Únorová revoluce 1848 ve Francii: vznik Druhé republiky a právo na práci

Únorová revoluce 1848 ve Francii: vznik Druhé republiky, zavedení práva na práci a národních dílen, role Louise Blanca a inspirace evropských revolucí.

Únorová revoluce ve Francii v roce 1848 ukončila vládu krále Ludvíka Filipa a vedla k vyhlášení Druhé francouzské republiky (1848–1852). Revoluce byla odpovědí na dlouhodobé sociální a politické napětí: ekonomickou krizi, vysokou nezaměstnanost, rostoucí cena potravin a omezenou politickou reprezentaci širších vrstev společnosti.

Příčiny a průběh

Hnacím motorem událostí byly spojení ekonomických potíží a politického rozhořčení. V lednu a únoru 1848 se po celém Francii rozrostly demonstrace a shromáždění, často organizovaná prostřednictvím tzv. „banketů“ (politická setkání zakázaná vládou). V noci z 23. na 24. února proběhly v Paříži masové protesty a stavění barikád; král Ludvík Filip se rozhodl odstoupit a odešel do exile.

Po abdikaci byla okamžitě vyhlášena republika a vznikla prozatímní vláda, v níž figurovali politici různých směrů — od umírněných republikánů až po sociální reformátory (mezi známými osobnostmi té doby byli například Alphonse de Lamartine a Louis Blanc). Jedním z prvních opatření bylo zavedení všeobecného hlasovacího práva pro muže (suffrage universel), což otevřelo politické právo velkým vrstvám obyvatelstva.

Právo na práci a národní dílny

Jedním z klíčových sociálních závazků revoluce se stal princip práva na práci (droit au travail). Pro jeho naplnění rozhodla prozatímní vláda o zřízení národních dílen" pro nezaměstnané, které měly poskytnout práci a příjem těm, kdo přišli o prostředky k obživě. Součástí snahy o organizaci zaměstnanosti byla i zřízená komise v Lucemburském paláci, často označovaná jako „Lucemburská komise“ nebo populárně jako průmyslový parlament, jemuž předsedal Louis Blanc. Komise i dílny měly za cíl experimentovat s kolektivními nebo organizovanými formami práce a pomoci nejchudším.

Praktická realizace však narážela na finanční a politické limity: dílny byly nákladné a jejich správa se potýkala s byrokracií a odporem části veřejnosti i politických kruhů, které považovaly tato řešení za příliš radikální nebo neefektivní. V důsledku tlaků a rozpočtových problémů vláda dílny v červnu 1848 uzavřela, což vyvolalo prudké sociální zklamání a sérii ozbrojených střetů mezi pracujícími a republikánskými vojenskými jednotkami.

Červnové dny a následky

Nárůst napětí mezi liberálními orleanisty na jedné straně a radikálními republikány a socialisty na straně druhé vyvrcholil v tzv. červnových dnech (journées de juin) 1848. Krátké, ale krvavé povstání dělníků v Paříži bylo potlačeno vládní silou pod velením generála Louise-Eugèna Cavaignaca. Důsledkem byly stovky obětí, tisíce zraněných, mnoho zatčených a deportovaných, a výrazné oslabení levicového hnutí ve veřejné politice.

Dopad na Francii a Evropu

Únorová revoluce a následné události měly smíšené výsledky. Na jedné straně byla zavedena důležitá politická reforma — všeobecné mužské volební právo — a téma sociálních práv (zejména právo na práci) se dostalo do politické diskuse. Na straně druhé konzervativní reakce a obavy z chaosu posílily vliv středních a pravicových sil. V prosinci 1848 byl prezidentem zvolen Ludvík Napoleon Bonaparte; jeho postupné upevňování moci vedlo v prosinci 1851 k státnímu převratu a o rok později (1852) k vyhlášení Druhého císařství, které ukončilo rétoriku revolučních let.

Navíc události v Paříži měly širší evropský dopad: úspěch revoluce v únoru 1848 dodal podnět a naději dalším povstáním a protestním akcím v rámci evropských revolucí roku 1848, které se šířily po celé Evropě a které rovněž kladly důraz jak na politickou svobodu, tak na sociální otázky.

Shrnutí: Únorová revoluce 1848 ve Francii zrušila konstituční monarchii, vyhlásila republiku a nastolila důležité sociální zásady, zejména ideu práva na práci. Pokusy o jejich praktickou realizaci (národní dílny, Lucemburská komise) však narazily na materiální a politické limity, což vedlo k vnitřnímu konfliktu a nakonec k posílení autoritářských tendencí, které ukončily krátkou éru revoluční naděje.

Hledání podle dopisu