Josip Broz Tito

Raný život

Tito se narodil v chorvatském Komrovci, kde měli jeho rodiče malé hospodářství. Do roku 1905 chodil do vesnické základní školy. V roce 1907 se vyučil strojníkem v Sisaku. V roce 1910 vstoupil do Svazu dělníků a sociálnědemokratické strany Chorvatska a Slavonie. V roce 1913 vstoupil do rakousko-uherské armády a později byl vězněn za protiválečnou propagandu. Během první světové války byl zraněn, zajat a poté vězněn Rusy. Po propuštění se aktivně zapojil do bolševického hnutí. Po Říjnové revoluci vstoupil do Rudých gard (Rusko). V roce 1920 se Tito vrátil do nové Jugoslávie a vstoupil do komunistické strany. Ta byla později v roce 1952 přejmenována na Komunistický svaz Jugoslávie. Tito (Babo) stál v čele komunistické strany od roku 1937 až do své smrti. V roce 1921 byla jugoslávská komunistická strana zakázána. Tito byl v letech 1928 až 1933 vězněn za to, že byl komunista. V roce 1934 se vrátil do Sovětského svazu a byl zapojen jako tajný agent NKVD.

 

Vojenský náčelník

V roce 1937 se Broz vrátil do Jugoslávie a během druhé světové války organizoval za celkové podpory Angloameričanů a sovětských vojsk Lidovou osvobozeneckou armádu proti mocnostem Osy a v občanské válce proti Jugoslávské armádě vlasti, Srbské státní gardě, Chorvatské domobraně a Slovinské domobraně. V roce 1945 Broz nařídil zánik Království Jugoslávie a vytvořil Socialistickou federativní republiku Jugoslávii se šesti republikami: Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie, Srbsko a Slovinsko a dvě autonomní provincie v Srbsku: Vojvodina na severu a Kosovo vedle Albánie.

Diktátor

Tito s komunistickou diktaturou, dramaticky podporovanou špionážní organizací OZNA a politickou policií UDBA, vládl Jugoslávské republice v letech 1945-1980: zakázal monarchii a všechny demokratické strany. Spolu s dalšími politickými osobnostmi založil Hnutí nezúčastněných zemí. Po jeho smrti ovládli politickou situaci další šéfové komunistické strany. Pozdější situace vedla k rozpadu této balkánské země a k válkám v Chorvatsku, Bosně, Srbsku, Černé Hoře, Severní Makedonii a Slovinsku v 90. letech.

 

Smrt

7. ledna a 11. ledna 1980 byl Tito hospitalizován v lékařském středisku v Lublani, hlavním městě Slovinska, s problémy s krevním oběhem v nohou. Brzy poté mu byla kvůli ucpání tepen amputována levá noha a 4. května 1980 v 15:05 hodin, tři dny před svými 88. narozeninami, v Lublaňském lékařském středisku zemřel na gangrénu. Jeho pohřbu se zúčastnila řada světových státníků.

 

Historická kritika

Bylo mi řečeno, že Tito v Jugoslávii zavraždil více než 400 000 opozičníků, než se tam pevně usadil jako diktátor.

- Prezident Spojených států Harry S. Truman

Obvinění ze zavinění souvisí se zločiny spáchanými během druhé světové války a během represí velení Broz Titovy komunistické Jugoslávské republiky, jako jsou masakry ve Foibe a masakry v Kočevském Rogu. Masové hroby jsou důkazem masakrů, historici je obviňují z genocidy a etnických čistek. Obvinění ze zavinění Bleiburského masakru, represí proti chorvatské katolické církvi a potlačení Chorvatského jara neboli MASPOKu. Obvinění z masakru ve Vojvodině spočívá v odvetě vůči Němcům a občanům Maďarska a údajným četnickým Srbům, ale někteří historici považují tyto incidenty také za etnické čistky vůči Němcům a Maďarům, protože během druhé světové války měla německá menšina v okupované Jugoslávii nadřazené postavení vůči jugoslávskému obyvatelstvu. Prezidium AVNOJ vydalo dekret, který nařizoval vládě konfiskaci veškerého majetku nacistického Německa a jeho občanů v Jugoslávii, osob německé národnosti (bez ohledu na státní příslušnost) a kolaborantů. Rozhodnutí nabylo právní moci 6. února 1945. Další obvinění ze zločinů spáchaných na dětech.

Na represích proti Brozu Titovi se podílelo mnoho diktátorových starých přátel, například Milovan Dilas a Vladimir Dedijer, kteří byli oba uvězněni, ale později napsali několik knih s hrubými obviněními proti němu; kritika se snesla na Broz Titův hýřivý životní styl: v roce 1974 měl 32 oficiálních rezidencí, patřil mezi deset nejbohatších mužů na Balkáně, komunista si žil jako král. Broz Tito kolem sebe vybudoval obrovský kult osobnosti.

 

Pohřeb

Pohřeb prezidenta Jugoslávie Josipa Broze Tita se konal 8. května 1980, čtyři dny po jeho smrti 4. května. Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho světových státníků, nepřátel i spojenců.

Byli mezi nimi čtyři králové, 31 prezidentů, šest knížat, 22 premiérů a 47 ministrů zahraničních věcí. Pocházeli z obou stran studené války, ze 128 různých zemí ze 154 tehdejších členů OSN.

V průběhu roku 1979 Tito onemocněl. Dne 7. ledna a znovu 11. ledna 1980 byl Tito hospitalizován v Univerzitním lékařském centru v Lublani. Brzy poté mu byla kvůli ucpání tepen amputována levá noha a 4. května 1980 v 15:05 hodin, tři dny před svými 88. narozeninami, v lublaňském lékařském centru zemřel na gangrénu.

Modrý vlak (oficiální prezidentský vlak) přivezl jeho tělo do hlavního města Bělehradu, kde bylo až do pohřbu uloženo v budově federálního parlamentu.

 
Státní pohřeb Josipa Broze Tita  

Související stránky

• Jugoslávie
• Masakry ve Foibe