Aida (opera)

PozadíΣ

V roce 1865 napsal Verdi Dona Carlose pro pařížskou operu. Libreto k této opeře napsali dva mladí muži, z nichž jeden (Camille du Locle) se zasloužil o uvedení Aidy na svět.

Verdi byl v 60. letech 19. století stále nespokojenější s librety. Du Locle mu poslal mnoho libret, komických i tragických. Žádné z nich Verdiho nepotěšilo. Du Locle mu poslal náčrtek Augusta Marietta s vymyšleným příběhem s egyptskou tematikou.

V roce 1869 někdo (pravděpodobně du Locle) požádal Verdiho, aby napsal operu pro vzdálenou zemi. Verdi odmítl; nemohl najít vhodný námět. Počátkem roku 1870 du Locle požádal Verdiho, aby přijal nabídku z předchozí zimy. Tuto operu si objednal egyptský chediv, který chtěl oslavit stavbu nového divadla v Káhiře, jež bylo postaveno na počest Suezského průplavu. Verdi odmítl. Du Locle nadále předkládal návrhy na operní zpracování. Verdiho zaujal pouze jeden. Jednalo se o egyptský náčrtek francouzského egyptologa Augusta Marietta. Du Locle tuto skicu převedl do francouzské prózy. Verdi požádal svého nakladatele o italského libretistu a byl vybrán Antonio Ghislanzoni.

Příběh

Místo: Starověký Egypt

Doba: Neurčeno, dny faraonů

Egypťané jsou ve válce s Etiopany. Aida je Etiopanka, která byla zajata a učiněna otrokyní Amneris, dcery egyptského krále. Aida je dcerou etiopského krále Amonasra. Egypťané o tom nevědí. Amonasro plánuje napadnout Egypt, aby svou dceru osvobodil. Mezitím se do sebe zamilují Aida a Radames, mladý egyptský voják. Radamese miluje i žárlivá a podezíravá Amneris. Cítí, že miluje jinou, ale neví, že je to Aida.

1. dějství

Scéna 1: Sál v paláci egyptského krále v Memfidě.

Radames doufá, že povede egyptskou armádu proti útočícím Etiopanům. Velekněz Ramfis mu řekne, že vůdce armády vybrali bohové. Ramfis odchází, aby králi oznámil volbu bohů. Radames by se rád postavil do čela egyptské armády. Chce to nejen proto, aby získal vojenskou slávu, ale protože doufá, že mu to umožní oženit se s Aidou. O své lásce zpívá v písni "Celeste Aida" ("Božská Aida").

Amneris vstoupí. Je zamilovaná do Radamese. Chtěla by, aby se stal vojenským hrdinou. Obává se, že je zamilovaný do jiné. Všimne si, jak se tváří rozrušeně, když přijde Aida, a přemýšlí, zda je to ta dívka, kterou Radames miluje.

Vstoupí král, velekněz, Ramfis a celý palácový dvůr. Posel oznamuje, že Etiopané v čele s králem Amonasrem táhnou k Thébám. Král říká, že Egypťané musí s Etiopany bojovat. Vůdcem vojska jmenuje Radamese. Zástup odchází do Vulkánova chrámu, kde bude Radames zasvěcen svému úkolu.

Také Aida chce, aby se Radames stal hrdinou. Když zůstane sama, volá: "Ritorna Vincitor" ("Vrať se, vítězi"). Stydí se, že její láska k Radamesovi je v rozporu s láskou k otci a lidu. Prosí bohy, aby se nad ní slitovali: "Numi, pieta del mio soffrir!". ("Bohové, slitujte se nad mým utrpením!")

Scéna 2: Uvnitř Vulkánova chrámu

V temných síních Vulkánova chrámu jsou Radamesovi předány posvátné zbraně. Všichni se modlí za jeho nadcházející zkoušky a za jeho vítězství v bitvě. Kněžky předvádějí posvátný tanec. Slavnostnost této scény ostře kontrastuje s emotivními scénami, které jí předcházely a následovaly. Když scéna končí, Radames se připojuje ke kněžkám při dalších rituálech.

2. dějství

Scéna 1: Amneridina komnata

Druhé dějství se odehrává o dva roky později. Ramadés a egyptská armáda vyhráli bitvu proti Etiopanům. Na oslavu vítězství se konají tance. Amneris chce zjistit, zda se Aida a Radames skutečně milují. Promluví si s Aidou. Předstírá, že je jí líto, že Etiopané (Aidin lid) prohráli bitvu. Aida říká, že nemůže být šťastná, dokud se nedozví, co se stalo s jejím otcem a bratry. Amneris nyní Aidě lže. Řekne jí, že Radames byl zabit. Když se Aida rozpláče, Amneris jí řekne, že to nebyla pravda a že Radames žije. Aidě se uleví, když to slyší. Amneris je nyní rozzlobená. Řekne Aidě, že ví, že se s Radamesem milují. Řekne jí, že ona sama ho také miluje. Vyhrožuje Aidě a říká jí, že ona, Aida, se bude plazit v prachu, zatímco ona, Amneris, se stane královnou.

