Elijah

Vdova v Sareptě

Eliáš se vydal za králem Achabem, který zavrhl Boha kvůli své ještě hříšnější manželce Jezábel z Týru, která byla symbolem nevěrnosti Izraele. Přišel k Achabovi a Bůh jeho ústy řekl (1. Královská 17. kapitola, NIV): "Jakože žije Hospodin, Bůh Izraele, jemuž sloužím, nebude v příštích několika letech ani rosa, ani déšť, leda na mé slovo."
Eliáš se tedy řídil Hospodinovým příkazem, "odešel na východ a ukryl se v Keritské rokli na východ od Jordánu". "Napil se z potoka a Bůh nařídil, aby ho tam krmili krkavci".
Krkavci mu ráno nosili chléb a maso a večer chléb a maso a on pil z potoka (protože nepršelo, jak prorokoval).

Pak ale potok vyschl, protože pršelo tak málo, a Eliáš dostal poselství od Hospodina: "Okamžitě jdi do Sidonské Sarepty a zůstaň tam. Přikázal jsem jedné tamní vdově, aby tě zásobovala potravinami" (1 Kr 17,9).
Eliáš se tedy vydal a potkal vdovu, která sbírala klacky, aby připravila poslední jídlo pro svého syna a pro sebe.
Když ji však zavolal a požádal ji, aby mu přinesla nějakou nádobu ve vodě a chléb, namítla: "Jakože žije
Hospodin, tvůj Bůh, nemám žádný chléb - jen hrst mouky v nádobě a trochu oleje ve džbánu. Sbírám pár klacíků, abych si je vzala domů a připravila jídlo pro sebe a svého syna, abychom ho snědli - a zemřeli." (Mt 24, 12).
Eliáš pak vdově řekl: "Neboj se. Jdi domů a udělej, co jsi řekla. Nejprve však z toho, co máš, udělej pro mě malý chléb a přines mi ho, a pak udělej něco pro sebe a svého syna. Neboť toto říká Hospodin, Bůh Izraele: 'Sklenice s moukou se nevyčerpá a džbán s olejem nevyschne až do dne, kdy Hospodin dá zemi déšť."" Vdova tedy udělala, jak jí Eliáš řekl, a v domě vdovy bylo dost jídla pro všechny.

Pak ale syn vdovy onemocněl. Nakonec se mu přitížilo a přestal dýchat.
Vdova si začala dělat velké starosti a zavolala Eliáše: "Co proti mně máš, muži Boží? Přišel jsi mi připomenout můj hřích a zabít mého syna?" "Ne," odpověděla Eliška.
Eliáš jí odpověděl: "Dej mi svého syna." A vdova mu odpověděla: "
Dej mi svého syna." Vzal ho, odnesl do horní místnosti, kde bydlel, a položil ho na své lůžko. Pak zvolal k Hospodinu: "Hospodine, můj Bože, přivolal jsi tragédii i na tuto vdovu, u které bydlím, tím, že jsi způsobil smrt jejího syna?" Pak se třikrát natáhl na chlapce (pravděpodobně proto, aby mu poskytl své tělesné teplo, ačkoli jeho modlitba ukazuje, že očekával, že se život dítěte vrátí jako odpověď na modlitbu, nikoli fyzickým dotykem), a zvolal k Pánu: "Pane, můj Bože, ať se tomuto chlapci vrátí život!" A chlapec se vrátil k životu, čímž žena uznala, že Eliáš je "muž Boží a že slovo Hospodinovo z tvých úst je pravda": toto vyznání Hospodinův lid Izrael neučinil. Toto je první příklad vzkříšení mrtvého v Bibli.

