Sinn Féin pokračovala ve své politice odmítání účasti ve westminsterském parlamentu i poté, co Adams zvítězil ve volebním obvodu Belfast West. V parlamentních volbách v roce 1992 prohrál svůj mandát s Joem Hendronem ze Sociálnědemokratické a labouristické strany (SDLP). V dalších volbách v květnu 1997 jej však snadno získal zpět.
Pod Adamsovým vedením se Sinn Féin přestala být politickým hlasem Prozatímní IRA a stala se profesionálně organizovanou politickou stranou v Severním Irsku i v Irské republice.
Předseda SDLP John Hume si uvědomil, že by mohlo dojít k vyjednávání o dohodě, a v roce 1988 zahájil s Adamsem tajné rozhovory. Tyto rozhovory vedly k neoficiálním kontaktům s britským úřadem proSeverní Irsko pod vedením státního tajemníka pro Severní Irsko Petera Brookea a s vládou republiky pod vedením Charlese Haugheye - ačkoli obě vlády na veřejnosti tvrdily, že s "teroristy" vyjednávat nebudou.
Tato jednání se stala základem pro pozdější Belfastskou dohodu, jakož i pro prohlášení z Downing Street a společný rámcový dokument.
Tato jednání vedla k příměří IRA v srpnu 1994. Nový irský premiér Albert Reynolds hrál v Humeových a Adamsových rozhovorech klíčovou roli prostřednictvím svého zvláštního poradce Martina Mansergha, který považoval příměří za trvalé. IRA však příměří ukončila kvůli pomalému vývoji situace, částečně i proto, že britský premiér John Major potřeboval hlasy Ulsterské unionistické strany v Dolní sněmovně.
Později došlo k novému příměří a pod vedením bývalého senátora Spojených států Mitchella proběhla jednání mezi týmy britské a irské vlády, Ulsterské unionistické strany, SDLP, Sinn Féin a zástupci loajalistických polovojenských organizací. Výsledkem rozhovorů byla Belfastská dohoda (nazývaná také Velkopáteční dohoda, neboť byla podepsána na Velký pátek 1998). Na základě této dohody byly vytvořeny struktury, které měly ukázat, že někteří obyvatelé irského ostrova jsou Irové a jiní chtějí být Britové. Byla zřízena britsko-irská rada a Severoirské shromáždění.
Byly přeformulovány články 2 a 3 ústavy republiky Bunreacht na hÉireann, které požadovaly svrchovanost nad celým Irskem, a byl zřízen výkonný výbor pro rozdělení moci. V rámci dohody Sinn Féin souhlasila s tím, že se vzdá své abstinenční politiky týkající se "parlamentu šesti hrabství", a obsadila svá místa v novém shromáždění se sídlem ve Stormontu Sinn Féin vedla a řídí ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb a školství ve vládě pro dělbu moci.
Oponenti v republikánské Sinn Féin obvinili Sinn Féin z "zaprodání", když souhlasila s účastí na tzv. "partyzánských shromážděních" v republice a Severním Irsku. Gerry Adams však trval na tom, že Belfastská dohoda poskytuje způsob, jak sjednotit Irsko nenásilnou a legální cestou, podobně jako to řekl Michael Collins o anglo-irské smlouvě v roce 1922
Když Sinn Féin přišla nominovat své dva ministry do Výkonné rady, strana stejně jako SDLP a Demokratická unionistická strana (DUP) nezařadila mezi ministry svého vůdce. (Když později SDLP vybírala nového vůdce, vybrala jednoho ze svých ministrů, Marka Durkana, který se pak rozhodl zůstat ministrem).
Adams zůstává předsedou Sinn Féin, Caoimhghín Ó Caoláin je předsedou parlamentu Sinn Féin v Dáil Éireann a Martin McGuinness je hlavním vyjednavačem a faktickým šéfem strany v Severoirském shromáždění. Jeho syn Gearoid je učitelem na základní škole a reprezentoval hrabství Antrim v gaelském fotbale.
Dne 8. března 2007 byl Adams znovu zvolen do Severoirského shromáždění.
Dne 26. března 2007 se poprvé osobně setkal s vůdcem DUP Ianem Paisleym a dospěli k dohodě o návratu k výkonné moci v Severním Irsku.
