Ludvík Filip I. — francouzský král (1830–1848) a červencová monarchie

Ludvík Filip I. (1773–1850): král červencové monarchie (1830–1848), podpora kolonialismu a Alžírska, pokles popularity, abdikace při revoluci 1848 a exil v Anglii.

Ludvík Filip I. (6. října 1773 – 26. srpna 1850) byl představitelem rodu Orléans a od roku 1830 do 1848 stál v čele tzv. červencové monarchie jako král Francouzů. Po popravě Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty se Francie stala republikou. Ludvík Filip dlouhá léta žil v zahraničním exilu a po abdikaci francouzského krále Karla X. v roce 1830 byl povolán na trůn. Jeho vláda (1830–1848) bývá souhrnně nazývána červencová monarchie. Politicky se profiloval jako „král buržoazie“ — prosazoval přátelství s Velkou Británií, podporoval liberálnější ústavu a ekonomický rozvoj, zároveň ale omezoval politická práva nižších vrstev a volby vázal na majetek.

Původ a raný život

Ludvík Filip pocházel z vetve rodu Bourbon-Orléans; byl synem Filipa Égalité a vyrůstal v době bouřlivých změn po francouzské revoluci. Během revolučních a napoleonských let žil v exilu a postupně si vytvořil image umírněného liberála, který si udržel kontakty v evropských dvorech i mezi francouzskou emigrací.

Vzestup k moci a charakter režimu

Po červencové revoluci v roce 1830, která svrhla Karla X., přijala Francie kompromisní řešení — místo absolutistického Bourbona nastoupil jako konstituční panovník Ludvík Filip. Jeho režim se opíral především o městskou a průmyslovou buržoazii, finanční kruhy a část střední třídy. Formálně se zavázal k ústavě a občanským svobodám, v praxi ale volby a politická práva zůstala omezené majetkovými cenzusy, což vedení monarchie činilo odcizené širším vrstvám obyvatelstva.

Domácí politika

• Podpora průmyslu a infrastruktury — rozvoj železnic, bankovnictví a obchodních sítí.
• Omezené volební právo — pouze majetně kvalifikovaní muži mohli volit, což posilovalo vliv bohatých vrstev.
• Udržování veřejného pořádku a útlum radikálních a dělnických hnutí; v několika případech (např. červnové střety) došlo k tvrdým zásahům bezpečnostních složek, což snížilo popularitu režimu.
• Po pokusu o atentát a po vypuknutí povstání byly přijaty zpřísňující zákony o tisku a shromažďování, což upevnilo autoritativnější rysy vlády.

Zahraniční politika a kolonialismus

Ludvík Filip prosazoval prozápadní orientaci a udržoval blízké styky s Velkou Británií. Zároveň vláda rozšířila koloniální aktivity Francie; jedním z nejvýznamnějších činů byla vojenská intervence a následné dobytí Alžírska, které se stalo důležitou koloniální oblastí pro francouzské zájmy a mělo dlouhodobé následky pro obě strany.

Úpadek popularity a revoluce 1848

Navzdory počáteční podpoře buržoazie a některých umírněných vrstev se Ludvíkova popularita postupem času snižovala. Růst sociálních nerovností, hospodářské krize, podezření z korupce a pocit, že režim upřednostňuje majetné, vedly k nárůstu nespokojenosti. Zákazy politických shromáždění a zákaz tzv. „banketů“ vyvolaly v lednu–únoru 1848 vlnu protestů. Když bezpečnostní síly zasáhly proti demonstrantům, vzpoura přerostla v širší revoluční hnutí (Francouzskou revoluci v roce 1848 a následné události).

Pod tlakem revoluce Ludvík Filip 24. února 1848 abdikoval a rezignoval na vládu. Svou rodinu a několik důvěrníků následně zajistil odchod do zahraničí — nakonec uprchl do Anglie, kde se skrýval a žil v relativním soukromí. Jeho nejstarší syn a oficiální dědic (vévoda Ferdinand-Philippe) zemřel předčasně v roce 1842; tím se oslabila možnost hladkého následnictví a zhoršila se legitimita dynastie.

Exil a smrt

Ludvík Filip zemřel v anglickém exilu v roce 1850. Dožil se konce své politické kariéry daleko od trůnu, jeho odchod ukončil období červencové monarchie a otevřel cestu Druhé republice. V britském exilu se někdy uvádí, že žil pod fiktivním jménem (obyčejně jako „pan Smith“), aby se vyhnul veřejnému zájmu.

