Erich Honecker: Život, vláda a pád v čele NDR (1912–1994)
Erich Honecker (1912–1994): komplexní životopis vedení NDR, politický vzestup, pád, soud a exil — detailní přehled osudů v éře studené války.
Erich Honecker (25. srpna 1912 - 29. května 1994) byl východoněmecký komunistický politik, který stál v čele Německé demokratické republiky v letech 1971-1989.
Po znovusjednocení Německa odešel do Sovětského svazu, ale nová ruská vláda ho poslala zpět do Německa, kde byl uvězněn a souzen za vlastizradu a zločiny spáchané během studené války. Když však umíral na rakovinu jater, byl z vězení propuštěn. Zemřel v exilu v Chile asi o rok a půl později.
Mládež, odboj a vzestup k moci
Erich Honecker se narodil v Neunkirchenu v roce 1912. Již v mládí se zapojil do komunistického hnutí, vstoupil do komunistické mládeže a později do Komunistické strany Německa (KPD). Za nacistického režimu byl perzekvován a krátce vězněn. Po druhé světové válce se rychle uplatnil ve východním sektoru Německa: působil v organizaci Freie Deutsche Jugend (FDJ) a postupně stoupal ve stranické hierarchii až do ústředního vedení SED.
Vláda NDR (1971–1989)
V roce 1971 se Honecker stal generálním tajemníkem Socialistické jednotné strany Německa (SED) a postupně konsolidoval svou moc. V roce 1976 převzal navíc funkci předsedy Státní rady, takže byl de facto hlavou státu. Jeho éra byla charakterizována:
- rozvojem sociálních programů: podpora bydlení, zdravotní péče, rozšíření péče o děti a vysoká zaměstnanost žen;
- politickou stabilitou a potlačováním opozice: silná role Státní bezpečnosti (Stasi), sledování disidentů a tvrdý postoj k pokusům o útěk — což vedlo k úmrtím i zraněním při pokusech o překročení hranic;
- mezinárodní politikou: snaha o mezinárodní uznání NDR, zlepšení vztahů se západními státy v rámci détente (např. členství NDR v OSN v roce 1973);
- ekonomickými problémy: postupná stagnace průmyslu, technické zaostávání a rostoucí zadlužení vůči západním státům.
Pád režimu
Na konci 80. let, v kontextu demokratizačních změn ve východní Evropě a rostoucí nespokojenosti obyvatelstva, došlo v NDR k rozsáhlým protestům. Hromadné demonstrace a odliv lidí přes hranice vedly k oslabení režimu. V listopadu 1989 padla Berlínská zeď a Honecker byl pod tlakem svého okolí donucen rezignovat. Jeho odchod znamenal prakticky konec moskevské orientace vedení SED a rychlý rozpad státní moci NDR.
Soudní stíhání, vypovězení a konec života
Po zániku NDR čelil Honecker obviněním z odpovědnosti za porušování lidských práv, zejména za politiku hranic, která vedla k úmrtím uprchlíků. Krátce po pádu režimu se uchýlil do Sovětského svazu, kde hledal ochranu. Později byl vrácen do sjednoceného Německa a konfrontován s hrozbou trestního stíhání. Soudní proces ale byl nakonec přerušen a Honecker byl propuštěn z vyšetřovací vazby kvůli pokročilému stádiu rakoviny jater; v roce 1993 mu bylo povoleno odcestovat do Chile, kde žila část jeho rodiny. Zemřel 29. května 1994 v exilu v Santiagu.
Odkaz a paměť
Honeckerův odkaz je dodnes předmětem ostrého sporu. Pro mnohé starší obyvatelé bývalé NDR představoval sociální jistoty a stabilitu, zatímco pro oběti režimu a ochránce lidských práv zůstává symbolem represí, porušování práv a odpovědnosti za smrt lidí na hranicích. Historikové hodnotí jeho vládu komplexně: úspěchy v oblasti sociální politiky stály proti politické uzavřenosti, ekonomickému zaostávání a masivnímu aparátu kontroly společnosti.
Rychlá časová osy (vybrané události)
- 1912 — narození v Neunkirchenu
- po 1945 — nástup do vedení ve východním Německu
- 1971–1989 — generální tajemník SED (de facto vůdce NDR)
- 1976–1989 — předseda Státní rady NDR
- 1989 — rezignace po protestech a pádu Berlínské zdi
- 1992–1993 — právní problémy a zadržení v Německu
- 1993 — propuštění ze zdravotních důvodů a odjezd do Chile
- 1994 — úmrtí v Santiagu de Chile
Původ a počátky politické kariéry
Honecker se narodil v Neunkirchenu v dnešním Sársku. Měl dva bratry a tři sestry.
V roce 1926 vstoupil do Svazu mladých komunistů Německa (KJVD), mládežnické sekce Komunistické strany Německa (KPD), a v roce 1929 vstoupil do samotné KPD. V letech 1928-1930 pracoval jako pokrývač, ale vyučení nedokončil. Poté byl vyslán do Moskvy studovat na Mezinárodní Leninovu školu a po zbytek života zůstal politikem na plný úvazek.
V roce 1931 se vrátil do Německa a v roce 1935 byl po nástupu nacistů k moci zatčen (Machtübernahme). V roce 1937 byl odsouzen na deset let za komunistickou činnost a v zajetí zůstal až do konce druhé světové války. Na konci války začal Honecker opět pracovat pro komunistickou stranu pod vedením vůdce Waltera Ulbrichta. V roce 1946 se stal jedním z prvních členů nové Socialistické strany jednoty Německa (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands, SED), kterou tvořila stará KPD a sociální demokraté východního Německa.
