Erich Honecker

Původ a počátky politické kariéry

Honecker se narodil v Neunkirchenu v dnešním Sársku. Měl dva bratry a tři sestry.

V roce 1926 vstoupil do Svazu mladých komunistů Německa (KJVD), mládežnické sekce Komunistické strany Německa (KPD), a v roce 1929 vstoupil do samotné KPD. V letech 1928-1930 pracoval jako pokrývač, ale vyučení nedokončil. Poté byl vyslán do Moskvy studovat na Mezinárodní Leninovu školu a po zbytek života zůstal politikem na plný úvazek.

V roce 1931 se vrátil do Německa a v roce 1935 byl po nástupu nacistů k moci zatčen (Machtübernahme). V roce 1937 byl odsouzen na deset let za komunistickou činnost a v zajetí zůstal až do konce druhé světové války. Na konci války začal Honecker opět pracovat pro komunistickou stranu pod vedením vůdce Waltera Ulbrichta. V roce 1946 se stal jedním z prvních členů nové Socialistické strany jednoty Německa (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands, SED), kterou tvořila stará KPD a sociální demokraté východního Německa.

Po volbách v říjnu 1946 byl poslancem parlamentu v sovětské okupační zóně. Německá demokratická republika vznikla 7. října 1949. Její ústava stanovila systém vlády podobný systému Sovětského svazu. V roce 1950 se Honecker stal kandidátem na člena sekretariátu ústředního výboru a v roce 1958 řádným členem.

Vedení východního Německa

V roce 1961 byl Honecker pověřen stavbou Berlínské zdi. V roce 1971 zahájil politický boj o moc. Sověti ho podpořili, a tak se Honecker stal novým vůdcem, respektive generálním tajemníkem Strany socialistické jednoty a nahradil Waltera Ulbrichta. V roce 1976 se stal také předsedou Státní rady (Staatsratsvorsitzender).

Za Honeckera došlo k velkému zlepšení životní úrovně, přestože NDR měla nejvyšší životní úroveň ze zemí východního bloku. Bylo k dispozici více spotřebního zboží a urychlila se výstavba nových domů.

Ačkoli se Honecker více staral o lidi, co se týče zboží a bydlení, nepřipouštěl kritiku vlády. Nejnápadněji se to projevilo při stavbě Berlínské zdi. Během ní bylo zabito asi 125 východoněmeckých občanů, kteří se snažili překročit hranici do Západního Berlína.

V zahraničních vztazích by Honecker nikdy nepřipustil sjednocení Německa. Byl velmi loajální vůči SSSR, ale souhlasil s détente (tj. se spřátelením se západními zeměmi). Za jeho vlády se východní Německo dokonce stalo přátelštějším k západnímu Německu. V září 1987 se stal první východoněmeckou hlavou státu, která navštívila západní Německo.

Na konci 80. let 20. století zavedl sovětský vůdce Michail Gorbačov glasnosť a perestrojku, reformy, které měly liberalizovat komunismus. Honecker a východoněmecká vláda však podobné reformy v NDR odmítli. Jak se reformní hnutí šířilo po celé střední a východní Evropě, docházelo k demonstracím proti východoněmecké vládě. Největší z nich byly pondělní demonstrace v Lipsku v roce 1989. Ostatní představitelé DDR se rozhodli Honeckera zbavit a 18. října 1989 ho donutili k rezignaci. Místo něj se vlády ujal Egon Krenz.

Po roce 1989

Po sjednocení Německa pobýval Honecker v sovětské vojenské nemocnici nedaleko Berlína. Poté uprchl s manželkou do Moskvy, aby se vyhnul trestnímu stíhání kvůli obvinění ze zločinů studené války. Podle německé vlády by měl být stíhán, protože při pokusu o opuštění východního Německa zemřelo 192 východních Němců. Po rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991 odešel Honecker na chilské velvyslanectví v Moskvě, ale v roce 1992 ho vláda Borise Jelcina poslala zpět. Začátkem roku 1993 začal soudní proces, ale Honecker byl kvůli špatnému zdravotnímu stavu propuštěn a 13. ledna téhož roku se přestěhoval do Chile, kde žil se svou dcerou Sonjou, jejím chilským manželem Leem Yáñezem a jejich synem Robertem. Zemřel na rakovinu jater v chilském Santiagu 29. května 1994.

Osobní

Honecker se v roce 1950 oženil s Edith Baumannovou a v roce 1953 se s ní rozvedl. Měli spolu dceru Eriku (nar. 1950). V roce 1953 se oženil s Margot Feistovou a zůstali spolu až do jeho smrti. Narodila se jim dcera Sonja (1952). Margot Honeckerová byla ministryní národního školství ve východním Německu.

Slavné citáty

• "Zeď bude stát i za padesát, nebo dokonce za sto let, pokud se neodstraní důvody, které ji k tomu vedly." (Berlín, 19. ledna 1989)

(německy: Die Mauer wird in 50 und auch in 100 Jahren noch bestehen bleiben, wenn die dazu vorhandenen Gründe noch nicht beseitigt sind)

• "Ani vůl, ani osel nezastaví pokrok socialismu." Berlín, 7. října 1989

(Německy: Den Sozialismus in seinem Lauf, halten weder Ochs' noch Esel auf)