Princezna Louisa Orleánská (Louise Marie Thérèse Charlotte Isabelle; 3. dubna 1812 – 11. října 1850) byla nejstarší dcerou francouzského krále Ludvíka Filipa I. a od srpna 1832 druhou manželkou Leopolda I., který se stal prvním belgickým králem. Sňatek přispěl k upevnění politických a rodinných vazeb mezi belgskou korunou a francouzskou větví rodu Orléans; Louisa se jako královna věnovala reprezentaci dvora, rodinným povinnostem a charitě.
Spolu s manželem měla několik dětí; mezi nimi byl její syn Keenga Leopolda II. o Belgického, jenž se později zapsal do světových dějin i kontroverzí spojenými s exploatací belgického Konga. Louisa byla popisována jako zbožná a rodinně orientovaná osobnost, která podporovala církevní a sociální projekty a aktivně se podílela na výchově svých dětí.
Rodinné vazby měly velký význam i v mezinárodní politice: její manžel byl příbuzný mnoha evropských panovnických rodin — „Její budoucí manžel byl bratrancem budoucí“ královny Viktorie a jejího manžela, prince Alberta. Louisina matka byla navíc neteří Marie Antoinetty, což ještě více podtrhovalo její propojení s evropskými dvory 19. století.
Louisa se narodila v době, kdy její rodina žila v exilu, a celý její život byl formován proměnami evropské politiky po napoleonské éře. Zemřela 11. října 1850 ve věku 38 let; byla pohřbena v královské krypte v Laekenu. Její role jako manželky belgického krále a matky budoucího panovníka přispěla k utváření belgického královského rodu a k propojování dynastických sítí v Evropě.