Sacred Heart

Časná oddanost

První křesťané, například Jan Evangelista a Pavel z Tarsu, sepsali první pobožnosti nebo modlitby k Boží lásce. Nejstarší pobožnosti k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu pocházejí z benediktinských nebo cisterciáckých klášterů. Svatý Bernard z Clairveaux z cisterciáckého řeholního řádu byl první osobou, která napsala pobožnost k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, ale někteří lidé se domnívají, že první osobou byl svatý Anselm.

Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu začala být populárnější mezi 13. a 16. stoletím. Tuto úctu praktikovaly některé řeholní řády, například františkáni, dominikáni a kartuziáni. Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu však byla nejrozšířenější u jednotlivých křesťanů. Pro mnohé byla tato úcta mystickou zbožností - podobnou mystické zkušenosti.

V 16. století došlo ke změně ve způsobu, jakým lidé praktikovali úctu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Úcta začala být součástí křesťanské askeze a přestala být součástí křesťanské mystiky. V šestnáctém století se k této pobožnosti začaly používat také zvláštní písemné modlitby a cvičení. Pobožnost používala například spisy Lanspergia (zemř. 1539) z kolínské kartouzy a Ludvíka z Blois (Blosius; 1566), který byl benediktinem a opatem v Liessies v Hainautu. Pobožnost také využívala nebo se řídila spisy Jana z Avily (zemř. 1569) a svatého Františka Saleského, který žil v 17. století.

V 17. století psali spisovatelé, kteří vyznávali křesťanskou askezi, o úctě k "Nejsvětějšímu Srdci křesťanského Ježíše". Například asketičtí spisovatelé ze Společnosti Ježíšovy psali o této pobožnosti mnohokrát. Obraz Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se stal velmi rozšířeným. Byl oblíbený, protože mnoho lidí používalo tento obraz ve františkánské pobožnosti "Pěti ran" (nutné vysvětlení). Oblíbeným se stal také proto, že mnozí jezuité - členové Tovaryšstva Ježíšova - umísťovali tento obraz na první stránky svých knih a na stěny svých kostelů.

Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu však zůstávala soukromou a většinou individuální zbožností. Jean Eudes (1602-1680) z ní učinil veřejnou úctu, dal jí řeholní oficium (potřebuje vysvětlení) a vytvořil pro ni svátek. Père Eudes byl apoštolem Srdce Mariina, ale v jeho úctě k Neposkvrněnému Srdci byl podíl i pro Srdce Ježíšovo. Postupně se z úcty k Nejsvětějšímu Srdci Páně stala samostatná úcta a 31. srpna 1670 se ve Velkém semináři v Rennes slavil první svátek Nejsvětějšího Srdce Páně. Coutances následovalo 20. října, v den, s nímž byl od té doby spojen svátek eudistů. Svátek se brzy rozšířil do dalších diecézí a pobožnost se ujala v různých řeholních společenstvích. Postupně se dostala do kontaktu s pobožností započatou v Paray, což vedlo k jejich splynutí.

Vize svaté Markéty Marie

Nejvýznamnějším zdrojem úcty k Nejsvětějšímu Srdci v dnešní podobě byla řeholnice z řeholní kongregace Navštívení Panny Marie svatá Markéta Marie Alacoque (1647-1690), která tvrdila, že měla vidění Ježíše Krista. Nic nenasvědčuje tomu, že by tuto úctu znala již před zjeveními, nebo že by jí alespoň věnovala nějakou pozornost. Těchto údajných zjevení bylo mnoho a pozoruhodná jsou zejména následující zjevení:

27. prosince, pravděpodobně roku 1673, na svátek svatého Jana, Markéta Marie oznámila, že jí Ježíš dovolil, stejně jako předtím svaté Gertrudě, položit hlavu na své srdce. Poté jí odhalil zázraky své lásky a řekl jí, že chce, aby se o nich dozvědělo celé lidstvo a aby šířilo poklady jeho dobroty, a že si ji pro tuto práci vyvolil.

Pravděpodobně v červnu nebo červenci 1674 Markéta Marie tvrdila, že Ježíš žádal, aby byl uctíván pod postavou svého tělesného srdce, a také tvrdila, že když se zjevil zářící láskou, žádal o zbožnost vykupitelské lásky: časté přijímání, zvláště přijímání na první pátek v měsíci, a slavení svaté hodiny.