Obadjáš a Achab

Potom se Eliáš vydal "představit se Achabovi", jak mu přikázal Hospodin, a setkal se s Obadiášem, čestným mužem, který zachoval věrnost Hospodinu a ukryl 100 Božích kněží, které se král Achab pokusil zabít. Obadjáš poznal Eliáše, uctivě se poklonil až k zemi a zvolal: "Jsi to opravdu ty, můj pane Eliáši?" "Ano," odpověděl Obadjáš. Eliáš odpověděl, že ano, a přikázal mu, aby šel a řekl Achabovi, že je zde. Obadjáš odmítl a zvolal: "Co jsem ti udělal špatného, že vydáváš svého služebníka Achabovi na smrt?" a prohlásil, jak "ukryl sto Hospodinových proroků ve dvou jeskyních, po padesáti v každé, a zásobil je jídlem a vodou." A že kdyby Achab přišel a viděl, že Eliáš je pryč a není zde, určitě by ho zabil.

O to klidněji Eliáš odpověděl: "Jakože žije Hospodin Všemohoucí, jemuž sloužím, jistě se dnes Achabovi představím." Obadjáš se tedy vydal vstříc Achabovi a oznámil mu to a Achab se vydal vstříc Eliášovi. Pohádali se a Eliáš Achabovi řekl, aby "svolal lid z celého Izraele" na setkání s ním na horu Karmel a aby "přivedl čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašerových, kteří jedí u Jezábelina stolu". A kupodivu ho Achab poslechl.

Když pak byli svoláni všichni Izraelci a Baalovi proroci, připravili dva oltáře - jeden pro Eliáše a Hospodina, Boha Izraele - a jeden pro Baalovy kněze. Eliáš pak přistoupil k lidu a řekl: "Jak dlouho budete váhat mezi dvěma názory? Je-li Hospodin Bůh, následujte ho, je-li však Bál, následujte ho." Lid však nic neřekl, a tak pokračoval: "Já jsem jediný z Hospodinových proroků, který zůstal, ale Baal má čtyři sta padesát proroků. Sežeňte pro nás dva býky. Ať si vyberou jednoho pro sebe, ať ho rozsekají na kusy a položí na dřevo, ale ať ho nezapálí. Já připravím druhého býka a položím ho na dřevo, ale nezapálím ho. Vy pak vzývejte jméno svého boha a já budu vzývat jméno Hospodinovo. Bůh, který odpovídá ohněm - to je Bůh." (1. Královská 18,20)

Lidé s tím souhlasili a udělali, co Eliáš řekl. Všichni Baalovi kněží pak připravili býka a celé ráno až do poledne vzývali Baala. "Ó Baale, odpověz nám!" Ale takzvaný Baal vůbec neodpověděl - a proroci byli unavení a sklíčení. Eliáše to však potěšilo a popichoval je (1 Kr 18,27): "Křičte hlasitěji! Jistě je to bůh! Možná je hluboce zamyšlený, zaneprázdněný nebo na cestách. Možná spí a je třeba ho probudit." A tak se stalo. Křičeli tedy ještě hlasitěji a divoce se sekali meči a oštěpy, jak bylo jejich zvykem, až jim z ran tekla krev. Když pominulo poledne, přišla řada na Eliáše - a baalským prorokům už nikdo nevěnoval pozornost -, a tak připravil oběť a nařídil (1 Kr 18,33): "Naplňte čtyři velké nádoby vodou a vylijte ji na oběť a na dřevo." Eliáš se tedy vydal na cestu, aby obětoval.

(verš 34) Řekl: "Udělejte to znovu!" A oni to udělali znovu a potřetí, jak řekl. Když pak bylo vody tolik, že stékala do příkopu, vystoupil a modlil se (1 Kr 18,36-37): "Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať je dnes známo, že jsi Bůh v Izraeli a že jsem tvůj služebník a že jsem to všechno udělal na tvůj rozkaz. Odpověz mi, Hospodine, odpověz mi, ať tento lid pozná, že ty, Hospodine, jsi Bůh a že znovu obracíš jejich srdce."

