Smlouva o konečném uspořádání ve vztahu k Německu (německy Vertrag über die abschließende Regulung in bezug auf Deutschland francouzsky: Traité portant règlement définitif concernant l'Allemagne rusky: (francouzsky: The Treaty 2 + 4), někdy nazývaná "Smlouva 2 + 4" (The Treaty 2 + 4).
Byla podepsána oběma Německem (západním a východním) a čtyřmi válečnými spojenci (Francií, Spojenými státy, Spojeným královstvím a Sovětským svazem (SSSR) 12. září 1990 v Moskvě v SSSR.
Smlouva formálně ukončila druhou světovou válku. Spojenci druhé světové války se vzdali pravomocí a povinností, které měli v obou Němecích a v Berlíně od kapitulace nacistů v roce 1945, která ukončila boje ve druhé světové válce.
Smlouvu podepsalo šest zemí, ale pouze pět ji ratifikovalo (potvrdilo). Důvodem je sjednocení Německa pod jednou vládou 3. října 1990, tři týdny po podpisu smlouvy.
Smlouva umožnila sjednocení východního a západního Německa do jedné země. Bylo v ní uvedeno, že Německo bude mírumilovné a nebude rozpoutávat války. Německo slíbilo, že omezí velikost své armády, námořnictva a letectva a nebude vyrábět jaderné bomby.
Smlouva také stanovila pokyny pro přesun zahraničních vojsk, která se nacházela v Německu. SSSR měl do roku 1994 přesunout všechna svá vojska z východního Německa a východního Berlína. Tři západní spojenci byli požádáni, aby ponechali své jednotky v Berlíně, dokud Sověti neodejdou. Německo také slíbilo, že nedovolí přesun vojsk NATO do východního Německa a že nedovolí ani dovoz některých druhů zbraní na východ.
Smlouva rovněž stanovila hranice Německa a německá vláda potvrdila, že smlouva o hranicích mezi oběma zeměmi, kterou uzavřela s Polskem v roce 1970, zůstává v platnosti.
Dne 15. března 1991 vstoupila smlouva v platnost a Německo se stalo plně suverénním (to znamená, že mohlo kontrolovat vše na svém území, včetně Berlína).