Po volbách v říjnu 1946 byl poslancem parlamentu v sovětské okupační zóně. Německá demokratická republika vznikla 7. října 1949. Její ústava stanovila systém vlády podobný systému Sovětského svazu. V roce 1950 se Honecker stal kandidátem na člena sekretariátu ústředního výboru a v roce 1958 řádným členem.
Vedení východního Německa
V roce 1961 byl Honecker pověřen stavbou Berlínské zdi. V roce 1971 zahájil politický boj o moc. Sověti ho podpořili, a tak se Honecker stal novým vůdcem, respektive generálním tajemníkem Strany socialistické jednoty a nahradil Waltera Ulbrichta. V roce 1976 se stal také předsedou Státní rady (Staatsratsvorsitzender).
Za Honeckera došlo k velkému zlepšení životní úrovně, přestože NDR měla nejvyšší životní úroveň ze zemí východního bloku. Bylo k dispozici více spotřebního zboží a urychlila se výstavba nových domů.
Ačkoli se Honecker více staral o lidi, co se týče zboží a bydlení, nepřipouštěl kritiku vlády. Nejnápadněji se to projevilo při stavbě Berlínské zdi. Během ní bylo zabito asi 125 východoněmeckých občanů, kteří se snažili překročit hranici do Západního Berlína.
V zahraničních vztazích by Honecker nikdy nepřipustil sjednocení Německa. Byl velmi loajální vůči SSSR, ale souhlasil s détente (tj. se spřátelením se západními zeměmi). Za jeho vlády se východní Německo dokonce stalo přátelštějším k západnímu Německu. V září 1987 se stal první východoněmeckou hlavou státu, která navštívila západní Německo.
Na konci 80. let 20. století zavedl sovětský vůdce Michail Gorbačov glasnosť a perestrojku, reformy, které měly liberalizovat komunismus. Honecker a východoněmecká vláda však podobné reformy v NDR odmítli. Jak se reformní hnutí šířilo po celé střední a východní Evropě, docházelo k demonstracím proti východoněmecké vládě. Největší z nich byly pondělní demonstrace v Lipsku v roce 1989. Ostatní představitelé DDR se rozhodli Honeckera zbavit a 18. října 1989 ho donutili k rezignaci. Místo něj se vlády ujal Egon Krenz.
Po roce 1989
Po sjednocení Německa pobýval Honecker v sovětské vojenské nemocnici nedaleko Berlína. Poté uprchl s manželkou do Moskvy, aby se vyhnul trestnímu stíhání kvůli obvinění ze zločinů studené války. Podle německé vlády by měl být stíhán, protože při pokusu o opuštění východního Německa zemřelo 192 východních Němců. Po rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991 odešel Honecker na chilské velvyslanectví v Moskvě, ale v roce 1992 ho vláda Borise Jelcina poslala zpět. Začátkem roku 1993 začal soudní proces, ale Honecker byl kvůli špatnému zdravotnímu stavu propuštěn a 13. ledna téhož roku se přestěhoval do Chile, kde žil se svou dcerou Sonjou, jejím chilským manželem Leem Yáñezem a jejich synem Robertem. Zemřel na rakovinu jater v chilském Santiagu 29. května 1994.
Osobní
Honecker se v roce 1950 oženil s Edith Baumannovou a v roce 1953 se s ní rozvedl. Měli spolu dceru Eriku (nar. 1950). V roce 1953 se oženil s Margot Feistovou a zůstali spolu až do jeho smrti. Narodila se jim dcera Sonja (1952). Margot Honeckerová byla ministryní národního školství ve východním Německu.
Slavné citáty
- "Zeď bude stát i za padesát, nebo dokonce za sto let, pokud se neodstraní důvody, které ji k tomu vedly." (Berlín, 19. ledna 1989)
(německy: Die Mauer wird in 50 und auch in 100 Jahren noch bestehen bleiben, wenn die dazu vorhandenen Gründe noch nicht beseitigt sind)
- "Ani vůl, ani osel nezastaví pokrok socialismu." Berlín, 7. října 1989
(Německy: Den Sozialismus in seinem Lauf, halten weder Ochs' noch Esel auf)
Otázky a odpovědi
Otázka: Kdo byl Erich Honecker?
Odpověď: Erich Honecker byl východoněmecký komunistický politik, který stál v čele Německé demokratické republiky v letech 1971-1989.
Otázka: Kdy zemřel?
Odpověď: Zemřel v roce 1994.
Otázka: Co se s ním stalo po znovusjednocení Německa?
Odpověď: Po znovusjednocení Německa odešel do Sovětského svazu, ale nová ruská vláda ho poslala zpět do Německa, kde byl uvězněn a souzen za vlastizradu a zločiny spáchané během studené války.
Otázka: Jak dlouho stál v čele východního Německa?
Odpověď: V čele východního Německa stál od roku 1971 do roku 1989.
Otázka: Byl odsouzen za nějaké zločiny?
Odpověď: Ano, byl souzen za vlastizradu a další zločiny spáchané během studené války.
Otázka: Kde Erich Honecker zemřel?
Odpověď: Zemřel v exilu v Chile asi o rok a půl později.
Otázka: Proč byl Erich Honecker propuštěn z vězení?
Odpověď: Byl propuštěn z vězení, protože umíral na rakovinu jater.
Vyhledávání