Chudobinec (workhouse) v Anglii a Walesu: historie, podmínky a zánik
Chudobinec (workhouse) v Anglii a Walesu: děsivá historie, tvrdé podmínky a zánik od 17. století po reformy 20. století — vývoj chudinské péče a zákon 1834.
Historie
Pracovní dům byl místem, které nabízelo bydlení a práci lidem, kteří žádné neměli. Instituce podobné pracovním domům se objevovaly už v pozdním středověku, jejich systém se vyvíjel v rámci takzvaných chudinských zákonů. V textu níže zůstávají zachovány původní odkazy: vznik pracovních domů v Anglii a Walesu se traduje od raného novověku, přičemž slovo workhouse bylo poprvé zdokumentováno ve zprávě starosty města Abingdon z roku 1631 n. l. o stavbě workhouse ve městě.
Kořeny péče o chudé sahají do středověku: po černé smrti a v souvislosti s legislativou jako byl například Statute of Labourers (1351) se objevovaly předpisy upravující práci a pohyb námezdních dělníků. Později bylo ustaveno více lokálních i centrálních pravidel, jejichž základ vyvrcholil v tzv. Elizabethan Poor Law (chudinský zákon) z roku 1601, který dal obcím (parishes) odpovědnost za péči o chudé. Nový zákon o chudobincích z roku 1834 (Poor Law Amendment Act) pak zásadně změnil celou organizaci pomoci: snažil se snížit veřejné výdaje a centralizovat systém, čímž vedl k rozšíření a formálnímu zavedení pracovních domů jako hlavní formy „vnitřní“ pomoci.
Ekonomické a sociální příčiny rozšíření
Po napoleonských válkách a v průběhu průmyslové revoluce nastaly období vysoké nezaměstnanosti. Mechanizace zemědělství omezila poptávku po sezónních dělnících, v 30. letech 19. století zas postihly řadu oblastí neúrody. Tyto faktory způsobily tlak na tradiční způsoby pomoci, orientované na místní farnosti, které se ukázaly jako nedostatečné a drahé.
Podmínky v pracovních domech
Podmínky v pracovních domech byly záměrně přísné. Politika tzv. less eligibility znamenala, že život v pracovním domě měl být méně příznivý než život nejchudších pracujících mimo něj, aby byla pobídka k hledání placené práce silnější. Lidé proto dostávali pomoc pouze, pokud odešli do chudobince a tam žili.
Práce v chudobincích často zahrnovala těžké, monotónní a nespecializované činnosti pro neplacenou pracovní sílu: lámání kamenů, drcení kostí pro výrobu hnojiva, nebo rozplétání a trhání starých lan (oakum) k získání vláken. K rozplétání lana se používal kovový hrot, a tak se pracovně hrot přezdívalo. Práce měla být fyzicky náročná a ponižující.
Uvnitř pracovních domů bývalo rozdělení podle pohlaví a věku: muži a ženy pracovali odděleně, děti měly školu nebo pěstounskou výuku (často i výcvik k řemeslu), starší a nemocní byli umísťováni do zvláštních oddělení či do infirmary. Pracovní domy poskytovaly základní stravu, ubytování, někdy i bezplatnou lékařskou péči a vzdělání pro děti — služby, které mimo systém pracovních domů chudí často nedosáhli.
Sociální dopady a kritika
Workhousy byly ostře kritizovány v literatuře i politice za tvrdost, byrokratickou neosobnost a rodinné rozdělování (manželé a děti byli často odděleni). Slavný kritik této praxe byl například Charles Dickens ve svých románech, které upozorňovaly na lidské utrpení v chudobincích. Kritika vedla k postupným změnám a místním reformám, které mírně zlepšily hygienu a zdravotní péči v pozdějším 19. století.
