Sedm hlavních hříchů

Někteří vyznavači křesťanství tvrdí, že existují hříchy, které jsou příčinou všech ostatních. Existuje sedm hříchů, které nazývají smrtelnými. Ačkoli Bible sedm smrtelných hříchů neuvádí, jsou uvedeny v knize Božská komedie.

Sedm smrtelných hříchů je seřazeno v pořadí (od nejlehčího a nejméně zlého) jako v Dantově Božské komedii (v Očistci):

Chtíč (smilstvo) - nezákonná sexuální touha, například touha po sexu s osobou mimo manželství. (Dantova definice zněla "nadměrná láska k druhým" a snižovala lásku, kterou člověk může dát Bohu).
Obžerství - Plýtvání jídlem, ať už nadměrnou konzumací jídla, pití nebo drog, nemístnou touhou po jídle kvůli jeho chuti nebo nedáváním jídla potřebným ("nadměrná láska k rozkoši" - Dantova definice).
Chamtivost (lakomství, chamtivost) - Chamtivost je, když někdo chce více věcí, než potřebuje nebo může použít. Dante napsal, že chamtivost je přílišná "láska k penězům a moci". Mezi příklady chamtivosti patří klimatizace, sídla, luxusní auta a sportovní vozy.
Lenost (též accidie, acedia) - lenost; zahálka a plýtvání časem, který člověk má. Lenost je nenáviděna, protože:

· Ostatní se musí více snažit

· Odkládání toho, co Bůh chce, aby člověk udělal, nebo to nedělá vůbec.

· Ztěžuje si tím život, protože se nedělá užitečná práce.

· Stejně jako obžerství je to hřích plýtvání, protože plýtvá časem, možná kvůli pýše.

· Lenost je stav rovnováhy: člověk mnoho nevyrábí, ale ani mnoho nepotřebuje (v Dantově teologii je lenost "nemilovat Boha celým srdcem, celou myslí a celou duší"; konkrétními příklady jsou lenost, ustrašenost, nedostatek představivosti, samolibost a nedělání toho, co by člověk dělat měl).

Hněv (zloba, nenávist) - nevhodné (nesprávné) pocity nenávisti, pomsty nebo dokonce popírání, stejně jako trestající touhy mimo spravedlnost (Dantův popis zněl "láska ke spravedlnosti zvrácená k pomstě a zlobě").
Závist - nenávist k druhým lidem kvůli tomu, co mají. Dante napsal, že závist je "láska k vlastnímu dobru zvrácená v touhu připravit o něj jiné lidi" (jinými slovy, člověk si myslí, že by sám měl mít víc, i když to znamená, že někdo jiný bude mít kvůli němu méně).
Pýcha (marnivost) - touha být důležitý nebo přitažlivý pro druhé nebo přílišná láska k sobě samému (vyčleňování sebe sama ze správného postavení vůči Bohu nebo bližním; Dantova definice zněla "láska k sobě samému zvrácená v nenávist a pohrdání bližním").

Lidé vidí, že některé z těchto hříchů spolu souvisejí. Snažili se jim dát řád. Například pýcha (nepřiměřená láska k sobě samému) je potřebná pro obžerství (nadměrnou konzumaci nebo plýtvání jídlem), stejně jako lenost, závist a většina ostatních. Každý z těchto hříchů je způsobem, jak nemilovat Boha a nemilovat druhé stejně jako sebe. Scholastika vypracovala schéma atributu a podstaty vůle, aby tyto hříchy vysvětlila.

Jak již bylo zmíněno, latinská slova pro hříchy jsou: superbia, avaritia, luxuria, invidia, gula, ira a accidia. První písmena těchto slov tvoří středověké latinské slovo saligia, odkud je převzato sloveso saligiare (spáchat smrtelný hřích). Pro zapamatování hříchů v angličtině existují různé mnemotechnické pomůcky, například PEG'S LAW (pýcha, závist, obžerství, lenost, chtíč, lakomství, hněv).

V oficiálním Katechismu katolické církve, který se skládá z 2865 očíslovaných oddílů a který byl poprvé vydán v roce 1992 na příkaz papeže Jana Pavla II., se sedmi smrtelným hříchům věnuje jeden odstavec. Hlavní kodifikací morálních přestupků pro křesťany zůstává Desatero a Blahoslavenství, která jsou pozitivním vyjádřením morálky a součástí Kázání na hoře.

Opakem těchto hříchů je sedm ctností (cudnost, střídmost, láska, horlivost, mírnost, štědrost a pokora) v pořadí odpovídajícím výše uvedeným sedmi smrtelným hříchům.

Hieronymus Bosch (1450-1516): Sedm smrtelných hříchů.

Tresty

Podle Božské komedie existují tresty pro ty, kdo zemřou s nevyznanými smrtelnými hříchy.

Chlípníci se nacházejí ve druhém kruhu Pekla. Tam je zmítá silný vítr, aniž by měli naději, že si někdy odpočinou. Je to proto, že chtíč je tak silný, že dokáže člověka rozfoukat, aniž by to potřeboval nebo měl nějaký cíl.

Obžerové jsou ve třetím kruhu. Tam jsou nuceni ležet v jakési břečce, kterou tvoří mrznoucí déšť, černý sníh a kroupy. Ta symbolizuje to, co si vytvořili svým životem.

Chamtiví jsou ve čtvrtém kruhu. Tam se vaří v horkém oleji, je to ten nejlepší olej, který se dá za peníze koupit, ale je stále pěkně horký a promění se ve zlato.

Lenoši jsou v pátém kruhu. Tam jsou vhozeni do hadí jámy, kde se lenoši budou muset věčně pohybovat, aby z nich hadi spadli.

Hněviví jsou také v pátém kruhu. Je to kombinovaný kruh Lenosti a Hněvu. Jejich končetiny jsou roztrhané, protože Zuřivci při svém násilném činu používají ruce a/nebo nohy.

Otázky a odpovědi

Otázka: Jakých je sedm smrtelných hříchů?

Odpověď: Sedm smrtelných hříchů, známých také jako kardinální hříchy, jsou druhy hříchů v křesťanském učení. Patří mezi ně pýcha, chamtivost, hněv, závist, chtíč, obžerství a lenost.

Otázka: Kde se vzal pojem sedmi smrtelných hříchů?

Odpověď: Pojem sedmi smrtelných hříchů pochází od pouštních otců, kteří rozeznávali sedm nebo osm zlých myšlenek.

Otázka: Je sedm smrtelných hříchů zmíněno v Bibli?

Odpověď: Ne, v Bibli se o nich nepíše.

Otázka: Jak bylo sedm smrtelných hříchů zobrazeno v umění a literatuře?

Odpověď: Sedm smrtelných hříchů bylo zobrazeno na obrazech a výzdobě kostelů i ve starších učebnicích.

Otázka: Co je opakem těchto druhů hříchů?

Odpověď: Opakem těchto typů hříchů je takzvaných sedm nebeských ctností.

Otázka: Jaký druh hříšnosti tvoří toto chování nebo návyky?

Odpověď: Tato chování nebo návyky přímo vytvářejí další špatnosti.

Otázka: Kolik špatných myšlenek rozpoznali pouštní otcové?

Odpověď: Pouštní otcové rozeznávali buď 7, nebo 8 zlých myšlenek.