Během oktávu Božího Těla roku 1675, pravděpodobně 16. června, se údajně odehrálo vidění známé jako "velké zjevení", v němž Ježíš řekl: "Pohleďte na Srdce, které tak milovalo lidi ... místo vděčnosti se mi od větší části (lidstva) dostává jen nevděku ...", a požádal Markétu Marii o svátek pokání v pátek po oktávu Božího Těla a nabídl jí, aby se poradila s otcem de la Colombière, tehdejším představeným malého jezuitského domu v Paray. Ze strany krále byla vyžádána slavnostní pocta a poslání šířit novou pobožnost bylo svěřeno zejména řeholníkům Navštívení Panny Marie a kněžím Tovaryšstva Ježíšova.

Několik dní po "velkém zjevení" oznámila Markéta Marie otci de la Colombière vše, co viděla, a on uznal vidění za působení Božího Ducha, zasvětil se Nejsvětějšímu Srdci a nařídil jí, aby o zjevení napsala zprávu. Využil také všech dostupných příležitostí, aby tuto zprávu diskrétně rozšířil po Francii a Anglii.

Po jeho smrti, 15. února 1682, se v jeho deníku duchovních cvičení našel vlastnoručně psaný opis vyprávění, které si vyžádal od Markéty Marie, spolu s několika úvahami o užitečnosti této pobožnosti. Tento deník, včetně vyprávění a "oběti" Nejsvětějšímu Srdci, v níž byla pobožnost dobře vysvětlena, byl vydán v Lyonu v roce 1684. Knížečka byla hojně čtena, a to i v Paray.

Markéta Marie uvedla, že se cítila "strašně zmatená" z obsahu knihy, ale rozhodla se z toho vytěžit co nejvíce a knihu schválila pro šíření své zbožnosti. Mimo vizitandy se k této pobožnosti hlásili kněží, řeholníci i laici, zejména jeden kapucín, dva bratři Markéty Marie a někteří jezuité, mezi nimiž byli otcové Croiset a Gallifet, kteří tuto pobožnost propagovali.

Smrt Markéty Marie 17. října 1690 horlivost zájemců neoslabila, naopak, krátký popis jejího života, který otec Croiset vydal v roce 1691 jako přílohu své knihy "De la Dévotion au Sacré Cœur", ji jen posílil. Navzdory nejrůznějším překážkám a pomalosti Svatého stolce, který v roce 1693 udělil odpustky bratrstvům Nejsvětějšího srdce a v roce 1697 udělil svátek vizitandinům se mší pěti ran, ale odmítl svátek společný pro všechny, se zvláštní mší a oficiem.

Pobožnost se rozšířila zejména v náboženských komunitách. Morová epidemie v Marseille v roce 1720 byla pravděpodobně první příležitostí pro slavnostní zasvěcení a veřejnou bohoslužbu mimo řeholní společenství. Příkladu Marseille následovala i další města na jihu, a tak se pobožnost stala populární. V roce 1726 bylo považováno za vhodné znovu požádat Řím o svátek s vlastní mší a oficiem, ale v roce 1729 Řím opět odmítl. V roce 1765 však nakonec ustoupil a téhož roku byl svátek na žádost královny přijat kvazioficiálně francouzským episkopátem. Na všech stranách o něj bylo žádáno a získáváno, až nakonec v roce 1856 papež Pius IX. na naléhavé prosby francouzských biskupů rozšířil svátek na katolickou církev v obřadu double major. V roce 1889 byl katolickou církví povýšen na dvojitý obřad první třídy.

Dne 15. května 2006 zaslal Benedikt XVI. dopis generálnímu představenému Tovaryšstva Ježíšova otci Peteru Hansi Kolvenbachovi k 50. výročí vydání encykliky "Haurietis Aquas" o Nejsvětějším Srdci, kterou napsal papež Pius XII. V dopise papež znovu potvrdil důležitost úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.

Uctívání a zbožnost

Katolické úkony zasvěcení, pokání a zbožnosti byly zavedeny, když byl vyhlášen svátek Nejsvětějšího srdce Páně. Papež Pius VI. ve své papežské bule "Auctorem fidei" chválil úctu k Nejsvětějšímu Srdci. Nakonec z nařízení Lva XIII. v encyklice "Annum Sacrum" (25. května 1899) a také 11. června zasvětil každého člověka Nejsvětějšímu Srdci. Myšlenku tohoto aktu, který Lev XIII. nazval "velkým činem" svého pontifikátu, mu navrhla jedna řeholnice Dobrého pastýře z portugalského Porta, která tvrdila, že ji nadpřirozeným způsobem obdržela od Ježíše. Od roku 1850 se Nejsvětějšímu Srdci zasvěcují skupiny, kongregace a státy.

