Papež Pius IX (latinsky Pius PP. IX, italsky Pio IX; 13. května 1792 - 7. února 1878), rodným jménem Giovanni Maria Mastai-Feretti, byl italský kněz římskokatolické církve a 256. papež, od roku 1846 až do své smrti. Déle než 32 let vlády Pia IX. vedl církev pouze sám svatý Petr.

V roce 2000 byl blahořečen, což je krok v procesu jmenování svatým katolické církve.

Život a počátky

Giovanni Maria Mastai-Ferretti se narodil 13. května 1792 v rodině italské šlechty. Po studiu a v kněžské formaci vstoupil do duchovní služby a postupně zastával církevní funkce, které ho připravily na úřad biskupa a později na místo papeže. Byla mu připisována pevná osobní víra a administrativní schopnosti, které se projevily v prvních letech jeho pontifikátu.

Pontifikát (1846–1878)

Pontifikát Pia IX. patří k nejdelším v novodobých dějinách katolické církve. Jeho vláda zahrnovala období významných změn jak v církvi, tak v evropské politice. V počátcích pontifikátu projevil reformní a liberálnější přístup (amnestie politických vězňů, některé spravní reformy), poté však po revolučních událostech roku 1848 přešel k konzervativnějším postojům.

Důležité události a rozhodnutí

  • 1846 – zvolení papežem.
  • 1854 – vyhlášení dogmatu o Bezpečném početí Panny Marie (Immaculata conceptio), které upevnilo mariologické učení církve.
  • 1864 – vydání Syllabu omylů (Syllabus Errorum), dokumentu, který kritizoval některé moderní ideje, zejména liberalismus, racionalismus a náboženský indiferentismus.
  • 1869–1870 – svolání Prvního vatikánského koncilu, který mimo jiné vedl k definici nauky o papežské neomylnosti při výkladu víry a mravů (dogma papežské neomylnosti bylo formálně vyhlášeno v roce 1870).
  • 1870 – ztráta papežských států a dobytí Říma italskými jednotkami (20. září 1870). Tento politický akt ukončil světskou moc papeže nad většinou centrální Itálie a otevřel dlouhé období řešení „římské otázky“.

Kontroverze

Pontifikát Pia IX. provázely výrazné spory a kritika. Mezi nejznámější kontroverze patří případ Edgarda Mortary, kdy byl židovský chlapec údajně tajně pokřtěn a následně odebrán rodině a vychováván jako katolík. Tento případ vyvolal mezinárodní pobouření a stal se symbolem napětí mezi církví a světskou společností. Kritici též upozorňovali na autoritářské tendence, tvrdý postoj k liberalismu a omezení náboženských svobod v papežských državách.

Odkaz

Pius IX měl výrazný vliv na formování moderní katolické identity: upevnil mariánské učení, inicioval definici papežské neomylnosti a zásadně se podílel na formování postojů církve k moderním ideologiím. Jeho reakce na politické změny 19. století – zejména ztráta státní moci – formovaly úlohu papeže v následujícím období a vedly k pozdějšímu přehodnocení vztahů mezi církví a moderními státy.

Blahořečení a otázky kolem něho

Pius IX byl blahořečen papežem Janem Pavlem II. v roce 2000. Jeho blahořečení bylo přijato s radostí věřícími, zároveň však vyvolalo diskusi mezi historiky a některými komunitami (zejména židovskou), kteří upozorňovali na kontroverze spojené s jeho pontifikátem. Blahořečení znamená, že církev veřejně uznala jeho ctnosti a dovolila veřejné uctívání na omezené úrovni; proces svatořečení (kanonizace) by vyžadoval další kroky a potvrzení zázraků podle kanonického práva.

Krátké shrnutí

  • Pius IX (Giovanni Maria Mastai-Ferretti) stál v čele katolické církve v letech 1846–1878.
  • Jeho pontifikát zahrnoval významná dogmatická rozhodnutí (Immaculata conceptio, papežská neomylnost) i politické otřesy (ztráta papežských států).
  • Jeho odkaz je smíšený: pro věřící je postavou velkého vlivu na církevní učení, pro kritiky představuje symbol konfliktu církve s modernitou.