Gerry Adams

Pozadí

Gerry Adams se narodil v západním Belfastu. Má 4 bratry a 5 sester.

Jeho rodiče, Gerry Adams starší a Annie Hannawayová, pocházeli ze silného republikánského prostředí. Adamsův dědeček, rovněž Gerry Adams, byl během irské války za nezávislost členem Irského republikánského bratrstva (IRB). Dva Adamsovi strýcové, Dominic a Patrick Adamsovi, byli internováni (uvězněni bez soudu) vládami v Belfastu a Dublinu. Jeho strýc Dominic byl v polovině 40. let 20. století vysoce postavenou osobou v IRA, nikoli však náčelníkem štábu, jak někteří lidé tvrdí,. Gerry starší vstoupil do IRA, když mu bylo šestnáct let.

Dědeček Adamsovy matky, Michael Hannaway, byl členem Fenians během jejich dynamitové kampaně v Anglii v 60. a 70. letech 19. století. Michaelův syn Billy byl v roce 1918 volebním agentem Éamona de Valery v západním Belfastu, ale po vzniku Fianna Fáil odmítl následovat de Valeru do demokratické a ústavní politiky. Annie Hannawayová byla členkou Cumann na mBan, ženské odnože IRA. Její tři bratři (Alfie, Liam a Tommy) byli rovněž členy IRA.

Raná republikánská kariéra

Koncem 60. let začala v Severním Irsku kampaň za občanská práva, jejímž cílem bylo dosáhnout rovného zacházení s římskými katolíky.Adams byl jejím aktivním podporovatelem a v roce 1967 se stal členem Severoirské asociace pro občanská práva. Místo toho, aby hnutí za občanská práva vedlo ke změnám, došlo k protestům protidemonstrantů zvaných loajalisté. V srpnu 1969 došlo ve velkých severoirských městech Belfast a Derry k nepokojům a vláda Severního Irska požádala britskou armádu o pomoc při udržování kontroly.

Tehdy se obnovila činnost IRA a jejího politického protějšku Sinn Féin. V této době působil v Sinn Féin Gerry Adams. V roce 1970 se republikánské hnutí (tedy mírumilovní politici a bojovníci jako IRA, kteří všichni chtějí, aby Spojené království neovládalo Severní Irsko) rozdělilo. Adams se připojil k aktivní Prozatímní části se sídlem v Belfastu. Oficiální část se sídlem v Dublinu neměla zájem bojovat za lidi v Belfastu a oficiální Sinn Féin se spíše než o sjednocení Irska zajímala o šíření marxismu.

V srpnu 1971 byla v Severním Irsku zavedena internace bez soudu. Adams byl zatčen v březnu 1972 a internován na lodi Maidstone, ale v červnu byl propuštěn na svobodu, aby se mohl zúčastnit tajných jednání v Londýně. Došlo ke krátkodobému příměří a někteří členové IRA se setkali s Williamem Whitelawem, ministrem britské vlády odpovědným za Severní Irsko. V delegaci IRA byli Sean Mac Stiofain (náčelník štábu), Daithi O'Conaill, Seamus Twomey, Ivor Bell, Martin McGuinness a Gerry Adams. IRA trvala na tom, aby se Adams jednání zúčastnil, a proto byl propuštěn z internace, aby se ho mohl zúčastnit. Po neúspěchu rozhovorů pomáhal plánovat bombardovací kampaň v Belfastu známou jako Krvavý pátek. V červenci 1973 byl znovu zatčen a internován v internačním táboře Long Kesh, který byl později nazván Maze Prison. Po pokusu o útěk byl odsouzen k trestu odnětí svobody, který si rovněž odpykal v Maze.

Během hladových stávek v roce 1981 hrál Adams důležitou politickou roli. Hladovka znamenala pro Sinn Féin posílení významu jako politické síly. V roce 1983 byl zvolen předsedou Sinn Féin a stal se prvním poslancem Sinn Féin zvoleným do britské Dolní sněmovny od 50. let 20. století. Po jeho zvolení (poslancem za Belfast West) zrušila britská vláda zákaz jeho cestování do Británie. V souladu s politikou Sinn Féin odmítl zasedat v Dolní sněmovně.

Dne 14. března 1984 byl Adams vážně zraněn při pokusu o atentát, když několik ozbrojenců Ulster Freedom Fighters (UFF) vypálilo asi dvacet ran do auta, v němž cestoval. Po střelbě zadrželi policisté v civilu v utajení tři podezřelé, kteří byli později usvědčeni a odsouzeni. Jedním z těchto tří byl John Gregg. Adams tvrdil, že britská armáda o útoku předem věděla a umožnila jeho uskutečnění.

Údajné členství v IRA

Adams často prohlašoval, že nikdy nebyl členem Prozatímní irské republikánské armády (IRA). Několik spisovatelů a novinářů, například Ed Moloney, Richard English, Peter Taylor a Mark Urban, však uvedlo, že Adams byl v 70. letech 20. století členem vedení IRA. Adams označil Moloneyho tvrzení za "pomlouvačná".