Petr Coudrin z Francie založil 24. prosince 1800 Kongregaci Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie. Řád je řeholním řádem římskokatolické církve a je známý především svou misijní činností na Havaji.

Uctívání Nejsvětějšího Srdce se skládá především z několika hymnů, Pozdravení Nejsvětějšího Srdce a Litanie k Nejsvětějšímu Srdci. Je běžná při římskokatolických bohoslužbách a příležitostně se vyskytuje i při anglikánských bohoslužbách.

Svátek Nejsvětějšího Srdce Páně je svátkem v římskokatolickém liturgickém kalendáři a slaví se 19 dní po Letnicích. Protože se Letnice slaví vždy v neděli, připadá svátek Nejsvětějšího srdce Páně vždy na pátek.

Zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci Páně je katolický obřad, při kterém kněz nebo hlava domácnosti zasvěcuje členy domácnosti Nejsvětějšímu Srdci Páně. Požehnaný obraz Nejsvětějšího Srdce, buď socha, nebo obrázek, je pak "intronizován" v domě, aby sloužil jako stálá připomínka zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci všem, kdo v domě žijí. Praxe intronizace vychází z prohlášení papeže Pia XII., že úcta k Nejsvětějšímu Ježíšovu Srdci je "základem, na němž lze budovat Boží království v srdcích jednotlivců, rodin a národů"[4].

Názvy institucí

Nejsvětější Srdce Páně je stále hojně používaným názvem pro mnoho katolických institucí, včetně škol, univerzit a nemocnic v mnoha zemích světa. Je to také název mnoha katolických farností, řeholních řádů a obchodů s katolickým zbožím.

Obrázky Nejsvětějšího srdce

V katolických a někdy i v anglikánských domech se často objevují náboženské obrazy zobrazující Nejsvětější srdce. Někdy se pod nimi zobrazuje seznam členů rodiny, což naznačuje, že celá rodina je svěřena pod ochranu Ježíše v Nejsvětějším Srdci, od něhož se žádá požehnání pro dům a členy rodiny. Často se používá modlitba "Ó, Nejsvětější Srdce Ježíšovo, v Tebe vkládám veškerou svou důvěru". Jeden konkrétní obraz byl používán jako součást sady spolu s obrazem Panny Marie. I na tomto obraze byla Maria zobrazena, jak ukazuje na své Neposkvrněné Srdce a vyjadřuje svou lásku k lidskému pokolení a ke svému Synu, Ježíši Kristu. Zrcadlové obrazy odrážejí věčné spojení obou srdcí.

Folklór

Mnoho příslušníků karlistických vojenských jednotek ve Španělsku v 19. a 20. století nosilo detentes nebo amulety s vyobrazením Nejsvětějšího srdce. Tito katoličtí monarchisté věřili, že je obrázek ochrání před zraněním nepřátelskými střelnými zbraněmi.

Kritika

Někteří nekatolíci, včetně charismatických protestantů, kritizují úctu k Nejsvětějšímu Srdci jako modloslužbu, protože je zaměřena na část těla. Katolíci na to reagují tvrzením, že Nejsvětější srdce je tradiční symbol zobrazující Kristovu svatou krev jako pramen. Někteří katolíci kritizují příliš sentimentální povahu této úcty,[5] ale většina těchto kritiků připouští, že obrazy v podstatě odrážejí základní křesťanský princip lásky.

Schválení Vatikánem

Termíny svátku Nejsvětějšího Srdce Páně 2002-2020

• Rok Datum
• 7. června 2002
• 2003 červen 27
• 18. června 2004
• 3. června 2005
• 2006 červen 23
• 2007 červen 15
• 2008 květen 30
• 2009 červen 19
• 2010 červen 11
• 1. července 2011
• 2012 červen 15
• 7. června 2013
• 2014 červen 27
• 2015 červen 12
• 3. června 2016
• 2017 červen 23
• 2018 červen 8
• 2019 28. června
• 2020 červen 19