Pak padl Hospodinův oheň a spálil oběť, dřevo, kamení i zeminu a olízl i vodu v příkopu. Všichni lidé se zhrozili, "padli na kolena" a činili pokání. Pak všichni popadli Baalovy proroky, jak jim to řekl Eliáš, a pobili je v údolí Kišon. Achab odešel jíst a pít, jak mu řekl Eliáš. Když pak vystoupil na horu Karmel a sedmkrát se zeptal svého služebníka, zda něco nevidí nad oceánem, služebník mu po sedmé odpověděl - "Z moře stoupá oblak malý jako lidská dlaň." A tak se stalo, že se Achab vydal na cestu. Eliáš řekl svému služebníkovi, aby Achabovi oznámil, že má jít domů, protože se blíží velký liják. Achab se vrhl do svého vozu a uháněl domů, ale "na Eliáše padla Hospodinova moc, zastrčil si plášť za opasek a běžel před Achabem až do Jizreelu".

Eliáš utíká na Choréb

Potom Achab vyprávěl Jezábel, co se stalo s Eliášem a jak izraelský lid zabil Baalovy proroky. Jezábel se rozzlobila a poslala Eliášovi vzkaz, že "zítra touto dobou" učiní jeho "život podobným životu jednoho z nich", čímž měla na mysli Baalovy proroky.
Eliáš dostal strach, utekl do Beer-šeby v Judsku, nechal tam svého služebníka a vydal se napřed na jednodenní cestu pouští. Nakonec přišel k jednomu košatému stromu, sedl si pod něj a modlil se, aby zemřel (1 Kr 19,4). "Už toho mám dost, Pane," stěžoval si nešťastně, "vezmi si můj život, nejsem o nic lepší než moji předkové". Lehl si a usnul. Hospodin však poslal anděla, aby ho probudil a nakrmil vodou a chlebem "pečeným nad žhavým uhlím". Eliáš se najedl a napil a znovu ulehl, anděl se znovu vrátil, probudil ho a dal mu další jídlo. Posílen tímto jídlem Eliáš vstal a putoval čtyřicet dní a čtyřicet nocí, dokud nedošel na Choréb, Boží horu. Tam vešel do jeskyně a přenocoval.

Hospodin se mu zjevil a zeptal se ho: "Co tu děláš, Eliáši?" Neodpověděl na Hospodinovu otázku, ale místo toho vyprávěl, jak "velmi horlil pro Pána, Boha všemohoucího" a jak se k němu Izraelci chovali nespravedlivě. Hospodin mu řekl, aby vyšel a postavil se na horu před Hospodinovu tvář. Tehdy Hospodin seslal velký a silný vítr, zemětřesení a oheň, ale ani v jednom z nich Hospodin nebyl; nakonec přišel s mírným šepotem a Eliáš vyšel ven a přetáhl si plášť přes obličej. Hospodin se mu snažil všemi těmi větry, zemětřeseními a požáry ukázat, že Hospodin není vždy přísný, ale že je spíše mírný. Hospodin se znovu zeptal: "Co tu děláš, Eliáši?" Ale Eliáš otázku opět ignoroval a stěžoval si, jak byl "horlivý pro Pána, Boha všemohoucího". Hospodin mu tedy řekl, aby šel pomazat mnoho nových politických a náboženských vůdců, a on tak učinil. Za svého dalšího proroka a společníka si vzal Elizea.

Eliáš a Achazjáš

Po Achabově smrti byl Achazjáš korunován králem a onemocněl. Poslal proto několik lidí, aby se poradili s Baal-Zebubem, bohem Ekronu, zda se uzdraví. Bůh se však velmi rozhněval a řekl Eliášovi, aby prorokoval proti Ochoziášovi. Eliáš se tedy cestou vydal vstříc služebníkům a řekl jim (2 Kr 1,6), jak mu přikázal Hospodin: "Vraťte se ke králi, který vás poslal, a řekněte mu: 'Toto praví Hospodin: Je to proto, že v Izraeli nebyl Bůh, že posíláte lidi, aby se radili s Baal-Zebubem, bohem Ekrónu? Proto (kvůli tomu) neopustíš lůžko, na němž ležíš. Určitě (jistě) zemřeš!"" A poslové udělali, co mu bylo řečeno. Na otázky krále Achazjáše popsali Eliáše jako "muže s vlasovým oděvem a s koženým opaskem kolem pasu". Eliášův plášť byl pravděpodobně z ovčí kůže nebo velbloudí srsti, podobně jako plášť Jana Křtitele, a ukazoval velký rozdíl od ostatních bohatých, dobře oblečených lidí té doby. Protestoval proti sobectví krále a vyšších vrstev. Král podle tohoto popisu Eliáše poznal (protože se Eliáš mnohokrát setkal s Achabem, jeho otcem) a poslal pro něj velitele a padesát mužů. Možná si Achazjáš myslel, stejně jako mnoho lidí v té době, kteří nevěřili v Boha, že když Eliáše zabije nebo ho donutí změnit kletbu, nestane se tak.

