Piková dáma (opera)

Příběh opery

Mladý důstojník Hermann spatří v parku krásnou dívku a zamiluje se do ní, i když ji nezná. Jeho přítel mu řekne, že dívka se jmenuje Lisa a že její babička je stará hraběnka, která v mládí hrála hazardní hry (karty o peníze). Říká, že lidé babičce říkali "Piková dáma" a že zná tajemství: ví o třech kartách, které vždy vyhrají karetní hru.

Hermanna napadne jediné: chce zjistit tajemství tří karet, aby mohl hrát a vyhrát spoustu peněz. Pak se bude moci oženit s Lízou. Schová se v babiččině ložnici. Když jde babička spát, vyskočí před ní a řekne jí, že chce znát tři karty. Je tak vyděšená, že zemře dřív, než stačí promluvit.

Později za Hermannem přijde duch babičky a prozradí mu tři tajné karty: Tři, sedm, eso. Hermann se nyní soustředí na jediné: musí jít hrát karty a vyhrát. Líza se utopí. Hermann vsadí všechny své peníze a říká: "Život je jen hra a jistá je jen smrt." Hermann se rozhodne, že bude hrát. První dvě karty jsou trojka a sedmička, ale třetí karta není eso, je to piková dáma. K Hermannovi opět přichází duch staré babičky. Hermann se zabije.

Psaní opery

S přípravou libreta (slov) k opeře pomáhal Čajkovskému jeho bratr Modest. Změnili některé části Puškinova příběhu a milostné scény učinili důležitými, protože si myslel, že se k nim bude hodit emotivní hudba. Také ji velmi zdramatizovali tím, že se Líza utopila v kanále a Hermann zemřel u hracího stolu. To se liší od toho, co se děje v Puškinově příběhu.

Čajkovskij napsal operu velmi rychle. Trvalo mu pouhých šest týdnů, než ji načrtl (napsal základní myšlenky). Pak strávil krátký čas v Římě, a když se vrátil, napsal ji pro orchestr za dalších šest týdnů.

Některá hudba má zcela klasicistní (rokokový) charakter. Jindy může znít velmi rusky. V nadpřirozených scénách používá Čajkovskij celotónovou stupnici, podobně jako Glinka ve svých operách.

Opera byla poprvé uvedena 19. prosince v Mariinském divadle v Petrohradě. 1890.