Reformy, přeměna a zánik
V průběhu 19. století docházelo k dílčím reformám: vznikala oddělená infirmaria (nemocniční oddělení) pro staré a nemocné, školní oddělení pro děti byla více organizována a některé pracovní domy začaly fungovat spíše jako veřejné nemocnice nebo pečovatelské ústavy.
Ke konci 19. století se role pracovních domů měnila – často se plnily hlavně starými a nemocnými lidmi, nikoli primárně nezaměstnanými. V roce 1929 dal zákon (Local Government Act 1929) možnost místním úřadům převzít instituce chudinské péče a přeměnit je na nemocnice nebo sociální zařízení. A konečnou změnu přinesl Rok 1948, kdy byl přijat zákon o národní pomoci (National Assistance Act) a současně vznikl systém státní zdravotní péče (NHS). Tím byl starý systém chudinských domů a právních regulací zrušen a pracovní domy postupně zanikly nebo byly přeměněny na moderní sociální a zdravotnická zařízení.
Dědictví
Historie pracovních domů je důležitou součástí sociální historie Anglie a Walesu: ukazuje vývoj veřejné chudinské politiky od místní farní péče přes postoj „potrestání chudoby“ k modernímu systému sociálního zabezpečení a zdravotní péče. Diskuse o tom, jak nejlépe pomáhat lidem v nouzi, pokračuje i dnes — a zkušenosti z období pracovních domů zůstávají často citovaným varováním před přehnanou brutalitou nebo stigmatizací chudoby.
Stravování v chudobinci St Pancras
Pracovní dům v Nantwichi
Otázky a odpovědi
Otázka: K čemu sloužily pracovní domy?
A: Pracovní domy byly místa, která nabízela bydlení a práci lidem, kteří žádné neměli. Měly pomoci řešit nedostatek pracovníků po černé smrti a poskytovat sociální péči chudým.
Otázka: Kdy se objevily první chudobince?
Odpověď: Slovo workhouse bylo poprvé použito ve zprávě starosty Abingdonu z roku 1631 o stavbě workhousu ve městě. Jejich počátky však sahají až k zákonu o chudinské legislativě z roku 1388.
Otázka: Co způsobilo nárůst nezaměstnanosti v tomto období?
Odpověď: Po napoleonských válkách byla velká nezaměstnanost a také nezaměstnanost způsobená stroji, které přebíraly práci zemědělských dělníků. Kromě toho bylo v tomto období několik špatných sklizní, které příliš zatížily stávající způsoby péče o chudé.
Otázka: Jak se lišil život v chudobinci od života mimo něj?
Odpověď: Život v chudobinci neměl být snadný; byl ztížen, aby v něm hledali pomoc jen ti, kteří neměli naději najít jiné zaměstnání. Vězni v chudobinci neměli žádná práva a podléhali přísným pravidlům a tvrdým trestům, ale dostávali bezplatnou lékařskou péči a vzdělání pro děti - což mimo systém nebylo dostupné.
Otázka: Kdy se změnily zákony týkající se způsobu, jakým lidé dostávali pomoc?
Odpověď: Ke konci 19. století se zákony změnily tak, že místo nezaměstnaných chudých lidí zaplňovali většinu míst v chudobincích staří a nemocní lidé. V roce 1929 došlo k dalším změnám, kdy se z těchto zařízení staly nemocnice známé jako Public Assistance Institutions, které nakonec zanikly po přijetí zákona o národní pomoci v roce 1948.
Otázka: Jaké práce vykonávali chovanci v pracovních domech?
Odpověď: Většina chovanců neměla dovednosti potřebné pro běžnou práci, takže mezi jejich úkoly patřilo rozbíjení kamenů na malé kameny, lámání kostí na výrobu hnojiva nebo trhání starých provazů za účelem opětovného využití jejich vláken (tzv. oakum). Toto staré lano se používalo k balení spojů při stavbě lodí, aby se udržely vodotěsné, a to pomocí kovových hrotů k rozpojování.
Vyhledávání