Velitel, kterého poslal, řekl Eliášovi, který seděl na vrcholu kopce: "Muži Boží, král říká: 'Sestup dolů!'" Achazjáš se snažil podřídit proroka Eliáše své, královské moci. Podle smlouvy (zaslíbení) Izraele s Bohem měl být král pod mocí Hospodinova slova, které pronášeli jeho proroci.

Ale Eliáš nesestoupil, nýbrž řekl (2 Kr 1,10): "Jsem-li muž Boží, ať sestoupí oheň z nebe a pohltí tebe i tvých padesát mužů! Vtom z nebe spadl oheň a pohltil velitele i jeho muže. Eliáš tím králi ukazoval, že v Izraeli je král pouze služebníkem skutečného krále, Boha. Později Ježíš varoval své učedníky, když se snažili přivolat oheň, aby zničil Samařany, ne proto, aby neschvaloval to, co Eliáš udělal, ale proto, aby svým učedníkům ukázal, že problém mezi Eliášem a králem a nevěrností Samařanů je zcela jiný.

Král poslal za Eliášem jiného velitele s jeho padesáti muži a i oni shořeli ohněm. Nakonec král poslal třetího velitele s jeho padesáti muži, který "...padl před Eliášem na kolena...", poklonil se mu a pokorně ho požádal, aby přišel. Hospodinův anděl Eliášovi řekl, aby sestoupil, a tak sestoupil a znovu králi řekl: "Určitě zemřeš!" Král se tedy vrátil a řekl mu: "Jdi dolů! "A tak zemřel podle Hospodinova slova, které Eliáš pronesl". (2. Královská 1,17)

Nanebevstoupení

Poté šel Eliáš za Elíšou a oba se vydali na cestu z Gilgálu. Elijáš řekl Elíšovi: "Zůstaň tady, Hospodin mě poslal do Bét-elu." Elijáš však trval na tom, že půjde, a tak spolu sestoupili do Bét-elu.
Družina proroků v Bét-elu vyšla k Elíšovi a zeptala se ho: "Víš, že ti Hospodin dnes vezme tvého mistra?" Elíša odpověděl: "Ne," odpověděl. Elíša řekl, že to ví, ale varoval je, aby o tom nemluvili. Elijáš mu tedy řekl, aby tam zůstal a že ho Hospodin poslal k Jordánu samotného, ale Elíša neuposlechl a trval na tom, že půjde s Elijášem. Elijáš se tedy zeptal: "Řekni mi, co pro tebe mohu udělat, než budu od tebe vzat?" Elíša odpověděl: "Ne: "Dovol mi zdědit dvojnásobný díl tvého ducha." Eliáš tedy souhlasil, ale jen pokud se Elíša postará o to, aby byl vzat do nebe. Procházeli se, když se náhle objevil ohnivý vůz a ohniví koně, kteří je od sebe oddělili, a Eliáš se ve vichru vznesl do nebe. Elíša zvolal: "Můj otče! Můj otče! Vozy a jezdci Izraele!" Elíša ukázal Eliáše jako symbol skutečné síly Izraele. Elíša zvedl Eliášův plášť a použil jej k rozdělení vody v řece Jordánu: tento plášť tedy symbolizoval, že Elíša nyní zaujal Eliášovo místo.