Scéna 2: Velká brána města Théby

Radames a egyptská armáda vpochodují do města, aby oslavili své vítězství. Etiopané, kteří byli zajati, jsou přivedeni před dav. Jedním z nich je etiopský král Amonasro, otec Aidy, ačkoli Egypťané nevědí, o koho jde. Aida spěchá za svým otcem. Vysvětluje davu, že Amonasro je její otec. Amonasro Egypťanům lže: říká, že etiopský král (samozřejmě on sám) byl zabit v bitvě. Aida, Amonasro a zajatí Etiopané prosí egyptského krále, aby je zachránil, ale Egypťané je chtějí nechat zabít. Radames prosí krále, aby Aidu a Amonasra ušetřil. Král Radamese odmění tím, že se může stát egyptským králem a že se může oženit s jeho dcerou Amneris.

Aida a Amonasro zůstávají jako rukojmí, aby se Etiopané nemstili za svou porážku.

3. dějství

Na břehu Nilu, poblíž Isidina chrámu.

Když se Amneris jde modlit před svatbou, kněží zpívají modlitby. Aida se diví, proč se s ní chce Radames setkat. Amonasro jde za Aidou a řekne jí, že musí od svého milence Radamese zjistit, kudy se chystá pochodovat egyptské vojsko do boje s Etiopany. Aida to nejprve odmítá, ale její otec jí řekne, že pokud to neudělá a její lidé budou zabiti, bude to její vina. Aida si to rozmyslí.

Když přijde Radames, navrhne mu, aby utekli společně. Radames nejprve odmítá, ale Aidě se ho podaří přesvědčit. Řekne jí, kudy se vojsko chystá jít. Amonasro, který tajně naslouchal, pak vyjde z úkrytu a prozradí, že je etiopským králem. Radames má pocit, že zradil svou zemi, protože prozradil vojenské tajemství. Odmítá utéct s Aidou a jejím otcem. Stráže ho zajmou.

4. dějství

Scéna 1: Sál v Chrámu spravedlnosti. Na jedné straně jsou dveře vedoucí do Radamesovy vězeňské cely.

Amneris žádá o schůzku s Radamesem. Radames se odmítá bránit. S úlevou se dozvídá, že Aida je stále naživu a že doufá, že se dostane zpět do své země. Amneris jeho slova neslyší ráda. Radames je postaven před soud. Odmítá se hájit a je odsouzen k smrti.

Scéna 2: Trezor v chrámu

Amneris se chce pokusit zachránit Radamese, který je vězněn v temném sklepení. Radames si myslí, že je sám. Je překvapen a neuvěřitelně šťastný, když tam najde Aidu. Ta se v trezoru ukryla. Řekne mu, že chce zemřít s ním. To je jejich osud. Zatímco se Amneris modlí, Aida umírá Radamesovi v náručí. KONEC

Scénografie Philippe Chaperon pro 1. dějství, 2. scéna, (Káhira, 1871)


Amneris, kostýmy pro premiéru v La Scale (1872)


Teresa Stolzová, první evropská Aida, 1872

Role

Role	Typ hlasu	Premiérové obsazení, 24. prosince 1871. Dirigent: Giovanni Bottesini	Evropská premiéra8. února 1872. Dirigent: Franco Faccio
Aida, etiopská princezna	soprán	Antonietta Anastasi-Pozzoni	Teresa Stolzová
Egyptský král	basy	Tommaso Costa	Paride Pavoleri
Amneris, dcera krále	mezzosoprán	Eleonora Grossi	Maria Waldmann
Radames, kapitán stráže	tenor	Pietro Mongini	Giuseppe Fancelli
Amonasro, etiopský král	baryton	Francesco Steller	Francesco Pandolfini
Ramfis, velekněz	basy	Paolo Medini	Ormando Maini
Posel	tenor	Luigi Stecchi-Bottardi	Luigi Vistarini
Hlas kněžky	soprán	Marietta Allievi
Kněží, kněžky, ministři, velitelé, vojáci, úředníci, Etiopané, otroci a vězni, Egypťané, zvířata a sbor.

Hudba

Hudba v opeře je po celou dobu vynikající. Jsou zde tiché písně neuvěřitelné krásy i velká sborová čísla. Hudba je vesměs slavná, ale mezi nejznámější části patří árie, kterou Radames zpívá na začátku prvního dějství a v níž sní o vítězství v bitvě a o svatbě s etiopskou otrokyní Aidou. Píseň se jmenuje Celeste Aida ("Nebeská Aida"). Sbor v druhé scéně druhého dějství, Gloria all'Egitto, ad Iside ("Sláva Egyptu, Isidě!"), je jedním z nejslavnějších pochodů, které kdy byly napsány.

Adaptace

Opera byla několikrát zfilmována, např. v roce 1953 ve filmu s Lois Maxwellovou a Sophií Lorenovou a v roce 1987 ve švédské produkci.

V roce 1998 byla opera převedena na broadwayský muzikál s hudbou Eltona Johna.