Die Wende

Začátky

Události ve Wende byly součástí pádu komunismu v celé východní Evropě, například v Polsku, Maďarsku nebo Československu. Brzy v těchto zemích došlo k reformám. V srpnu 1989 otevřelo Maďarsko své hranice s Rakouskem a mnoho turistů z východního Německa překročilo hranice a uprchlo do západních zemí.

V září už východní Němci nesměli do Maďarska. Brzy se stále více východních Němců vydávalo na západoněmecká velvyslanectví ve Varšavě a zejména v Praze. Brzy se na pražském velvyslanectví nacházelo více než 4 000 lidí. Západní Německo mohlo dosáhnout toho, že východní Německo dovolilo svým lidem odjet. Dne 30. září 1989 přijel do Prahy západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher a na zahradě velvyslanectví řekl východním Němcům, že mohou odejít. Ti cestovali do západního Německa vlaky, které jezdily přes NDR. V prvních říjnových dnech odjelo z Prahy do západního Německa ještě více východních Němců.

Pondělní demonstrace

V samotné NDR vznikly některé opoziční skupiny, například Neues Forum ("Nové fórum"), Demokratischer Aufbruch ("Demokratické probuzení") nebo Demokratie Jetzt ("Demokracie teď").

Od října 1989 se konalo mnoho demonstrací proti SED a za demokracii a lidská práva. V Lipsku se lidé každé pondělí scházeli v kostele, který se jmenuje Nikolaikirche. Modlili se za mír a svobodu a poté vyšli ven a demonstrovali. Tyto demonstrace se nazývají Montagsdemonstrationen ("Pondělní demonstrace").

7. října 1989 se konaly 40. "narozeniny" NDR. SED uspořádala ve Východním Berlíně a dalších městech velké oslavy a festivaly. Zároveň v ulicích protestovalo mnoho lidí a více než 1 000 z nich bylo zatčeno. V Plauen na jihu východního Německa se sešlo mnoho lidí na demonstraci. O dva dny později, 9. října, se konala další pondělní demonstrace v Lipsku. Centrem města pokojně prošlo asi 70 000 lidí, které policie ani Státní bezpečnost (Stasi) nijak nezastavily.

18. října se hlavní představitelé SED rozhodli, že jejich předseda Erich Honecker musí odstoupit. Novým předsedou SED (Generalsekretär des Zentralkomitees der SED, "generální tajemník Ústředního výboru SED") a hlavou státu (Staatsratsvorsitzender, "předseda Státní rady") se stal Egon Krenz. Řekl, že chce zahájit "Wende", ale demonstranti stále chtěli, aby se SED vzdala veškeré moci.

Demonstrace v Plavně 30. října 1989

Pád zdi

4. listopadu se na Alexanderplatzu ve východním Berlíně konala velká demonstrace. Zúčastnilo se jí více než 400 000 lidí a demonstraci vysílala v přímém přenosu východoněmecká televize.

Vláda NDR projednala nový zákon o cestách do západního Německa a dalších zemí. Večer 9. listopadu 1989 se konala tisková konference s tiskovým tajemníkem ústředního výboru SED Günterem Schabowskim. Těsně před touto tiskovou konferencí předal Egon Krenz Schabowskému list papíru o novém zákonu o cestování. Než tisková konference skončila, položil Schabowskému jeden italský novinář otázku týkající se svobody cestování. Schabowski přečetl svůj list papíru, na kterém stálo, že každý by měl mít možnost opustit zemi a vrátit se, kdykoli se mu zachce. Na otázku, kdy by toto pravidlo mělo vstoupit v platnost, Schabowski odpověděl "ihned" a "okamžitě".

Tiskovou konferenci sledovalo mnoho lidí v televizi a západoněmecká masmédia informovala, že NDR chce "okamžitě" otevřít hranice. A tak se stále více východních Němců vydávalo ke zdi, aby se přesvědčili, zda je to pravda. Když viděli, že zeď je stále zavřená, byli stále rozzlobenější. Po 23. hodině byly hranice otevřeny na jednom hraničním přechodu, na Bornholmer Straße, a brzy následovaly další přechody. V tu noc se spousta lidí vydala do Západního Berlína a zpět. V následujících dnech a týdnech navštívily západní Německo tisíce lidí.

Schabowského tisková konference 9. listopadu 1989


Východoněmečtí cestující na cestě do západního Německa, 12. listopadu 1989

"Kulaté stoly" a konec Stasi

Dne 13. listopadu 1989 se Hans Modrow stal novým ministrem-prezidentem NDR. Zřídil Kulatý stůl pro politická rozhodnutí. U kulatého stolu zasedali členové SED a jejích masových organizací, zástupci opozičních skupin a církví. Ve městech, městečkách a vesnicích vznikla i řada dalších kulatých stolů.

Mnoho lidí v NDR se stále obávalo ministerstva státní bezpečnosti, které bylo známé jako Stasi. Modrow toto ministerstvo přejmenoval na Amt für Nationale Sicherheit ("Úřad národní bezpečnosti"; AfN). AfN začal ničit dokumenty, které během let shromáždil. Opoziční síly chtěly dokumenty zachovat, a proto v prosinci 1989 a lednu 1990 obsadily všechny úřady Stasi v zemi. Jako poslední bylo 15. ledna 1990 obsazeno ústředí Stasi ve východním Berlíně.

Volby zdarma

Dne 18. března 1990 se konaly svobodné volby do východoněmeckého parlamentu, Volkskammeru (Lidové komory). V těchto volbách zvítězila strana Allianz für Deutschland ("Aliance pro Německo"), která si přála připojení NDR k Západnímu Německu. Nejvýznamnější stranou Aliance byla CDU a její předseda Lothar de Maizière se stal novým ministerským předsedou NDR. Nová vláda zahájila proces sjednocení, který nakonec skončil 3. října 1990.