Bundesverfassungsgericht je Spolkový ústavní soud Německa. Neprojednává běžné trestní věci. Místo toho se zabývá záležitostmi, které se dotýkají německé ústavy.
Soudní dvůr se nachází v Karlsruhe. To mělo ukázat, že je oddělen od spolkové vlády, která nejprve sídlila v Bonnu, a dalších spolkových orgánů, jako je německá rozvědka (BND) se sídlem v Mnichově.
Federální zákony pomáhají popsat, co může soud dělat a jak funguje. Článek 20 odst. 3 Grundgesetz říká, že každá ze tří složek moci - parlament, ministři a soudy - mohou činit pouze to, co jim dovoluje ústava. Soud může rozhodnout, že úkony všech tří větví nejsou ústavou povoleny, a zabránit jim.
Existují různé důvody, proč soud může něco shledat protiústavním:
Rozhodnutí soudu o věcných konfliktech se uplatňují prostřednictvím spolkového zákona podle zákona o Spolkovém ústavním soudu (BVerfGG).
Soud projednává pouze určité případy:
Každý si může stěžovat u soudu, že byla porušena jeho ústavní práva. Jedná se o jedny z nejdůležitějších rozhodnutí, které soud vydal. Byly zrušeny některé důležité zákony, zejména o daních.
Některé další státní orgány, například spolkové země, mohou požádat soud, aby prohlásil jakýkoli spolkový zákon za protiústavní. Zákony legalizující potraty byly Ústavním soudem dvakrát prohlášeny za protiústavní.
Každý obecný soud, který se případem zabývá, může řízení přerušit a obrátit se na Spolkový ústavní soud s dotazem, zda je zákon v souladu s ústavou. Pokud ano, může běžný soud v projednávání případu pokračovat.
Spolkové orgány, včetně poslanců Spolkového sněmu, se mohou obracet na soud se spory o pravomoci a postupy.
Spolkové země mohou požádat soud, aby rozhodl, zda ony nebo spolková vláda mají právo něco udělat, nebo zda se něco dělá správně.
Vyšetřovací výbory Spolkového sněmu, jednotliví poslanci Spolkového sněmu nebo spolková vláda mohou požádat soud, aby rozhodl o pravomocích a postupech výboru.
Každý státní orgán nebo zúčastněný volič může požádat soud, aby prošetřil, zda federální volby proběhly řádně.
Pokud se Spolkový sněm, Spolková rada nebo spolková vláda domnívají, že prezident, soudce nebo člen některého ze spolkových nejvyšších soudů porušil ústavu nebo spolkový zákon, rozhoduje o jejich odvolání z funkce Spolkový soudní dvůr (Bundesverfassungsgericht).
Pouze Ústavní soud má pravomoc zakázat politickou stranu. To se stalo pouze dvakrát, v obou případech v 50. letech: Sozialistische Reichspartei (SRP), což byla neonacistická strana. Zakázána byla v roce 1952. Komunistická strana Německa (KPD) byla zakázána v roce 1956. V roce 2003 neuspěl ani třetí případ zákazu strany. Soud zjistil, že mnoho funkcionářů krajně pravicové Národně demokratické strany (NPD) bylo ve skutečnosti řízeno německými tajnými službami. Soud se rozhodl v projednávání případu nepokračovat.
Soud má 16 soudců. Ti jsou rozděleni do dvou skupin, tzv. senátů po osmi soudcích. Předseda jednoho senátu je zároveň předsedou soudu ("předseda soudu"). Předsedou druhého senátu je místopředseda. Většinu případů projednává "senát", což jsou tři členové jednoho senátu. Na rozhodnutí se musí shodnout všichni tři soudci senátu. Komora se musí řídit precedentem (rozhodnutími z minulosti). Pokud se komora domnívá, že by se měl precedent změnit, musí nechat případ rozhodnout senát jako celek. Stejně tak pokud si senát myslí, že by měl být precedent stanovený jiným senátem změněn, musí o to požádat "plénum" (schůze všech 16 soudců).
Senát rozhoduje nadpoloviční většinou pěti hlasů (v některých případech je nutná dvoutřetinová většina, tj. 6 z 8 hlasů). BVerfGG rozhoduje o tom, jaký typ případů senát projednává.
Čtyři soudci každého senátu jsou voleni Spolkovým sněmem. Ostatní jsou voleni Spolkovou radou. K volbě soudce je třeba dvoutřetinové většiny.
Funkční období soudců je dvanáctileté, ale po dosažení věku 68 let musí odejít do důchodu. Soudci musí být nejméně 40 let a musí být dobře vyškoleným právníkem. Tři z osmi členů každého senátu musí být soudci federálního nejvyššího soudu. Ze zbylých pěti členů každého senátu byla většina soudců profesorem práva na univerzitě, státním úředníkem nebo advokátem.
Po skončení funkčního období většina soudců odchází z veřejného života. Významnou výjimkou byl Roman Herzog, který byl v roce 1994, krátce před koncem svého funkčního období předsedy Soudního dvora, zvolen spolkovým prezidentem.
Odpověď: Bundesverfassungsgericht je Spolkový ústavní soud Německa.
Odpověď: Bundesverfassungsgericht neprojednává běžné trestní věci. Místo toho se zabývá věcmi, které se dotýkají německé ústavy.
Odpověď: Bundesverfassungsgericht sídlí v Karlsruhe.
Odpověď: Umístění Spolkového soudního dvora v Karlsruhe bylo zvoleno proto, aby se ukázalo, že je oddělen od spolkové vlády, která nejprve sídlila v Bonnu, a dalších spolkových orgánů, jako je německá zpravodajská služba (BND) se sídlem v Mnichově.
Odpověď: Účelem Spolkového soudního dvora (Bundesverfassungsgericht) je chránit a prosazovat německou ústavu.
Odpověď: Ne, Bundesverfassungsgericht nemá pravomoc rozhodovat trestní věci.
Odpověď: Úloha Bundesverfassungsgerichtu v německém právním systému je významná, protože slouží jako konečná autorita v oblasti ústavního práva a má pravomoc zrušit právní předpisy, které jsou považovány za protiústavní.