Závěr

Ludvík Filip je v dějinách Francie vnímán jako kompromisní, buržoazní král — prosazoval ekonomický rozvoj a stabilitu, ale nezvládl uspokojit touhy širších vrstev po politickém zastoupení a sociální spravedlnosti. Jeho vláda ilustruje napětí mezi liberálními institucemi a omezenou participací, které v 19. století vedlo k dalším vlnám revolučních změn v Evropě.

Raný život

Narodil se v Palais Royal v Paříži a na počest svého otce dostal jméno Ludvík Filip Orleánský, Ludvík Filip. Jeho rodiče byli vévoda a vévodkyně Orleánští. Byl jedním z nejvyšších členů francouzského královského dvora. Narodil se jako princ z rodu, který ho opravňoval k oslovení Jeho Jasnost. Od narození měl titul vévody z Valois, jeden z vedlejších titulů svých otců. Byl nejstarším ze čtyř dětí, které se vévodovi a vévodkyni narodily. Byl členem rodu Orléanů, který sám byl kadetní větví vládnoucího rodu Bourbonů. Obě větve byly přímými potomky Ludvíka XIV. a často spolu soupeřily.

O jeho vzdělání se starala paní de Genlis, která byla později milenkou jeho otce. Právě ona mladému princi vštípila poměrně liberální přístup. Když v roce 1785 zemřel dědeček Ludvíka Filipa, jeho otec po něm nastoupil na trůn vévody orleánského a Ludvík Filip po svém otci na trůn vévody ze Chartres.

Jeho rodiče měli napjaté manželství, vévoda byl známý svými četnými mimomanželskými aférami a jeho žena jeho nevěru jen tiše přijímala. Byla to notoricky věřící žena, která se těšila z toho, jak její děti vyrůstají. Ludvík Filip byl nejstarší ze čtyř dětí, které se manželům narodily. Ludvík Filip si byl velmi blízký se svým bratrem, mladším vévodou z Montpensier.

V roce 1792 vstoupil do francouzské armády a odjel bojovat do Rakouska. V dubnu 1793 však dezertoval. Do Francie se vrátit nemohl, a tak si našel práci učitele ve Švýcarsku. Poté odešel žít do Švédska. Poté žil ve Spojených státech a nakonec se přestěhoval do Anglie.

Po Napoleonově abdikaci v roce 1814 se Ludvík Filip vrátil do Francie. Král Ludvík XVIII. mu vrátil jeho orléanské statky.

Manželství

V roce 1808 požádal o ruku princeznu Alžbětu, dceru britského krále Jiřího III. Jeho katolicismus a nesouhlas její matky královny Charlotty znamenaly, že princezna nabídku neochotně odmítla.

V roce 1809 se Ludvík Filip oženil s princeznou Marií Amálií Neapolskou a Sicilskou, dcerou neapolského krále Ferdinanda IV. a Marie Karolíny Rakouské. Měli spolu deset dětí. Marie Amálie byla rovněž neteří zesnulé královny Marie Antoinetty.

Zemřel 26. srpna 1850 v Claremontu, Surrey, Anglie.

Vévoda a vévodkyně ze Chartres s enfantem Ludvíkem Filipem (kopie originálu z roku 1776, 1837).

Názvy a styly

• 6. října 1773 - 18. listopadu 1785 Jeho Jasnost vévoda z Valois.
• 18. listopadu 1785 - 6. listopadu 1793 Jeho Jasnost vévoda ze Chartres.
• 6. listopadu 1793 - 21. září 1824 Jeho Jasnost vévoda orleánský.
• 21. září 1824 - 9. srpna 1830 Jeho královská Výsost vévoda orleánský.
• 9. srpna 1830 - 24. února 1848 Jeho Veličenstvo král [francouzský]
• 24. února 1848 - 26. srpna 1850 Jeho Veličenstvo král Ludvík Filip.

Zbraně červencové monarchie (1831-48).

Otázky a odpovědi

Otázka: Kdo byl Ludvík Filip I.?

Otázka: Proč se Francie stala republikou?

Otázka: Jak dlouho strávil Ludvík Filip ve vyhnanství, než se stal králem?

Otázka: Jak se nazývala vláda Ludvíka Filipa?

Otázka: Co Ludvík Filip během své vlády prosazoval?

Otázka: Proč Ludvík Filip utekl do Anglie jako "pan Smith"?

Otázka: Co se stalo s Francouzským královstvím po smrti Ludvíka Filipa?

Hledání podle dopisu