Konference ve Wannsee byla setkáním vysokých představitelů nacistické německé vlády. Konala se 20. ledna 1942 na berlínském předměstí Wannsee. Na konferenci bylo vedoucím představitelům vládních úřadů, které se zabývaly Židy, sděleno, že Adolf Eichmann byl pověřen vedením "konečného řešení židovské otázky" (německy "die Endlösung der Judenfrage"). Očekávalo se, že tento plán plně podpoří. Heydrich předložil plán na odsun židovského obyvatelstva Evropy a francouzské severní Afriky (Maroko, Alžírsko a Tunisko) do Německem okupovaných oblastí ve východní Evropě. Ti lidé, kteří byli schopni, měli být nasazeni na práci při stavbě silnic. Předpokládalo se, že budou upracováni k smrti. Ti, kteří přežili, budou po dokončení projektů popraveni. Plán nebyl nikdy realizován podle plánu, protože byl založen na pokračující německé okupaci polských a sovětských zemí. Místo toho, jak sovětská armáda postupně zatlačovala německé linie, byla většina Židů z Němci okupované Evropy poslána do koncentračních táborů nebo táborů smrti, případně zabita tam, kde žila. Díky úsilí historika Josepha Wulfa je dnes dům ve Wannsee, kde se konference konala, památníkem holocaustu.