African Sanctus je hudební dílo britského skladatele Davida Fanshaweho, složené v roce 1972 pro kombinaci živých hlasů a orchestrálního provedení s využitím předem nahraných polních záznamů. Dílo kombinuje části tradiční křesťanské latinské mše se záznamy africké lidové hudby získanými během Fanshaweho expedic.

Vznik a kontext

Skladba vznikla po Fanshaweho cestě podél Nilu v letech 1969–1973. Pořizoval při ní rozsáhlé nahrávky místních písní a rituálních představení, z nichž mnohé dosud nebyly dokumentovány. Forma a trasa jeho putování mu byla symbolicky významná; Fanshawe připomínal, že trasa vytvářela tvar kříže.

Po návratu do Británie z těchto nahrávek sestavil hudební projekt, v němž na jedné straně stojí živý sbor a orchestr, na druhé straně reprodukované polní nahrávky. Tento přístup měl za cíl vytvořit dialog mezi evropskou liturgickou tradicí a africkými hudebními praktikami.

Hudební struktura a princip díla

  • Dílo střídá živé části založené na textech latinské mše s přehrávanými záznamy afrických hlasů a nástrojů.
  • Kontrast a splynutí dvou hudebních světů tvoří jádro posluchačského zážitku – záměrem je zvukový dialog, nikoli prosté aranžmá nahrávek.
  • Fanshawe používal polní nahrávky tak, aby doplňovaly a komentovaly liturgické části, často s důrazem na rytmus a vokální barvu, které jsou pro africké tradice typické.

Instrumentace a provedení

K provedení African Sanctus jsou zapotřebí:

  • sbor
  • sólisté
  • orchestr
  • předem nahraný pásek s polními záznamy

V živých částech sbor obvykle zpívá části latinské mše, zatímco pásek přehrává fragmenty tradičních afrických písní nebo rytmických scén.

Nahrávky: původní zdroje

Fanshaweovy polní nahrávky použité v díle pocházejí zejména z těchto zemí:

Premiéra, název a filmový záznam

  • Skladba byla původně pojmenována African Revelations, později přejmenována na African Sanctus.
  • Poprvé ji provedl sbor Saltarello v Londýně v červenci 1972.
  • Po premiéře následovalo provedení ve vysílání BBC v Den Spojených národů; o několik let později byl natočen dokumentární film zachycující vznik díla a Fanshaweho expedice.

Přijetí, význam a kritika

African Sanctus se stalo Fanshaweho nejznámějším dílem a přispělo k širšímu zájmu o propojení západní vážné hudby s hudbou z jiných kulturních oblastí. Dílo bylo chváleno za zvukovou originalitu a schopnost představit posluchačům málo známé hudební tradice.

Zároveň vyvolalo diskusi o etice polních nahrávek a o otázkách autorských práv, kontextu a spravedlivého ocenění místních interpretů. Tyto otázky jsou součástí širší debaty o způsobech sběru, dokumentace a prezentace lidové hudby v mezinárodním měřítku.

Dědictví a další provedení

Dílo nadále figuruje v repertoáru sborů i festivalů věnovaných křížení žánrů. Je chápáno jako raný a známý příklad pokusů o propojení nahraných etnografických materiálů s klasickou kompoziční praxí, a to jak z hlediska hudebního, tak z pohledu etiky a autorské odpovědnosti.