Základní zákon (Grundgesetz) Německa: definice, historie a význam

Ochrana ústavy

Spolkový ústavní soud (německy Bundesverfassungsgericht) chrání ústavu tím, že zakazuje zákony, které ji porušují. V ústavě existují "věčné klauzule", které soud ochrání i zákazem ústavních dodatků (zákonů, které je mění). Článek 1 o lidském životě a důstojnosti a základní zásady článku 20 jsou chráněny před změnou. To má zajistit, aby se nic podobného jako v období nacismu neopakovalo. Nacisté byli schopni přijmout zmocňovací zákon, který Hitlerovi umožnil vládnout pomocí dekretů.

Pět ústavních orgánů

Německo je federální parlamentní demokracií. To dokládá pět "ústavních institucí".

Předsednictví

Hlavou státu je spolkový prezident (německy Bundespräsident). Je to převážně ceremoniální funkce, která má jen malou roli v každodenní politice. Prezident nemá tak obrovské pravomoci jako prezident Výmarské republiky nebo prezident Spojených států. Je formální hlavou státu, podepisuje zákony předtím, než vstoupí v platnost, a jmenuje spolkové úředníky, nemůže rozhodnout o rozpuštění Spolkového sněmu nebo jmenovat nového kancléře, dokud pro to nehlasuje většina poslanců parlamentu (německy Bundestag).

Výkonná moc

Kancléře volí Spolkový sněm. Je hlavou výkonné moci a stojí v čele spolkového kabinetu.

Soudnictví

Soudní moc se skládá z Federálního ústavního soudu a pěti dalších nejvyšších soudů. Existují také místní a regionální soudy, které rozhodují o případech jako první. Jejich rozhodnutí mohou být zrušena odvolacími soudy nebo nejvyššími soudy.

Spolkový ústavní soud

Spolkový ústavní soud je nejdůležitějším soudem v Německu. Jeho úkolem je chránit základní zákon. Jeho rozhodnutí jsou jako zákony. Soud může zrušit zákony, pokud porušují Základní zákon.

Federální sociální soud

Spolkový sociální soud je nejvyšším odvolacím soudem pro věci týkající se sociálního zabezpečení, důchodů a zdravotního pojištění.

Federální pracovní soud

Spolkový pracovní soud je nejvyšším odvolacím soudem pro případy týkající se pracovního práva. Patří sem pracovní smlouvy, stávky a odborové dohody.

Federální daňový soud

Spolkový daňový soud je nejvyšším odvolacím soudem pro případy týkající se daňového a celního práva.

Spolkový správní soud

Federální sociální soud je nejvyšším odvolacím soudem pro případy týkající se státního orgánu. Ty mohou být způsobeny tím, že se osoba může domnívat, že s ní vláda jednala nespravedlivě, nebo tím, že existuje spor mezi dvěma vládními orgány o to, který z nich smí něco udělat.

Federální nejvyšší soud

Tento soud je Nejvyšším odvolacím soudem pro všechny občanskoprávní a trestní věci, které neprojednává některý z ostatních nejvyšších soudů.

Zákonodárná moc

Zákonodárná moc má dva ústavní orgány.

Bundesrat

Horní komora německého parlamentu, Spolková rada, zastupuje spolkové země. To také ukazuje, že Německo je spolkový stát. Federalismus je jednou z "věčných klauzulí" ústavy, kterou nelze změnit.

Bundestag

Spolkový sněm je část zákonodárného sboru volená ve volbách. Kancléř musí být členem Spolkového sněmu.

Další ustanovení

Armáda

Výmarská ústava postavila Reichswehr mimo kontrolu parlamentu a veřejnosti. Armáda podléhala přímo prezidentovi a prezident se nemusel zodpovídat parlamentu.

Podle základního zákona jsou obranné síly Bundeswehru odpovědné parlamentu, protože

1. v době míru podléhá Bundeswehr ministru obrany.
2. v době války podléhá kancléři.

Kancléř je přímo odpovědný parlamentu, ministr je parlamentu odpovědný nepřímo, protože ten může vládu odvolat volbou nového kancléře.

Základní zákon také zřídil funkci vojenského ombudsmana neboli Wehrbeauftragter, který podléhal parlamentu, nikoliv vládě. Vojáci se mohou obrátit přímo na Wehrbeauftragtera, pokud mají pocit, že s nimi bylo zacházeno nespravedlivě nebo nezákonně, nebo pokud se domnívají, že jejich velitelé jednají nezákonně. Vojáci nemohou být za psaní Wehrbeauftragterovi trestáni.

V 90. letech minulého století bylo v řadě případů Ústavním soudem konstatováno, že Bundeswehr nemůže být vládou použit mimo území NATO, pokud k tomu Bundestag nedá předchozí souhlas ve svém usnesení. Usnesení musí popisovat, kam má Bundeswehr vyrazit a jak dlouho bude mise trvat.

Referenda a plebiscity

Základní zákon umožňuje pouze referenda o změně hranic spolkových zemí. Proběhla dvě referenda:

1. Bádensko-Württembersko vzniklo v roce 1952 po schválení spojení tří samostatných spolkových zemí (Württemberg-Baden, Württemberg-Hohenzollern a Baden) v referendu.

1. V roce 1996 se obyvatelé Berlína a Braniborska rozhodli, že se obě země nespojí.

Vývoj základního zákona od roku 1949

Důležitými změnami základního zákona bylo znovuzavedení branné povinnosti a zřízení Bundeswehru v roce 1956.

Během sjednocení se východní a západní Německo rozhodly, že nebudou psát novou ústavu, ale zachovají tu starou, která v západním Německu tak dobře fungovala. Ústava byla změněna tak, aby umožnila připojení východního Německa, a poté znovu změněna, aby posílila tvrzení, že Německo nechce žádné další území. To byl slib daný v závěrečném urovnání.

Související stránky

Dřívější ústavy

• Ústava Německého císařství (1871-1919)
• Výmarská ústava (1919-1933)
• Ústava Německé demokratické republiky (NDR, 1949-1990)

Ostatní

• Brémská doložka
• Bundesrechnungshof
• Německé nouzové zákony
• Dějiny Německa
• Politika Německa
• Ústava
• Konstitucionalismus
• Ústavní ekonomie