V křesťanství se lenost týká člověka, který nechce pracovat, protože nemá motivaci. Takový člověk bude fyzicky nečinný a bude zanedbávat to, co řekl Bůh. Velmi často to povede k plýtvání zdroji. Jako příklad lze uvést lenost, která spočívá v tom, že člověk nepomáhá potřebným, přestože by toho byl schopen. Lenost je jedním ze sedmi hlavních hříchů, kterým se také říká sedm smrtelných hříchů.
Pro protestanty je píle (neboli tvrdá práce) jedním ze způsobů, jak se líbit Bohu. Max Weber (1864-1920) o tom pojednává ve svém díle Protestantská etika a duch kapitalismu. Immanuel Kant ve svém díle "Anthropologie in pragmatischer Hinsicht" uvedl, že z hlavních hříchů lenosti, zbabělosti a lži je první z nich nejopovrženíhodnější. Zároveň v tom však vidí opatření k sebeochraně jedince, neboť dlouhé fáze usilovné práce vedou k tomu, že se člověk unaví a mezi intervaly práce si udělá krátké pauzy. Bez těchto pauz by odpočívající zloba, která je na světě, napáchala mnohem větší škody. V roce 1846 psal Louis Blanc o právu na práci. V té době byla finanční krize a mnoho lidí bylo bez práce. Tato krize vedla k Francouzské revoluci v roce 1848. V roce 1880 publikoval socialista Paul Lafargue esej s názvem Právo být líný, kde vysvětluje, že dělník by měl mít právo být líný.
