Přehled a funkce

Mazové žlázy jsou drobné exokrinní adnexální útvary kůže, které vylučují kožní maz (sebum) — směs lipidů a voskovitých látek, jež promazává povrch kůže a vlasů. Maz pomáhá udržovat pružnost pokožky, omezuje transepidermální ztrátu vody a má roli v ochraně proti některým mikroorganismům tím, že ovlivňuje lokální mikrobiom. Více o základních mikroskopických aspektech lze nalézt v přehledech věnovaných mikroskopii kože.

Stavba a rozmístění

Mazové žlázy jsou obvykle spojeny s vlasovými folikuly, jejich vývody ústí do vlasového váčku, a mají charakteristickou acinózní stavbu tvořenou sebocyty. Sekrece je holokrinní — buňky se plní lipidy a poté se rozpadají, čímž uvolní svůj obsah do vývodu. Rozmístění v lidské kůži není rovnoměrné: nejvíce žlázek je v obličejové oblasti a na pokožce hlavy, rovněž se vyskytují na hrudi, zádech, genitáliích a okrajích očních víček, zatímco na dlaních a ploskách nohou chybějí. Pro přehled o kožních adnexech a anatomii viz zdroje o kožních anexách a úvodní texty k anatomii kůže.

Složení mazu

Kožní maz obsahuje kombinaci triglyceridů, voskových esterů, squalenu, volných mastných kyselin a cholesterolu. Přesné poměry se liší podle lokality a věku. Některé složky mazu mají antibakteriální nebo antimykotickou aktivitu, jiné přispívají k ochraně kůže proti chemickému a mechanickému poškození.

Fyziologie a hormonální regulace

Aktivita mazových žláz je silně ovlivněna hormony; zejména androgenní hormony zvyšují velikost a produkci mazu, což vysvětluje nárůst sekrece v pubertě. Aktivita se během dospělosti liší mezi jedinci a s věkem obvykle klesá. Více o endokrinní regulaci lze nalézt v článcích o hormonální regulaci kůže.

Onemocnění a klinický význam

Mazové žlázy se podílejí na několika běžných i vzácných patologických stavech. Nejrozšířenějším problémem je akné vulgaris, kde kombinace zvýšené produkce mazu, folikulární hyperkeratózy, přemnožení bakterií (např. Cutibacterium acnes) a zánětu vede k tvorbě komedonů, zánětlivých papul a pustul. Dále se mohou tvořit mazové cysty a benigní hyperplazie mazových žlázek. Mezi méně časté patologie patří adenom mazové žlázy či maligní nádory jako karcinom mazových žlázek; pro histopatologické přehledy viz dermatopatologie a klinické příručky.

Diagnostika a léčba

Diagnóza poruch mazových žláz je většinou klinická a doplňuje ji dermatoskopie nebo bioptické vyšetření u podezření na tumor. Léčebné přístupy se liší podle onemocnění: u akné se používají lokální retinoidy, keratolytika, benzoylperoxid, antibiotika či systémová léčba včetně izotretinoinu; u cyst a benigních útvarů se provádí excize nebo drenáž; u zánětlivých i funkčních poruch mohou pomoci i lokální hygienická opatření. Ošetření meibomských žláz a poruch slzného filmu zahrnuje teplé obklady, masáž okrajů víček a lokální hygienu očí, což je podrobněji rozebráno v literatuře o oční péči.

Péče o pokožku a praktické rady

Zásady péče zahrnují pravidelné, ale šetrné čištění pleti pomocí prostředků určených pro daný typ pleti. Příliš silné odmašťování může narušit kožní bariéru a vyvolat kompenzační zvýšení sekrece mazu. Při mytí vlasů a pokožky běžné čisticí prostředky redukují množství povrchového mazu; teplota vody ovlivňuje účinnost odstranění lipidů — v praktických doporučeních se uvádí, že teplejší voda mění rozpustnost některých lipidových složek a může tak ovlivnit jejich odstranění během mytí. Více o hygieně a péči najdete v přehledech o hygieně pokožky a praktických radách.

Vývoj, věk a srovnání v živočišné říši

Embryologicky se mazové žlázy vyvíjejí z epidermis spolu s ostatními adnexami. Aktivita se v průběhu života mění: nízká v dětství, vrcholí v adolescenci a v dospělosti může postupně klesat. U jiných savců mohou homologické struktury plnit i izolační či komunikační role; srovnávací studie najdete v odborných přehledech a učebnicích o evoluci kůže a adnex.

Doporučené zdroje

  • Všeobecné přehledy o pokožce a adnexech: zdroje o kůži.
  • Akné a praktická dermatologie: informace o akné.
  • Klinická doporučení a směrnice: doporučení a směrnice.