Předseda Sinn Féin

V roce 1978 se Gerry Adams stal spolupředsedou Sinn Féin a vedl výzvu proti vedení Sinn Féin, které tvořili předseda Ruairí Ó Brádaigh a spolupředseda Dáithí Ó Conaill. Mezi dalšími podporovateli Adamse, kteří pocházeli z Belfastu, byli Jim Gibney, Tom Hartley a Danny Morrison. Někteří tvrdí, že Ruairí Ó Brádaigh byl tradičnějším irským nacionalistou a že severní vedení, které Adamse obklopovalo, chtělo jednat rychleji a jinak, kdyby muselo.

Příměří mezi IRA a Velkou Británií z roku 1975 je často považováno za událost, která zahájila boj proti původnímu vedení Prozatímní Sinn Féin, o němž se říkalo, že je jižanského původu a že v něm dominují jižané jako Ó Brádaigh a Ó Conaill. Tehdejší náčelník štábu IRA Seamus Twomey byl však vysoce postavenou osobností z Belfastu. Také další členové vedení žili na severu, včetně Billyho McKeeho z Belfastu. Adams se měl stát nejvyšším představitelem severního velení IRA, protože chtěl pouze vojenskou akci, ale během pobytu ve vězení Adams začal o svých myšlenkách přemýšlet a stal se více politickým.

Tvrdí se, že "prozatímní" republikánství bylo založeno na odporu vůči komunistické politice "široké fronty" Oficiální IRA vedené Cathalem Gouldingem, ale i to je zpochybňováno.

Jedním z hlavních důvodů, proč byla v prosinci 1969 založena Prozatímní IRA a v lednu 1970 prozatímní Sinn Féin, bylo to, že lidé jako Ó Brádaigh, O'Connell a Billy McKee chtěli nové politické orgány a nechtěli pracovat ve stávajících orgánech, jako byl parlament v Londýně, nebo s nimi spolupracovat. Dalším důvodem bylo selhání gouldingského vedení při obraně nacionalistických oblastí před útoky loajalistů a někdy i policie. Na sjezdu IRA v prosinci 1969 a Sinn Féin Ard Fheis (irský výraz pro stranickou konferenci nebo konvent) v lednu 1970 delegáti odhlasovali účast v dublinském (Leinster House), belfastském (Stormont) a londýnském (Westminster) parlamentu, organizace se rozdělily na prozatímní a oficiální část. Gerry Adams, který se k Republikánskému hnutí připojil počátkem 60. let, přešel k Provizorům až později v roce 1970.

Konec abstinence

Republikáni jako Ruairí Ó Brádaigh tvrdili, že jediným legitimním státem v Irsku je Irská republika vyhlášená v roce 1916. Říkali, že legální vládou je Armádní rada IRA, protože poslední zbývající poslanci druhé Dáilské smlouvy, kteří byli proti Irsku, z nich udělali vládu. (Adams s touto myšlenkou republikánské politické legitimity donedávna souhlasil - ve svém projevu na Sinn Féin Ard Fheis v roce 2005 ji však odmítl).

Když Sinn Féin získala křesla v britském nebo irském parlamentu, nikdy se do nich nedostala. Na svém Ard Fheis v roce 1986 Sinn Féin změnila své stanovy a umožnila svým členům zasedat v dublinském parlamentu (Leinster House/Dáil Éireann). To přimělo Ruairího Ó Brádaigha, aby vedl malý odchod, stejně jako to udělal o několik let dříve, aby vytvořil Provizorní Sinn Féin. Tato menšina, která stále věřila v abstinenci, si říkala Republikánský Sinn Féin (nebo irsky Sinn Féin Poblachtach) a tvrdí, že oni jsou ten pravý Sinn Féin.

Adamsovo vedení Sinn Féin podporovala skupina ze severu, k níž patřili Danny Morrison a Martin McGuinness. Adams a další časem poukazovali na volební vítězství Sinn Féin na počátku a v polovině 80. let, kdy byli do britské Dolní sněmovny a Dáil Éireann zvoleni hladovkáři Bobby Sands a Kieran Doherty, a prosazovali, aby se Sinn Féin stala více politickou a méně polovojenskou. Tato politika byla úspěšná a Adams a McGuinness a další byli zvoleni do Dolní sněmovny, ale nikdy se jí nezúčastnili. Sinn Féin se ve Westminsteru stále zdržuje hlasování.

Hlasový zákaz

V té době o Adamsovi věděla většina obyčejných lidí v Británii, protože ho nemohli slyšet. Premiérka Margaret Thatcherová zakázala rozhlasovým a televizním stanicím vysílat jeho hlas. Takto byly zakázány všechny irské republikánské organizace a loajalistické teroristické organizace, ale Adams byl jedinou dostatečně významnou osobou, která se mohla pravidelně objevovat v televizi. Tento zákaz byl zaveden poté, co BBC poskytla rozhovor Martinu McGuinnessovi. a britská vláda se domnívala, že některé skupiny získávají příliš velkou publicitu.

