameny nebo horkými tekutinami. Většina (69 %) popálenin vzniká doma nebo v práci (9 %) a většina z nich je náhodná, 2 % jsou způsobena napadením jinou osobou a 1-2 % jsou důsledkem pokusu o sebevraždu. Tyto zdroje mohou způsobit inhalační poranění dýchacích cest a/nebo plic, k němuž dochází asi v 6 %.

Vlastnosti

Popáleniny jsou obvykle menšího rozsahu. Obvykle se jedná o popáleniny prvního až druhého stupně. Jiné jsou silnější, například stupně 3. Silnější popáleniny mohou lidé získat od vysokého tepla nebo radioaktivních předmětů.

Popáleniny prvního stupně

Popáleniny prvního stupně jsou lehké a lze je vyléčit doma. Málokdy zanechávají jizvy. Člověk se může popálit horkou vodou, lehce se spálit na slunci nebo se dotknout horkého kovu. Způsobují bolest, ale spálí se pouze vrchní vrstva kůže a nejsou poraněny žádné nervy.

Popáleniny druhého stupně

Popáleniny druhého stupně lze vyléčit doma, ale někteří lidé je raději odvezou do nemocnice. Tento stupeň popálení zasahuje do druhé vrstvy kůže.

Popáleniny třetího stupně

Popáleniny třetího stupně jsou nejtěžší popáleniny, které většina lidí může přežít. Přestože mohou být těžké, pravděpodobnost úmrtí je velmi nízká, pokud jsou ihned ošetřeny v nemocnici. Dochází k popálení všech tří vrstev kůže a zanechání strupu.

Popáleniny čtvrtého stupně

Tento stupeň popálení prochází kůží a ničí nervy v její blízkosti. V místě popáleniny 4. stupně se v důsledku zničení nervů nevyskytuje žádná bolest, ale v okolí popáleniny se může vyskytovat obrovská bolest. Jen málokdo ji přežije. Pokud k němu dojde a člověk ještě žije, musí být co nejdříve ošetřen v nemocnici.

Jména	Zapojené vrstvy	Vzhled	Textura	Sensation	Čas léčení	Komplikace	Příklad
Povrchový (1. stupeň)	Epidermis	Červená bez puchýřů	Suché	Bolestivé	5-10 dní	Opakované spálení od slunce zvyšuje riziko rakoviny kůže v pozdějším věku.
Povrchová částečná tloušťka (2. stupeň)	Zasahuje do povrchové (papilární) dermis	Červená s průhledným puchýřem. Blanche s tlakem	Vlhké	Velmi bolestivé	2-4 týdny	Lokální infekce/celulitida
Hluboká částečná tloušťka (2. stupeň)	Zasahuje do hluboké (retikulární) dermis	Červenobílé s krvavými puchýři. Méně blednutí.	Vlhké	Bolestivé při hlubokém tlaku	4-8 týdnů	Jizvy, kontraktury (mohou vyžadovat excizi a transplantaci kůže)
Plná tloušťka (3. stupeň)	Prostupuje celou kůží	Tuhý a bílý/hnědý	Suché, kožovité	Bezbolestné	Prodloužený a neúplný	Jizvení, kontraktury, amputace
4. stupeň	Proniká kůží, podkožím a do svalů a kostí.	Černá; zuhelnatělá s ožehem	Suché	Bezbolestné	Vyžaduje excizi	Amputace, významné funkční postižení, možná gangréna a v některých případech smrt.

Lund-Browderův diagram pro odhad celkové plochy povrchu těla při popálení.

Historie

Jeskynní malby z doby před více než 3500 lety dokumentují vypalování a hospodaření s nimi. Nejstarší egyptské záznamy o léčbě popálenin popisují obvazy připravené z mléka matek malých chlapců. Papyrus Edwina Smithe z roku 1500 př. n. l. popisuje ošetření pomocí medu a masti z pryskyřice. V průběhu věků bylo použito mnoho dalších léčebných postupů, včetně použití čajových lístků Číňany doložených k roku 600 př. n. l., vepřového sádla a octa Hippokratem doložených k roku 400 př. n. l. a vína a myrhy Celsem doložených k roku 100 n. l. Francouzský holič-chirurg Ambroise Paré jako první popsal v roce 1500 různé stupně popálenin. Guillaume Dupuytren v roce 1832 tyto stupně rozšířil na šest různých stupňů.

První nemocnice pro léčbu popálenin byla otevřena v roce 1843 v Londýně v Anglii a rozvoj moderní péče o popáleniny začal na přelomu 19. a 20. století. Během první světové války Henry D. Dakin a Alexis Carrel vyvinuli standardy pro čištění a dezinfekci popálenin a ran pomocí roztoků chlornanu sodného, které výrazně snížily úmrtnost. Ve 40. letech 20. století byl uznán význam včasné excize a transplantace kůže a přibližně ve stejné době byla vyvinuta tekutinová resuscitace a vzorce pro její vedení. V 70. letech 20. století vědci prokázali význam hypermetabolického stavu, který následuje po rozsáhlých popáleninách.

Guillaume Dupuytren (1777-1835), který vytvořil klasifikaci popálenin podle stupně.