Sjednocení Německa

Během studené války (1945 - 1989)

Po druhé světové válce vytvořili vítězové čtyři spojenecké okupační zóny v Německu. V roce 1949 byly francouzská, britská a americká zóna spojeny do Spolkové republiky Německo, známé také jako "Západní Německo", zatímco ze sovětské zóny byl vytvořen samostatný stát známý jako Německá demokratická republika nebo "Východní Německo".

Během studené války bylo západní Německo demokratickou zemí (politici byli voleni ve svobodných volbách), bylo spojencem Spojených států amerických a mělo kapitalistický hospodářský systém (podniky vlastnili občané). Východní Německo bylo komunistickou zemí, státem jedné strany. Komunistická strana vládla po celou dobu, volby byly pouze na oko a všechny podniky vlastnil stát. Stejně jako ostatní státy sovětského bloku bylo kontrolováno Sovětským svazem.

Poté, co západoněmecká ekonomika začala v 50. letech 20. století stále rychleji růst, zatímco východoněmecké ekonomice se příliš nedařilo, se mnoho lidí přestěhovalo z východního do západního Německa. Aby se tato emigrace zastavila, byla v roce 1961 východoněmeckými silami uzavřena hranice mezi východním a západním Německem. Tato hranice byla součástí železné opony. V letech 1961-1989 bylo opuštění východního Německa velmi obtížné a velmi nebezpečné. Oficiální schválení odchodu z východního Německa trvalo roky a lidé, kteří o něj žádali, byli často špehováni východoněmeckou policií. Mnoho lidí, kteří se pokusili uprchnout přes hranice, bylo zastřeleno.

Pád zdi (1989)

V roce 1989 začal sovětský vůdce Michail Gorbačov otevírat Sovětský svaz Západu. Mnoho komunistických zemí následovalo jeho příkladu. Východní Německo se snažilo tento trend ignorovat, ale během roku 1989 se uvnitř země rozrostly veřejné protesty. Po určitých snahách o udržení stability země byly 9. listopadu 1989 hranice konečně otevřeny. Přeměna východního Německa na demokratickou zemi začala téměř okamžitě. Během následujících 11 měsíců byly mezi východním a západním Německem, Francií, Velkou Británií, Spojenými státy americkými a Sovětským svazem vyjednány podmínky sjednocení a Smlouva o konečném uspořádání ve vztahu k Německu, nazývaná také Smlouva dva plus čtyři, podepsaná oběma německými státy a čtyřmi válečnými spojenci, otevřela cestu ke znovusjednocení.

Sjednocení

V západoněmecké ústavě (Grundgesetz) byly zapsány dvě varianty sjednocení:

• Vytvoření nové země s novou ústavou.
• Připojení nových spolkových zemí ke stávající Spolkové republice Německo.

Byla zvolena druhá možnost a 3. října 1990 v 00:01 hodin se pět nových spolkových zemí Braniborsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Sasko, Sasko-Anhaltsko, Durynsko a sjednocený Berlín oficiálně připojilo ke Spolkové republice Německo. Německá demokratická republika tímto okamžikem přestala existovat.