Podobný zákaz, známý jako § 31, platil v Irské republice od 70. let 20. století. Média však brzy našla způsob, jak zákaz obejít, nejprve pomocí titulků, později a stále častěji pomocí herců, kteří četli jeho slova přes záběry, na nichž mluví.

Z tohoto zákazu si dělali legraci v kreslených filmech a satirických televizních pořadech, zejména ve filmu Spitting Image a v pořadu The Day Today. Kritizovaly ho také organizace na ochranu svobody slova po celém světě a osobnosti britských médií, včetně generálního ředitele BBC Johna Birta a zahraničního redaktora BBC Johna Simpsona. Zákaz zrušil premiér John Major 17. září 1994.

Přechod do hlavního politického proudu

Sinn Féin pokračovala ve své politice odmítání účasti ve westminsterském parlamentu i poté, co Adams zvítězil ve volebním obvodu Belfast West. V parlamentních volbách v roce 1992 prohrál svůj mandát s Joem Hendronem ze Sociálnědemokratické a labouristické strany (SDLP). V dalších volbách v květnu 1997 jej však snadno získal zpět.

Pod Adamsovým vedením se Sinn Féin přestala být politickým hlasem Prozatímní IRA a stala se profesionálně organizovanou politickou stranou v Severním Irsku i v Irské republice.

Předseda SDLP John Hume si uvědomil, že by mohlo dojít k vyjednávání o dohodě, a v roce 1988 zahájil s Adamsem tajné rozhovory. Tyto rozhovory vedly k neoficiálním kontaktům s britským úřadem proSeverní Irsko pod vedením státního tajemníka pro Severní Irsko Petera Brookea a s vládou republiky pod vedením Charlese Haugheye - ačkoli obě vlády na veřejnosti tvrdily, že s "teroristy" vyjednávat nebudou.

Tato jednání se stala základem pro pozdější Belfastskou dohodu, jakož i pro prohlášení z Downing Street a společný rámcový dokument.

Tato jednání vedla k příměří IRA v srpnu 1994. Nový irský premiér Albert Reynolds hrál v Humeových a Adamsových rozhovorech klíčovou roli prostřednictvím svého zvláštního poradce Martina Mansergha, který považoval příměří za trvalé. IRA však příměří ukončila kvůli pomalému vývoji situace, částečně i proto, že britský premiér John Major potřeboval hlasy Ulsterské unionistické strany v Dolní sněmovně.

Později došlo k novému příměří a pod vedením bývalého senátora Spojených států Mitchella proběhla jednání mezi týmy britské a irské vlády, Ulsterské unionistické strany, SDLP, Sinn Féin a zástupci loajalistických polovojenských organizací. Výsledkem rozhovorů byla Belfastská dohoda (nazývaná také Velkopáteční dohoda, neboť byla podepsána na Velký pátek 1998). Na základě této dohody byly vytvořeny struktury, které měly ukázat, že někteří obyvatelé irského ostrova jsou Irové a jiní chtějí být Britové. Byla zřízena britsko-irská rada a Severoirské shromáždění.

Byly přeformulovány články 2 a 3 ústavy republiky Bunreacht na hÉireann, které požadovaly svrchovanost nad celým Irskem, a byl zřízen výkonný výbor pro rozdělení moci. V rámci dohody Sinn Féin souhlasila s tím, že se vzdá své abstinenční politiky týkající se "parlamentu šesti hrabství", a obsadila svá místa v novém shromáždění se sídlem ve Stormontu Sinn Féin vedla a řídí ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb a školství ve vládě pro dělbu moci.

Oponenti v republikánské Sinn Féin obvinili Sinn Féin z "zaprodání", když souhlasila s účastí na tzv. "partyzánských shromážděních" v republice a Severním Irsku. Gerry Adams však trval na tom, že Belfastská dohoda poskytuje způsob, jak sjednotit Irsko nenásilnou a legální cestou, podobně jako to řekl Michael Collins o anglo-irské smlouvě v roce 1922

Když Sinn Féin přišla nominovat své dva ministry do Výkonné rady, strana stejně jako SDLP a Demokratická unionistická strana (DUP) nezařadila mezi ministry svého vůdce. (Když později SDLP vybírala nového vůdce, vybrala jednoho ze svých ministrů, Marka Durkana, který se pak rozhodl zůstat ministrem).

Adams zůstává předsedou Sinn Féin, Caoimhghín Ó Caoláin je předsedou parlamentu Sinn Féin v Dáil Éireann a Martin McGuinness je hlavním vyjednavačem a faktickým šéfem strany v Severoirském shromáždění. Jeho syn Gearoid je učitelem na základní škole a reprezentoval hrabství Antrim v gaelském fotbale.

Dne 8. března 2007 byl Adams znovu zvolen do Severoirského shromáždění.

Dne 26. března 2007 se poprvé osobně setkal s vůdcem DUP Ianem Paisleym a dospěli k dohodě o návratu k výkonné moci v Severním Irsku.